ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.173.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 173/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V. proti žalované I., inženýrské a realitní organizaci P., o povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 36/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 1999, č.j. 16 Co 425/99-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud Praze usnesením ze dne 4. listopadu 1999, č.j. 16 Co 425/99-37, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. dubna 1999, č.j. 6 C 36/98-21, jímž byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 138/92 (§234 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.\"/).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, zastoupen advokátem, včasné dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 písm. f/ (správně §237 odst. 1 písm. f/) o.s.ř. a které odůvodnil poukazem na ustanovení §241 odst. 2 (správně odst. 3) písm. b/ a d/ o.s.ř. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje žalobce v tom, že odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bez jednání. Soudům obou stupňů dále vytýká nesprávné právní posouzení významu předložených důkazů v rámci řízení o povolení obnovy a nesprávný výklad přípustnosti obnovy řízení podle §228 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje především ustanovení §238a o.s.ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však v dané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b) až f) citovaného ustanovení. Dovolání není přípustné ani v intencích ustanovení §239 o.s.ř., neboť rozhodnutí o povolení obnovy řízení, stejně jako rozhodnutí, jímž se návrh na povolení obnovy řízení zamítá, nejsou usneseními ve věci samé (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, č.10, pod poř. č. 61).
Zbývá posoudit, zda je dána přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Protože vady řízení podle §237 odst. 1 písm. a/ až e/ a g/ o.s.ř. dovolatel netvrdí a z obsahu spisu nevyplývají, je pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodující, zda řízení trpí zmatečnostní vadou, kterou žalobce v dovolání výslovně uplatňuje.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Postup, kterým mu měla být odňata možnost před soudem jednat, spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud rozhodl o odvolání bez jednání.
Podle §214 o.s.ř. nařídí předseda senátu odvolacího soudu k projednání odvolání jednání (odstavec 1/). Jednání však není třeba nařizovat (mimo jiné) jestliže odvolání směřuje - jako tomu bylo v dané věci - proti usnesení (odstavec 2, písmeno c/).
Je pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu se zákonem (postupem, který není nesprávný), byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 1999, sp. zn. 31 Cdo 1205/99).
Z uvedeného je zřejmé, že v dovolání tvrzené podmínky přípustnosti naplněny nejsou; Nejvyšší soud proto - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolatel, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, má ve smyslu §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř. povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení; protože však žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2000
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková