ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1493.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1493/98
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí ČR - Generálního ředitelství cel, Praha 1, Washingtonova 11, proti žalované Č. s., a. s., o 2.653.784,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 1662/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. listopadu 1997, č.j. 30 Co 152/97-179, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 31. prosince 1996, č.j. 7 C 1662/95-149, s odkazem na ustanovení §311 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 245.658,32 Kč s 16 % úrokem od 1. července 1994 do zaplacení a v částce 2.408.125,68 Kč s 16 % úrokem od 1. července 1994 do zaplacení žalobu zamítl.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. listopadu 1997, č.j. 30 Co 152/97-179, k odvolání žalované v rozsahu, jímž vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně napadla (tj. co do 27.162,85 Kč), jej v části 4.080,53 Kč s 16 % úrokem od 24. září 1994 potvrdil, v části 18.412,- Kč s 16 % úrokem od 1. července 1994 do zaplacení a 16 % úroku z částky 4.080,53 Kč od 1. července do 23. září 1994 změnil tak, že žalobu zamítl, a co do 4.670,32 Kč s 16 % úrokem od 1. července 1994 do zaplacení odvolací řízení - po zpětvzetí odvolání - zastavil; na základě odvolání žalobkyně zamítající výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Proti svému rozsudku vyslovil přípustnost dovolání.
Odvolací soud v rámci zkoumání důvodnosti tzv. poddlužnické žaloby posuzoval správnost postupu žalované při provádění exekuce podle ustanovení občanského soudního řádu účinných do 31. prosince 1995 (do účinnosti zákona č. 238/1995 Sb), tj. v době, kdy příslušný celní úřad vydal (a žalované doručil) exekuční příkazy na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníka (společnosti s ručením omezeným N. P.) na účtu č. 6867151-458/0800, vedeném žalovanou (srov. §306 odst. 3, 4, 5 a 6 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., dále též jen „zákon č. 13/1993 Sb.\"). Uzavřel, že exekuce přikázáním pohledávky se vztahovala na peněžní prostředky, které byly na účtu dlužníka nejen v době, kdy exekuční příkaz byl doručen žalované, a které došly na účet do dne, kdy příkaz nabyl právní moci, ale i na peněžní prostředky došlé na účet později, nebyl-li po právní moci exekučního příkazu účet zrušen. Jestliže dlužník (majitel účtu) měl sjednáno, že žalovaná bude - do určitého limitu - provádět platby z účtu, i když na účtu nebude dostatek peněžních prostředků, nelze podle odvolacího soudu z této povinnosti banky dovodit, že jde - v rozsahu závazku banky - o peněžní prostředky na účtu dlužníka postižitelné exekucí. Jestliže tedy v době od 14. května do 23. září 1994 došlo na účet dlužníka celkem 297.666,32 Kč (včetně 20.000,- Kč, které žalovaná odepsala z účtu v průběhu exekuce, a 45.600,- Kč, jež byly určeny pro výplatu mezd zaměstnancům dlužníka), měla správně - pokud by postupovala podle ustanovení §305, §308 a §309 o.s.ř. - odepsat pro exekuční příkaz z 13. dubna 1994, č.j. EU-16/94, částku 24.680,- Kč a pro exekuční příkaz z 13. května 1994, č.j. E-59/94, částku 222.566,32 Kč, celkem 227.246,32 Kč. Pokud žalovaná poukázala ve prospěch účtu vymáhajícího celního úřadu u Č. o. b., a. s., č. 5100-0306071493/0300 o 2.426.537,77 Kč více (a následně dne 21. července 1994 dosáhla s odkazem na §711 odst. 2 obchodního zákoníku zrušení této operace), nakládala s prostředky, které na postiženém účtu nebyly (podle skutkových zjištění je účet nevykazoval).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (za niž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) včasným dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že jím napadá potvrzující výrok ohledně částky 2.408.125,68 Kč s příslušenstvím, včetně výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se v části 18.412,- Kč s příslušenstvím a v části týkající se 16 % úroku z 4.080,53 Kč od 1. července 1994 do 23. září 1994 žaloba zamítá. Bez výslovného uplatnění některého z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §241 odst. 3 pod písmeny a/ až d/ o.s.ř. jsou dovolací námitky podřaditelné důvodu uvedenému v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci. Za nesprávný považuje dovolatelka postup žalované spočívající v tom, že po odepsání částky 2.653.784,- Kč na účet příslušného celního úřadu tuto operaci „stornovala\" s odůvodněním, že jde ve smyslu §711 odst. 2 obchodního zákoníku a čl. 28 Všeobecných obchodních podmínek, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech, o chybné účtování. Platba věcně nesprávná však není platbou chybnou, napravitelnou bez souhlasu klienta opravným účtováním; byla-li proto platba z účtu dlužníka na účet příslušného celního úřadu realizována na základě exekučních příkazů ve správné výši, šlo o chybu věcnou a žalovaná nebyla oprávněna bez souhlasu žalobkyně „odčerpat z jeho účtu ... prostředky tam uložené\".
Dovolání je přípustné (proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř., proti měnícímu výroku rozsudku ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), není však důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jelikož tyto vady nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody (v dané věci důvodem podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., který - v případě přípustnosti založené ustanovením §239 odst. 1 o.s.ř. - je jako jediný také dovolateli k dispozici), včetně jejich obsahové konkretizace (§242 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud ve vztahu k svému potvrzujícímu výroku nevymezil právně významné otázky výrokem rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. února 1997, sp. zn. III. ÚS 253/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1997, příloze sešitu č. 7), je dovolání přípustné pro všechny právní otázky, na nichž potvrzující rozsudek v napadeném rozsahu spočívá (za samozřejmého předpokladu, že jejich řešení bylo dovoláním napadeno nebo alespoň zpochybněno).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ustanovení §311 o.s.ř. poskytuje oprávněnému (žalobkyni) možnost domáhat se - a to i tehdy, když na účtu povinného (dlužníka) není dostatek prostředků - aby mu peněžní ústav (žalovaná) zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval při výkonu rozhodnutí tak, jak mu to ukládají ustanovení §305, §308 a §309 o.s.ř.
Exekuce na nedoplatky cla a jeho příslušenství, daně a poplatků vybíraných při dovozu, nákladů řízení, skladného a pokut uložených podle celních předpisů se prováděla vydáním exekučního příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky (srov. §306 odst. 1, 5 zákona č. 13/1993 Sb.). Ustanovením §306 odst. 6 uvedeného zákona byl výkon exekuce podřízen občanskému soudnímu řádu, nebylo-li stanoveno jinak.
Předmětem exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je - jak vyplývá z ustanovení §303 a §305 o.s.ř. - pohledávka, kterou má dlužník z účtu vůči peněžnímu ústavu, jenž pro něj účet zřídil. Na základě exekučních příkazů vydaných příslušným orgánem peněžní ústav odepsal z postiženého účtu vymáhanou pohledávku s příslušenstvím a uhradil ji vymáhajícímu orgánu, a to v rozsahu peněžních prostředků, které na účtu byly k dispozici (§305, §307 odst. 2, §309 o.s.ř.).
Ze skutkových zjištění, jejichž správnost dovolatelka nezpochybnila (a v části podléhající přípustnosti podle §239 odst. 1 o.s.ř. ani úspěšně zpochybnit nemohla), vykazoval účet dlužníka, zřízený u žalované smlouvou o běžnou účtu ze dne 20. července 1993 č. 6867151-458/0800, v rozhodné době (vyjma prostředků určených pro výplatu mezd ve smyslu §317 odst. 3 o.s.ř. a částky 20.000,- Kč již žalobkyni poukázané) prostředky ve výši 227.246,32 Kč (v tomto rozsahu soudy obou stupňů žalobu shledaly důvodnou). Okolnost, že žalovaná úvěrovou smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 23. července 1993, vedeném na běžný účet dlužníka, poskytla dlužníku ve vymezeném období úvěr s tím, že stanovený úvěrový rámec smí dlužník za sjednaných podmínek překračovat, na faktickém stavu peněžních prostředků na účtu nemá vliv.
V daných souvislostech je tudíž nerozhodné, zda úhrada dalších 2.426.537,77 Kč (ve dnech 7. a 11. července 1994), zpětně zrušená dne 21. července 1994, měla povahu chybného účtování nebo zda šlo o „věcnou chybu\", což dovozuje dovolatelka; jestliže uvedené prostředky na účtu dlužníka k dispozici pro provedení exekuce přikázáním pohledávky nebyly, nemohla je žalovaná při provádění exekuce na podkladě exekučních příkazů ve smyslu §305, §307 odst. 2 a §309 o.s.ř. ve prospěch žalobkyně odepsat.
Argumenty užitými v dovolání se tudíž správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, a proto v mezích, ve kterých byl dovolací soud oprávněn rozsudek (v napadeném rozsahu) přezkoumat, dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. neobstojí.
Žalobkyně dovoláním úspěšná nebyla, ve smyslu §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. ji tudíž stíhá povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení; protože však žalované žádné prokazatelné náklady nevznikly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková