ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1673.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1673/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva K. proti povinnému J. C., vyklizením garáže, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 E 211/97, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 1998, č.j. 21 Co 472/97-21, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. září 1997, č.j. 8 E 211/97-12, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením tam označené garáže, k němuž byl povinný zavázán rozsudkem téhož soudu ze dne 11. června 1996, č.j. 22 C 49/96-17, ve znění potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 1996, č.j. 29 Co 277/96-36.
K odvolání oprávněného městský soud usnesením ze dne 13. března 1998, č.j. 21 Co 472/97-21, rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že výkon rozhodnutí nařídil a dále povinného zavázal k náhradě nákladů vykonávacího řízení před soudy obou stupňů. Vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí odůvodnil odvolací soud závěrem - ve vztahu k názoru soudu prvního stupně opačným - že byla-li vyklizovaná nemovitost v podkladovém rozsudku (a poté i v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) označena jako „garáž č. 6 o rozloze 13,20 m2 umístěná ve dvoře domu č.p. 2269 v P., P. 60-62, na pozemku č. parc. 2428 v katastrálním území V.\", jde o rozhodnutí vykonatelné i po materiální stránce, a tedy o způsobilý exekuční titul.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jímž (posuzováno podle jeho obsahu) namítá nesprávnost právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm d) o.s.ř., byl-li podkladový rozsudek obvodního soudu kvalifikován jako způsobilý exekuční titul. Podle dovolatelova názoru v něm není vyklizovaný prostor vymezen jasně, srozumitelně a nezaměnitelně, jelikož garáž „...nemá žádné své pořadové číslo ani nezaměnitelné číselné označení.\" Garáže nikdy nebyly a dosud nejsou označeny čísly ani jiným způsobem, a to ani ve stavební dokumentaci, katastru nemovitostí ani ve smlouvách. Předmětný prostor není podle dovolatele nijak specifikován ani v samotné žalobě o vyklizení garáže ze dne 15. června 1995, kde je její rozloha vyčíslena 12 m2, zatímco termínu „garáž č. 6 o rozloze 13,20 m2\" je - bez jakéhokoli bližšího upřesnění - poprvé užito až v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 18. února 1997. Kromě toho dovolatel namítá, že jinak než v předmětném vykonávacím řízení garáž specifikuje oprávněný ve svém vyjádření k ústavní stížnosti povinného, dále, že oprávněný má v úmyslu ihned po jejím vyklizení s garáží disponovat, a konečně poukazuje na současně vedené soudní řízení o určení, že je členem oprávněného. V podání ze dne 23. září 1998, označeném jako návrh na provedení důkazů, pak povinný doplnil své dovolání o informaci, že dne 25. září 1996 Katastrální úřad P. rozdělil dosavadní pozemek parc.č. 2428 v katastrálním území V. na pozemky parc.č. 2428/1 a parc.č. 2428/2, z nichž na posléze uvedeném se právě nalézá garáž, jejíž vyklizení je předmětem vykonávacího řízení. Ve skutečnosti, že výkon rozhodnutí byl nařízen přesto, že ke dni právní moci exekučního titulu garáž nestála na pozemku uvedeném v žalobě a poté v samotném podkladovém rozsudku (parc.č 2428), nýbrž na pozemku nově vzniklém, totiž parc.č. 2428/2, dovolatel spatřuje vadu řízení ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm b) o.s.ř., k níž má soud podle ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. přihlédnout z úřední povinnosti. V podání ze dne 15. července 1999, označeném jako návrh na doplnění spisu, pak povinný přednesl, že bylo vyhověno jeho žalobě o určení členství, což doložil rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 1999, č.j. 7 Cmo 206/98-50, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že bylo určeno, že je ode dne vzniku oprávněného jeho členem.
Dovolání je přípustné - byť nikoli, jak se mylně domnívá dovolatel, podle ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. (jež platí pro rozsudky, zatímco v daném případě je napadeno usnesení), ani proto, že odvolací soud jeho přípustnost „vyslovil\" (neučinil tak ve výroku, ale pouze v rámci poučení o opravných prostředcích), nýbrž podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. (jde o měnící usnesení) - není však důvodné.
Povinný důvod svého dovolání podřazuje ustanovení §241 odst. 3 písm b) o.s.ř., ve skutečnosti však (posuzováno podle obsahu dovolání) - vytýká-li odvolacímu soudu v konečném důsledku nesprávnost jeho závěru, že podkladový rozsudek je způsobilým exekučním titulem - namítá nesprávné právní posouzení věci, uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Jelikož jiné vady podle ustanovení §241 odst. 3 písm b/ o.s.ř. (než ty, jež se týkají identifikace garáže, a které měly podle dovolatele vést k závěru o nevykonatelnosti rozsudku) ani jakékoli tzv. zmatečnostní vady podle ust. §237 o.s.ř., k nimž (oběma) je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nebyly, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je jeho úkolem přezkum správnosti závěru odvolacího soudu, že rozsudek, jímž byl povinný zavázán k vyklizení garáže v nalézacím řízení, je způsobilým exekuční titulem.
I v souzené věci, kdy jde o vyklizení garáže, lze při řešení otázky, zda je předmět vyklizení v nalézacím řízení identifikován natolik určitě, aby podkladové rozhodnutí mohlo být posouzeno jako způsobilý exekuční titul, vycházet z judikatury vztahující se k exekucím vyklizením bytu (ustanovení §§340-344 o.s.ř. upravující tento způsob výkonu rozhodnutí jsou ostatně nadepsána rubrikou „vyklizení\", aniž zákon rozlišuje mezi vyklizením bytu a vyklizením jiných místností, případně nemovitostí). V tomto směru sice starší judikatura (srov. zprávu občanskoprávního kolegia tehdejšího Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. prosince 1983, Cpj 40/83, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1984, pod poř. č. 27) formulovala požadavek, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem, a zejména, aby byt, který má být vyklizen, byl ve vykonávaném rozhodnutí dostatečně určen, avšak otázku, kterými údaji - konkrétně - má být „vyklizovaný byt individualizován\", neřešila. V novějším rozhodnutí (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2000, pod poř. č. 16, dále jen „R 16/2000\") pak Nejvyšší soud dovodil, že rozhodnutí nelze upřít vykonatelnost jen proto, že neuvádí patro nebo podlaží, v němž se byt nachází, je-li vyklizovaný byt ve vykonávaném rozhodnutí identifikován dostatečně určitě tak, aby jej při výkonu rozhodnutí nebylo možno zaměnit s bytem jiným. K témuž závěru Nejvyšší soud dospěl ve svém usnesení ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. 20 Cdo 691/98, v němž šlo o exekuci vyklizením bytu, který byl v titulu identifikován všemi obvyklými údaji s výjimkou počtu místností a jejich označení (účelu užívání).
V projednávané věci je mimo jakoukoli pochybnost, že účastníci - a to nejen ve vykonávacím, nýbrž i v nalézacím (zahájeném dne 20. června 1995) řízení - věděli, o kterou garáž konkrétně jde. O tom svědčí vyjádření povinného jako žalovaného v nalézacím řízení (č. l. 11 připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 22 C 49/96), v němž svůj nesouhlas se žalobou odůvodňuje výlučně argumentem svého členství v družstvu; v tomto vyjádření ani při jednání dne 11. června 1996 (viz. protokol na č. l. 13 a násl. připojeného spisu) povinný nic nenamítal proti tvrzení oprávněného (žalobce), že garáž, jejíž vyklizení je žalováno, užívá. Že by garáž byla v rozhodnutí identifikována nedostatečně, takže by ji bylo možno při exekuci zaměnit s jinou, povinný nenamítal v odvolání (č. l. 22 připojeného spisu), ani v dovolání (v němž argumentoval, že dvakrát oprávněného žádal o převod předmětné garáže do svého vlastnictví - viz. č. l. 43 připojeného spisu). O tom, že je garáž, jejíž vyklizení nařídil odvolací soud napadeným usnesením, identifikována nezaměnitelně, svědčí i tvrzení povinného v dovolání, podle něhož má oprávněný „...v úmyslu ihned po vyklizení garáže s ní disponovat...\" (viz. č. l. 28 připojeného spisu), jakož i samotným povinným použitá formulace v podání ze dne 23. září 1998, doplňujícím dovolání, kde povinný garáž popisuje slovy „...garáž, jejíž vyklizení je předmětem vykonávacího řízení...\". Že jde o garáž nezaměnitelnou s kteroukoli jinou, dokládají i listiny čtené k důkazu v nalézacím řízení (viz. protokol na č. l. 15 připojeného spisu), totiž rozhodnutí Obvodního národního výboru pro Prahu 2 o přidělení garáže ze dne 12. listopadu 1985 a nájemní smlouva ze dne 30. dubna 1993.
Má-li být vyklizovaná garáž (ve smyslu starší i nové judikatury - viz. výše) „...dostatečně určena...\", nelze tento předpoklad materiální vykonatelnosti rozhodnutí vyložit jinak než tak, že má být identifikována natolik, aby ji při exekuci nebylo možno zaměnit s garáží jinou. Tuto zásadu však nelze vykládat ve smyslu taxativně vymezeného okruhu údajů o ní. Byla-li tedy garáž ve vykonávaném rozsudku specifikována (kromě jiného) parcelním číslem pozemku, na němž stojí (parc.č. 2428 v katastrálním území V.), nemůže k závěru o nevykonatelnosti rozsudku vést okolnost, že (viz. dovolání) „...nemá žádné své pořadové číslo ani nezaměnitelné číselné označení...\", že „...garáže nikdy nebyly a dosud nejsou označeny čísly ani jiným způsobem...\", a to ani „...ve stavební dokumentaci, katastru nemovitostí ani ve smlouvách...\", jestliže se na uvedeném pozemku, tedy pozemku parc. č. 2428 (a to netvrdí ani sám dovolatel, jenž naopak v písemném podání ze dne 23. září 1998 přednesl - a geometrickým plánem doložil, že ostatní garáže jsou postaveny na pozemku původního parcelního čísla 2427, nyní na pozemcích parcelních čísel 2427/2 až 2427/6) jiná garáž nenalézá. Na uvedeném závěru nic nemění (a změnit nemůže) ani (opět samotným povinným tvrzená a geometrickým plánem doložená) změna spočívající v pozdějším rozdělení původního pozemku parc.č. 2428 na pozemky dva, totiž zahradu parc. č. 2428/1 a zastavěnou plochu parc.č. 2428/2, na níž se nachází právě předmětná garáž. Závěrem je pak namístě připomenout další závěr přijatý ve výše citovaném R 16/2000, podle něhož okolnost, že nedostatečné označení bytu (v daném případě garáže) brání výkonu rozhodnutí, že tedy podle něj nelze vyklidit konkrétní byt (zde garáž), je spolehlivě zjistitelná zpravidla až při provedení výkonu rozhodnutí a lze se jí zabývat v mezích úvah o zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu obsaženého v ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.
Vzhledem k uvedenému tedy nutno uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných argumentů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - usnesením zamítl (§243b odst. 1 věta první, odst. 5 o.s.ř.).
Povinný s dovoláním procesně úspěšný nebyl, oprávněnému prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá nárok žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu