ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2118.98.1
sp. zn. 20 Cdo 2118/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. T., a.s., proti povinnému M. R., prodejem movitých věcí k vymožení 13.564,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. E 16/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.1998, č.j. 25 Co 49/98-27, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.1998, č.j. 25 Co 49/98-27, se zrušuje a věc se vrací tomu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil na základě platebního rozkazu (jím vydaného) ze dne 12.1.1996, č.j. 6 C 15/96-30, k vymožení peněžní částky 13.564,60 Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud vycházel z toho, že předpokladem nařízení výkonu je exekuční titul, jímž se rozumí listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, jež má náležitosti stanovené v §261 o.s.ř.; z toho podle jeho názoru plyne, že je nutné, aby rozhodnutí, o jehož výkon jde, bylo soudem vydáno ve věci, jež patří do jeho pravomoci, a že je vykonatelné. Rozhodnutí o zaplacení úhrady za účastnickou telefonní stanici a za její provoz a užívání, vyplývá-li nezaplacená úhrada z výkazu dlužných telekomunikačních poplatků, však do pravomoci soudu nenáleží; tuto pravomoc mělo Ministerstvo hospodářství, a od 1.11.1996 Ministerstvo dopravy a spojů. Nebylo-li tedy vykonávané rozhodnutí vydáno oprávněným orgánem, jako je tomu v dané věci, nemůže být „předpokladem\" výkonu rozhodnutí, a návrh na jeho nařízení, uzavřel odvolací soud, musí být zamítnut.
Proti tomuto usnesení podal oprávněný včasné dovolání, ve kterém namítá nesprávnost právního posouzení věci. I když „došlo ke změně výkladu dotčených právních předpisů soudy\", nelze připustit závěr, uvádí dovolatel, že pravomocné rozhodnutí soudu, ačkoli má formální i materiální předpoklady vykonatelnosti, nelze vykonat.
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. Dovolatel jím uplatnil i způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní názor odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu k vydání rozhodnutí o povinnosti telefonního účastníka zaplatit dlužné nedoplatky dovoláním zpochybněn nebyl, a předmětem dovolacího přezkumu není, jelikož s výjimkou vad řízení vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiných vad, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jež tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají), je dovolací soud vázán tím důvodem, jenž byl v dovolání uplatněn. Proto je pro výsledek dovolacího řízení podstatné toliko to, zda obstojí závěr odvolacího soudu, že nedostatek soudní pravomoci k vydání rozhodnutí, na základě kterého má být výkon rozhodnutí nařízen, způsobuje, že výkon nařídit nelze.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Soudní praxe je jednotná potud, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud posuzuje (kromě podmínek řízení) to, zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné jak po stránce formální tak materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a nebyl - li navržen způsob výkonu, který je zřejmě nevhodný.
Podmínka, aby se jednalo o rozhodnutí k tomu oprávněného orgánu, se logicky váže k ustanovením §251 a §274 o.s.ř. (srov. R 21/1981); v rámci soudního výkonu rozhodnutí lze vykonat nejen rozhodnutí soudní (§251), ale také ta, jejich výčet je uveden v §274 pod písmeny a/ až h/. Soud na straně jedné a jiné orgány podle §274 o.s.ř. na straně druhé, jsou tedy - a v tomto smyslu - orgány „oprávněnými\".
Věcnou správností podkladových titulů se soud výkonu rozhodnutí zabývat nemůže; jestliže však má být vykonáno některé rozhodnutí podle §274 o.s.ř., je povinen zkoumat (a to jak před nařízením výkonu tak v jeho průběhu), zda rozhodnutí vydal příslušný orgán v rámci své pravomoci. Zjistí-li, že rozhodnutí vydal orgán, který nebyl oprávněn rozhodovat o otázce pojaté do rozhodnutí, návrh na nařízení jeho výkonu zamítne, a byl-li již nařízen, výkon (podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) zastaví (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sborníku Nejvyššího soudu IV, strana 776).
Tento závěr se uplatní, jak z uvedeného vyplývá, u titulů jiných orgánů podle §274 o.s.ř. proto, že až do řízení o výkon jsou mimo dosah soudní kontroly; potom je namístě, aby soud, má-li takový titul vykonat, byl oprávněn posoudit, zda je vydal orgán pravomocný, stejně jako je oprávněn posuzovat, zda je formálně vykonatelný (viz §275 odst. 2 o.s.ř.).
Jinak je tomu u titulů soudních, vydaných v občanském soudním řízení, neboť řízení nalézací a řízení o výkon rozhodnutí představují organickou jednotu jak co do právní úpravy tak faktického procesu. Otázku, zda je vybaven pravomocí k vydání rozhodnutí coby základní otázku podmínky řízení (§103 a násl. o.s.ř.), posuzuje soud již ve stadiu řízení nalézacího, a argument nedostatku této podmínky je uplatnitelný ve všech jeho fázích, včetně řízení o řádných resp. mimořádných (dovolání) opravných prostředcích. Nelze připustit, „aby cestou námitek proti exekuci byly uplatňovány takové formální vady řízení, z něhož vzešel pravomocný exekuční titul, které mohou být uplatňovány jenom opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci samé\" (R 48/1957).
Pro to, aby byla otevřena otázka pravomoci soudu znovu v řízení o výkon rozhodnutí, tedy žádný věcný důvod nesvědčí. Řízení o výkon není přezkumnou instancí řízení nalézacího; je-li soud výkonu povolán k posouzení, zda vykonávané rozhodnutí je materiálně vykonatelné, sleduje toliko vlastní hlediska výkonu, totiž ta, která se pojí s jeho faktickou proveditelností.
Je tedy namístě uzavřít, že z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne, že soud výkonu rozhodnutí posuzuje, jakožto podmínku nařízení výkonu, zda vykonávané rozhodnutí vydal soud v občanském soudním řízení, k němuž byla dána jeho pravomoc (§7 o.s.ř.).
Opačný závěr, který v dané věci aplikoval odvolací soud, tudíž neobstojí; jeho právní posouzení věci správné není, a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
V důsledku toho nemůže být správné rozhodnutí, jež na tomto posouzení spočívá, a Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než je podle §243b odst. l o.s.ř. zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová