ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1377.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1377/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Č proti žalované E. S., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 248/95, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 1999, č. j. 19 Co 3/99-46, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 1999, č. j. 19 Co 3/99-46, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora citovaným usnesením městský soud zastavil odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, a to s odůvodněním, že odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. září 1998, č. j. 11 C 248/95-35, jímž byla zamítnuta žaloba o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, trpí vadami, jež přes výzvu k jejich odstranění s poučením o případném zastavení odvolacího řízení zůstaly neodstraněny.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jímž uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b), “resp.” písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen “o. s. ř.”). V “postupu” odvolacího soudu, jenž v rozporu se skutečností vycházel z toho, že odvolání nebylo odůvodněno, ačkoli jeho dodatečné doplnění bylo do podatelny soudu první stupně doručeno dne 28. prosince 1998 (tedy sice po uplynutí pětidenní soudcovské lhůty, avšak měsíc před jednáním odvolacího soudu), spatřuje žalobce vadu, která mohla mít (a dle jeho názoru i měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, “resp.” má za to, že rozhodnutí o zastavení (odvolacího) řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel usuzuje, že věcnému projednání odvolání nic nebránilo.
Žalovaná se k dovolání se nevyjádřila.
Dovolání je (podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) přípustné, jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno odvolací řízení.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Ze spisu vyplývá, že žalobce dne 9. listopadu 1998 podal odvolání (č. l. 39), v němž uvedl, že je “v krátké době opatří náležitým odůvodněním”; i toto podání ovšem obsahuje (z hlediska rozsahu odvolání) zcela určitý “odvolací petit”, totiž návrh na zrušení (spisovou značkou a datem vyhlášení specifikovaného) rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 12. listopadu 1998, č. j. 11 C 248/95-41, doručeným 4. prosince 1998 (č. l. 42), soud žalobce vyzval k odstranění nedostatků odvolání do pěti dnů od doručení usnesení. Z č. l. 42 versa se pak podává, že soud prvního stupně věc 22. prosince 1998 předložil soudu odvolacímu, jemuž spis došel 5. ledna 1999 (viz. prezenční razítko odvolacího soudu na č. l. 43).
Výrok, jímž byla zamítnuta žaloba o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, je jediným výrokem ve věci samé (ostatně rozhodnutí o vypořádání takového spoluvlastnictví je vždy celkem, jelikož jde o tzv. iudicium duplex, kdy určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu); z odvolání doručeného soudu prvního stupně dne 9. listopadu 1998, byť odkazovalo na další podání, jímž mělo být dodatečně odůvodněno, je přitom zřejmé, že jím není napadán pouze výrok o nákladech řízení, nýbrž i výrok o věci samé (navrženo bylo zrušení rozsudku, nikoli pouze některého jeho výroku).
Za tohoto stavu se uplatní závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 36, podle něhož neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá (tedy vady, k jejichž odstranění byl žalobce usnesením ze dne 12. listopadu 1998 vyzván), nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení, je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá.
Jestliže tedy odvolání sice má nedostatky, avšak nikoli takové, které brání dalšímu pokračování odvolacího řízení, je závěr odvolacího soudu, podle něhož “... nezbylo než odvolací řízení ... zastavit...” ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. nesprávný a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) Nejvyšší soud je - aniž se zabýval ostatními námitkami (včetně námitky, že tzv. blanketní odvolání bylo dodatečně doplněno podáním doručeným soudu prvního stupně dne 28. prosince 1998) - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věta prvá o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. května 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová