ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1516.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1516/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. S., proti žalovanému J. Š., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 254/90, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 1998, č.j. 8 Co 425/98-226, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 1998, č.j. 8 Co 425/98-226, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. března 1998, č.j. 8 Co 425/98-226, odmítl odvolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 10. listopadu 1997, č.j. 23 C 254/90-211, jímž Okresní soud v Ostravě vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek byl žalobkyni doručen uložením na poště dne 5. února 1998 (s tím, že k prvnímu pokusu o doručení písemnosti došlo 30. ledna 1998 a nový bezvýsledný pokus se uskutečnil dne 2. února 1998, kdy byla zásilka uložena na poště) a konec odvolací lhůty připadl na 20. únor 1998, takže odvolání podané žalobkyní u soudu osobně teprve 27. února 1998 je se zřetelem k ustanovení §204 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") opožděné (§218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že se v době doručení rozsudku nezdržovala v místě svého bydliště, jelikož od 30. ledna 1998 do 12. února 1998 včetně trávila dovolenou na rekreační chatě v obci K. Poukazovala dále na to, že dne 9. února 1998 byla vykradena dodací pošta, takže si zásilku objektivně nemohla vyzvednout dříve než 13. února 1998. Na tomto základě dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že převzal nesprávný závěr pošty o tom, že se v místě doručení zdržuje, a svým rozhodnutím jí ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ nesprávným postupem v průběhu řízení odňal možnost před soudem jednat (má tedy za to, že je dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 o. s. ř.). Rovněž usuzuje, že takto bylo řízení postiženo vadou která "měla" za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tím uplatňuje i dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., který je ovšem naplněn již tehdy, jestliže jiná vada "mohla mít" za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (tedy že je dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.). Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené unesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření označil dovolání za protiprávní, uměle vyvolané a právně neodůvodněné.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné.
Vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. "zmatečnosti"), a (je-li dovolání přípustné) jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.).
Protože jiné zmatečnostní vady řízení tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud tím, zda řízení je postiženo vadou, na niž poukazuje dovolatelka.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlil, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že odvolání je opožděné) není nesprávným postupem soudu "v průběhu řízení" (srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1997, pod pořadovým číslem 36). Jelikož dovolatelka s jiným "postupem" odvolacího soudu zmatečnost řízení nespojuje, Nejvyšší soud uzavírá, že vadou dle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. řízení zjevně netrpí a dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. dán není..
Správnost napadeného rozhodnutí nezpochybňuje ani dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., jelikož ten se pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním skutkového stavu), jímž šetření o okolnostech doručení není.
Zbývá zhodnotit správnost šetření odvolacího soudu o okolnostech doručení rozsudku soudu prvního stupně žalobkyni v intencích dovolacího důvodu dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.
Podle obsahu spisu byl rozsudek jako písemnost určená do vlastních rukou žalobkyně uložen (po výzvě ze dne 30. ledna 1998 /pátek/ na den 2. únor 1998) na poště v pondělí 2. února 1998, s účinky doručení ve čtvrtek 5. února 1998, přičemž zásilka byla žalobkyní osobně převzata až v pátek 13. února 1998 (srov. doručenku u č.l. 217 p. v.).
K prokázání důvodů dovolání bylo provedeno dokazování výslechem dovolatelky, svědků a listinami.
Z listovní doručovací karty pošty Ostrava 12 ze dne 30. ledna 1998 (č.l. 274 p.v.) bylo zjištěno, že u zásilky číslo 39104 adresované dovolatelce je záznam o výzvě na 2. února 1998. Z dodávací knihy doporučených zásilek téže pošty pak soud zjistil, že dovolatelka převzala zásilku na poště dne 13. února 1998.
Ze zprávy dodací pošty (pošty O.) došlé soudu 26. ledna 2000 (č.l. 276) bylo zjištěno, že poté co dne 9. února 1998 došlo k přepadení pošty, byla pošta uzavřena dne 9. února 1998 od 13.30 hod. až do konce hodin pro veřejnost, dne 10. února 1998 byla pošta uzavřena od 8.00 hod. do 11.00 hod. a v odpoledních hodinách fungovala v plném rozsahu. Dne 11. února 1998 se pošta stěhovala do náhradních prostor pošty O. a pro veřejnost byla uzavřena, přičemž všem domácnostem v O. - M. byly doručeny letáky s oznámením o přestěhování pošty. Dne 12. února 1998 pak pošta fungovala u přepážky č. 4 v prostorách pošty O. 10 od 8.00 hod. do 17.00 hod.
Z listiny označené jako "prohlášení" (srov. č.l. 269) soud zjistil, že zde O. B. stvrzuje, že ve dnech 30. ledna 1998 až 12. února 1998 zapůjčil dovolatelce rekreační chatu na adrese K. č. 79, V., přičemž většinu této doby trávil se jmenovanou, takže může dosvědčit její přítomnost na uvedeném místě. Podpis jmenovaného na listině je notářsky ověřen (s tím, že listina byla dne 19. května 1998 před notářem podepsána).
Z výpovědi svědka O. B. soud zjistil, že si již nevzpomíná, kdy přesně v lednu nebo v únoru 1998 a na jak dlouho (asi na čtrnáct dnů) zapůjčil dovolatelce svou chatu v K. (proto, že měla v domě pokažené topení), s tím, že šlo asi o období, jež uvedl v písemném prohlášení. Na chatu v té době dojížděl a celou dobu tam netrávil; dovolatelka se zde zdržovala i se svým synem.
Z výpovědi svědkyně V. K., poštovní doručovatelky, bylo zjištěno, že při doručování rozsudku dovolatelce postupovala ve shodě s údaji vyznačenými v doručence. Je jí známo, že dovolatelka bydlí na adrese J.č. 37, v O. - M. a že má dvě děti, kterým - v případě že byly doma - poštu předávala. Nevzpomíná si již, zda při doručování v lednu či v únoru 1998 byl některý z rodinných příslušníků dovolatelky doma a nebyla informována o tom, že se v té době dovolatelka v místě svého bydliště nezdržovala.
Dle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Bez zřetele k tomu, že pro procesně neregulérní postup dožádaného soudu, který o dodatečném výslechu svědkyně K. (dne 28. prosince 1999 - srov. protokol č.l. 272) a o výslechu dovolatelky (dne 21. února 2000 - srov. protokol č.l. 281) neuvědomil žalovaného, nemohl Nejvyšší soud k obsahu těchto důkazů přihlédnout, lze již na základě zjištění učiněných z prohlášení a výpovědi svědka B. uzavřít, že dovolatelka se v době prvního pokusu o doručení písemnosti nezdržovala v místě doručení (dobu od 30. ledna 1998 do 12. února 1998 včetně trávila se synem na chatě v obci Krásná).
Jelikož závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou nemůže - v intencích §47 odst. 2, věty první, o. s. ř. - obstát, není-li splněna podmínka,. že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručení zdržuje, lze mít výsledky šetření o okolnostech doručení, na nichž odvolací soud založil závěr o opožděnosti dovolání, za nesprávné, a dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. za uplatněný právem. Dnem doručení rozsudku dovolatelce tedy ve světle podaného výkladu byl až 13. únor 1998, kdy zásilku (jak prokazuje i zjištění z dodávací knihy doporučených zásilek) osobně převzala na poště; odvolání, které dovolatelka podala u soudu osobně dne 27. února 1998 (srov. č.l. 218), je tedy včasné.
Nejvyšší soud proto po provedeném jednání (§243a odst. 1, věta druhá, a odst. 2, věta první, o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková