ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1626.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 1626/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. K. proti žalované A. T., spol. s r.o., o 116.880,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 111/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2000, č.j. 20 Co 623/99-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2000, č.j. 20 Co 623/99-37, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"), řízení o odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 2. června 1999, č.j. 27 C 111/98-26, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 116.880,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud uzavřel, že „obsahuje-li odvolání proti rozsudku vydanému po řádném důkazním řízení jen obecnou formulaci s poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci, jde o nedostatek jeho náležitostí stanovených v §205 odst. 1 o.s.ř. a takové odvolání není způsobilé věcného projednání\".
Žalobce (zastoupen advokátem) ve včas podaném dovolání brojí proti závěru odvolacího soudu o neprojednatelnosti odvolání, postrádalo-li pouze údaj o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně; odvolací soud měl podle jeho názoru za situace, kdy z odvolání bylo zřejmé, že napadá oba výroky rozsudku soudu prvního stupně (zamítavý výrok o věci samé a nákladový výrok), věc projednat, aniž byl vázán důvody a odvolacími návrhy účastníků. Výtkou týkající se nesprávnosti postupu při odstraňování vad odvolání pak dovolatel namítl existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Žalovaná, odkazujíc na závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti věcného projednání odvolání, navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a je i důvodné.
Protože vady uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř., které způsobují tzv. zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu, nebyly v dovolání tvrzeny a nevyplývají ani z obsahu spisu (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), soustředil dovolací soud pozornost na opodstatněnost těch námitek dovolatele, které po obsahové stránce (argumentem, že odvolání bylo při absenci údaje o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně projednatelné) vystihují důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §205 odst. 1 o.s.ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. O odstranění vad odvolání dbá předseda senátu soudu prvního stupně (§209 o.s.ř.), a to postupem podle §43 odst. 1 o.s.ř. Není-li vada odvolání přes výzvu odstraněna, ačkoli účastník byl poučen o následcích, a nelze-li pro tento nedostatek v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud je ve smyslu §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. zastaví.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně (a čeho se odvolatel domáhá) dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o.s.ř. projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3, 4 o.s.ř.). Od závěrů formulovaných v citovaném rozhodnutí nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci.
Ze spisu vyplývá, že žalobce rozsudek soudu prvního stupně napadl dne 31. srpna 1999 odvoláním, došlým soudu dne 2. září 1999 (srov. č. l. 32), v němž byla označena věc, jíž se podání týká (uvedením jednacího čísla, identifikací soudu, který rozhodnutí vydal, a datem jeho vyhlášení), a které bylo podepsáno a datováno. Z obsahu odvolání se rovněž podává, že je žalobce výslovně směřoval „do obou výroků napadeného rozsudku\", čímž jednoznačně (bez jakýchkoli pochybností) vymezil po stránce kvantitativní meze, v nichž se přezkumu rozhodnutí domáhal, a to tak, že odvoláním napadl výrok jak o věci samé, tj. zamítavý výrok ohledně částky 116.880,- Kč s příslušenstvím, tak i (výslovně) výrok nákladový. Jako důvod odvolání vytkl nesprávnost zjištěného skutkového stavu a nesprávnost právního posouzení věci.
Jestliže odvolací soud nepovažoval odvolání za projednatelné (toliko) pro absenci (konkrétně vymezeného) údaje o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, pak právní posouzení věci, na němž jeho usnesení spočívá, ve světle výše uvedených závěrů neobstojí a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn po právu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a aniž se zabýval dalším žalobcem uplatněným dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu o přezkoumatelnosti odvolání žalobce je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Odvolací soud v další fázi řízení také nepřehlédne, že výrok o nákladech řízení tak, jak je formulován v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídá podobě, v jaké byl (dle protokolu o jednání z č.l. 23-24) soudem prvního stupně vyhlášen.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2000
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková