ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.114.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 114/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P., a.s., proti povinnému V. P., pro 26.966,88 Kč s příslušenstvím srážkami z příjmu povinného, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 3346/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1998, č.j. 24 Co 272/98 - 26, takto:
I. Řízení o dovolání povinného se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 27. 12. 1995, č.j. E 3346/95 - 7, nařídil podle „právoplatného platebního rozkazu Okresního soudu v Kladně č.j. Ro 1022/93 ze dne 16. 12. 1993\" k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 26.966,88 Kč s 3% úroky z částky 14.796,58 Kč od 22. 1. 1992, z částky 995,- Kč od 11. 2. 1992, z částky 1608,10 Kč od 11. 2. 1992, z částky 1.718,- Kč od 13. 2. 1992, z částky 1.841,- Kč od 18. 2. 1992, z částky 1.314,- Kč od 5. 3. 1992 a z částky 4.694,20 Kč od 18. 3. 1992 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení v částce 3.592,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí v částce 611,- Kč a 570,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z nároku na důchodové dávky, které přísluší povinnému proti plátci České správě sociálního zabezpečení P.
K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 1998, č. j. 24 Co 272/98 - 26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí má náležitosti podle §261 odst. 1 o. s. ř., že byl připojen vykonatelný titul, právo oprávněné z něj vyplývající není prekludováno, že se nejedná o způsob výkonu rozhodnutí zřejmě nevhodný a že výkon rozhodnutí byl nařízen jen v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání povinného nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který ze něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, přičemž byl sice zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dovolání však nebylo advokátem sepsáno.
Usnesením ze dne 9. 9. 1999, č.j. E 3346/95 - 45, proto soud prvního stupně vyzval zástupce povinného M. S. mimo jiné k tomu, aby „podal sám dovolání (doplnil již dovolatelem podané dovolání)\". K provedení uvedených úkonů mu určil lhůtu 10 dnů a upozornil jej zároveň, že nebude-li doplnění ve stanovené lhůtě a v určeném směru provedeno, bude dovolací řízení zastaveno. Přestože lhůta uplynula dnem 24. 9. 1999, zástupce povinného výzvě dosud nevyhověl.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích nečinnosti do dnešního dne tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. září 2000
JUDr. Mojmír P u t n a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová