ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.809.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 809/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) H. L. a B) Č. B., proti žalovanému Zemědělskému družstvu B. - v likvidaci, o vydání pozemků, úhradu nájemného a ušlého zisku a o náhradu za pozemky a movité věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 63/99, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 1999, č. j. 13 Co 821/99-71, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 1999, č. j. 13 Co 821/99-71, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud zastavil odvolací řízení s odůvodněním, že odvolání žalobců proti usnesení ze dne 12. října 1999, č. j. 35 C 63/99-65, jímž městský soud zastavil řízení podle ustanovení §43 odst. 2 věty prvé občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"), trpí vadami, jež přes výzvu k jejich odstranění s poučením o případném zastavení odvolacího řízení zůstaly neodstraněny.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jež posléze na výzvu soudu doplnili a odůvodnili poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. Existenci jiné vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřují ve skutečnosti, že jim nebylo doručeno usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. července 1999 o vyloučení věci k samostatnému projednání, takže nevěděli, pod kterou ze spisových značek 35 C 56/99 a 35 C 63/99 jsou jejich jednotlivé restituční nároky projednávány, v důsledku čehož nebyli schopni žalobu náležitě upřesnit. Okolnost, že soudy nenařídily jednání a neprovedly dokazování, právě v jehož průběhu „...se měly a mohly objasnit právní otázky...\" v dovolání naznačené, pak podle dovolatelů vedla k nesprávnému závěru krajského soudu o neprojednatelnosti odvolání a jeho rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.).
Dovolání v této věci je (podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) přípustné a je také důvodné.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Ze spisu vyplývá, že žalobci proti výše označenému usnesení soudu prvního stupně podali odvolání (č. l. 66), v němž uvedli, že je dodatečně písemně odůvodní. Usnesením ze dne 2. listopadu 1999, č. j. 35 C 63/99-67, doručeným 9. listopadu 1999, je pak soud vyzval k odstranění nedostatků odvolání do třiceti dnů od doručení usnesení; odvolání však bylo doplněno teprve podáním sice z 8. prosince, poštovní přepravě však podaným až 15. prosince 1999.
Výrok, jímž soud prvního stupně řízení zastavil, je jediným výrokem napadeného usnesení. Z odvolání doručeného soudu dne 1. listopadu 1999, byť odkazovalo na další podání, jímž mělo být dodatečně odůvodněno, je přitom zřejmé, které rozhodnutí soudu prvního stupně žalobci napadají. Protože tedy soud prvního stupně řízení zastavil výrokem jediným, bylo jeho usnesení odvoláním napadeno v celém rozsahu a jakékoli další úvahy nad rozsahem odvolání jsou tedy bezpředmětné (obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdon 887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1999, pod číslem 127).
Za tohoto stavu se uplatní závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 36, podle něhož neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá (tedy vady, k jejichž odstranění byli žalobci usnesením ze dne 2. listopadu 1999 vyzváni), nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení, je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá.
Jestliže tedy odvolání sice má nedostatky, avšak nikoli takové, které brání dalšímu pokračování odvolacího řízení, je závěr odvolacího soudu, že „...pro absenci důvodů odvolání nemohl v odvolacím řízení pokračovat...\", v důsledku čehož je „musel...zastavit\", ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. nesprávný a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) Nejvyšší soud je - aniž se zabýval ostatními námitkami - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věta prvá o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková