ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2786.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2786/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) F. M. a B) V. M. proti žalované L. P., o vyklizení bytu a nebytových prostor a o povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 1005/94, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 1999, č. j. 23 Co 354/97-49, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 1999, č. j. 23 Co 354/97-49, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud usnesením ze dne 16. dubna 1998, č. j. 23 Co 354/97-46, ke shodnému návrhu účastníků odvolací řízení (s poukazem na ustanovení §110 občanského soudního řádu /dále též jen „o. s. ř.\"/) přerušil. Protože žádný z účastníků do jednoho roku od právní moci tohoto usnesení nepodal návrh na jeho pokračování, krajský soud v záhlaví označeným usnesením toto řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jímž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení; naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. spatřují v tom, že krajský soud - jestliže odvolací řízení (přerušené podle nich nejen podle §110 o. s. ř., nýbrž i podle jeho ustanovení §109 odst. 2 písm. c/) zastavil v době, kdy nebylo skončeno řízení, v němž byla řešena otázka, která mohla mít význam pro rozhodnutí soudu ve věci předmětné - věc posoudil „chybně\" podle ustanovení §111 odst. 3 o. s. ř. namísto správné aplikace jeho ustanovení §111 odst. 2.
Žalovaná a (původní první) žalovaný navrhli zamítnutí dovolání.
Protože (původní první) žalovaný M. P. dne 19. června 1999 zemřel, a protože řízení o dědictví bylo usnesením okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. září, č. j. D 627/99-12 podle ustanovení §175h odst. 2 o. s. ř. zastaveno s tím, že majetek nepatrné hodnoty byl jako jediné účastnici dědického řízení vydán (původní druhé) žalované, pokračoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení jako s jedinou na straně žalované s ní.
Dovolání v této věci je (podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) přípustné a je také (i z příčiny jiné než v dovolání namítané) důvodné.
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 o. s. ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř. ); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ani jiné vady v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Podle první věty ustanovení §110 o. s. ř. jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.
Podle ustanovení §111 odst. 3 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle §110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí tří měsíců; s výjimkou řízení o rozvod může soud na návrh pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty, jsou-li proto závažné důvody. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví. Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Jak vyplývá z ustanovení §111 odst. 3 o. s. ř., důsledkem ročního tzv. klidu řízení je zastavení řízení, přičemž žádné ustanovení občanského soudního řádu nebrání tomu, aby takové rozhodnutí vydal i odvolací soud. Z uvedeného ustanovení (nyní ve spojení s ustanovení 211 o. s. ř.) však nikterak neplyne, že by v případě nedostatku návrhu na pokračování řízení mohl odvolací soud zastavit pouze řízení odvolací. I v takovémto případě tedy (odvolací) soud zastaví řízení jako takové (celé), přičemž z povahy věci vyplývá, že učiní-li tak, zruší též - v rozsahu napadeném odvoláním - rozhodnutí soudu prvního stupně.
Jestliže odvolací soud zastavil pouze řízení odvolací, je jeho právní posouzení věci nesprávné; protože na tomto nesprávném posouzení napadené usnesení spočívá, Nejvyšší soud je - aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V něm, protože obě strany navrhly přerušení řízení „...do pravomocného skončení řízení...sp. zn. 5 C 37/95...\", tedy (výlučně) s odůvodněním, že ohledně poloviny nemovitostí, jejichž vyklizení je v předmětné věci žalováno, probíhá restituční spor, se odvolací soud bude muset zabývat otázkou případné existence podmínek pro přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová