ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.928.99.1
sp. zn. 20 Cdo 928/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Ž. B., a. s., proti povinné České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. č. 6, přikázáním pohledávky, pro 1 389 116,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. E 1313/97, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1999, č. j. 13 Co 497/98-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. 4. 1998, č. j. E 1313/97-20, Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil výkon rozhodnutí Krajské státní arbitráže v Brně ze dne 12. 11. 1991, č. Arb. 20651/91/703, přikázáním pohledávky povinné z účtu u peněžního ústavu k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 1 389 116,- Kč, nákladů předcházejícího řízení v částce 27 784,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí v částce 27 784,- Kč.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.1.1999, č. j. 13 Co 497/98-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ve včasném dovolání povinná (zastoupená advokátem) namítá, že výkon rozhodnutí byl nařízen postižením i těch účtů, které exekuci nepodléhají, a nadto není ani právním nástupcem dlužníka z původního závazku. Proto obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), a v důsledku toho dovolatelka navrhla, aby byla dovolacím soudem zrušena.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z §239, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1, a z hlediska §239 odst. 2 chybí již samotný návrh účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Rovněž podle §237 není dovolání přípustné, neboť z obsahu spisu se přítomnost vad řízení, vyjmenovaných v odstavci 1. tohoto ustanovení, nepodává, a dovolatelka je ostatně netvrdí (vady uváděné v dovolání jimi nejsou).
Nejvyšší soud, aniž by se jím mohl zabývat věcně, dovolání podle §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušela náhrada, však (prokazatelné) náklady ve stadiu dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová