ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1771.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 1771/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V., proti žalovanému J. M., o zaplacení částky 990.751,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 211/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. března 2000, č.j. 29 Co 148/2000-234, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. března 2000, č.j. 29 Co 148/2000-234, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud zastavil odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, a to s odůvodněním, že odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 7 C 211/96-86, trpí vadami bránícími dalšímu pokračování odvolacího řízení, jež přes výzvu k jeho doplnění a poučení o případném zastavení odvolacího řízení zůstaly neodstraněny.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním přípustným podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.\"), jímž se - s poukazem na rozhodnutí publikovaná pod poř. č. 13/1977 a 37/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek tehdejšího Nejvyššího soudu ČSSR - domáhá jeho zrušení a vrácení věci s odůvodněním, že „...absence odůvodnění odvolání neznamenala nemožnost pokračování v řízení neboť nebránila věcnému vyřízení odvolání ...\". Jestliže krajský soud přesto odvolací řízení zastavil, věc podle názoru žalovaného po právní stránce posoudil nesprávně ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.; kromě tohoto dovolacího důvodu pak žalovaný uplatnil důvody další, a to podle písmene b) a písmene a) /ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. f)/ uvedeného ustanovení.
Dovolání, jež po obsahové stránce vystihuje dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm d) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je důvodné.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř. má být v odvolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §209 o.s.ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li zato, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se správou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o.s.ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Z obsahu spisu se podává, že žalovaný sice byl usnesením ze dne 18. ledna 2000, č. j. 7 C 211/96-231, (v záhlaví označeným jako „rozhodnutí\") vyzván k doplnění odvolání, pokud však jde o konkrétní pokyn, v čem má ono doplnění spočívat, omezil se soud prvního stupně pouze na příkladný výčet, totiž že „...zejména je třeba uvést, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá...\".
Jak je patrno ze současné judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 36), je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení.
Jestliže odvolací soud - aniž žalobce vyzval k doplnění odvolání vymezením jeho rozsahu - splnění podmínek k zastavení odvolacího řízení spatřoval v tom, že žalobce nevyhověl výzvě k odůvodnění odvolání, jestliže tedy řízení nezastavil pro nedostatek vymezení rozsahu odvolání, nýbrž pro absenci údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí či postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá, je jeho posouzení neúplnosti odvolání jako nedostatku bránícího dalšímu pokračování odvolacího řízení (§43 odst. 2 a §211 o.s.ř.) ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. nesprávné.
Protože napadené rozhodnutí na tomto nesprávném právním posouzení věci spočívá (§241 odst. 3 písm d) o.s.ř.), Nejvyšší soud je - aniž se zabýval dalšími uplatněnými dovolacími důvody - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř) podle ustanovení §243b odst. 1 části věty za středníkem, odst. 5 o.s.ř. usnesením zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. července 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová