ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2333.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2333/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) Z. O. a B) M. O. proti žalovaným 1) P. J. a 2) M. J., o návrhu žalovaných na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 173/99, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2000, č. j. 51 Co 94/2000-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 1. listopadu 1999, č. j. 38 C 173/99-40, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh žalovaných na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 29 C 236/95 a na odložení vykonatelnosti původního (návrhem na obnovu napadeného) rozhodnutí. Návrh, aby proti svému usnesení připustil dovolání, odvolací soud zamítl s odůvodněním, že toto rozhodnutí neřeší otázku po právní stránce zásadního významu.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"), a kterým uplatňují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř. V dovolání namítají, že provedení důkazu, který nemohli v původním řízení použít, bránila „...nemožnost okamžité dohledatelnosti a tudíž konkrétního označení svědka žijícího v cizině...\", a že možnost jeho předvolání byla „...procesními chybami Městského soudu v Praze...přímo vyloučena.\" Naplnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. spatřují v okolnosti, že soudy obou stupňů „...směšovaly možnost provedení dvou různých důkazů výslechem E. K. v různé věci...a v různých časových úsecích soudního jednání.\"
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Tyto vady, k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí - pokud jím byly potvrzeny výroky I. a II. obvodního soudu - není usnesením měnícím; nepřípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, je pak dána ustanovením §238a odst. 1 písm. a) věty za středníkem o. s. ř. Napadené usnesení nelze konečně podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Použitelnost ustanovení §239 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení, a tedy ani usnesení, jímž byl návrh na její povolení zamítnut, není rozhodnutím ve věci samé - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61 (není tedy přiléhavé ani odůvodnění odvolacího soudu, jestliže ten návrh na vyslovení přípustnosti dovolání zamítl s tím, že své rozhodnutí nepovažuje za zásadně právně významné; odvolací soud by totiž ani v opačném případě, tedy i kdyby jeho rozhodnutí otázku po právní stránce zásadního významu řešilo, přípustnost dovolání - právě proto, že jeho usnesení není rozhodnutím ve věci samé - vyslovit nemohl).
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Žalovaní z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, žalobcům, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová