ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.146.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 146/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Obce T., zastoupené advokátem, proti žalované E., a.s. v, o určení neplatnosti zástavní smlouvy a prohlášení ručitele, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 290/95 a 8 C 291/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. listopadu 1997 č.j. 11 Co 566/97-18, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. března 1997 č.j. 8 C 290, 291/95-14 se zrušují a věci se postupují k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobami ze dne 23.6.1995 domáhala, aby bylo určeno, že smlouva o zřízení zástavního práva "k budově mateřské školy čp. 419 a stavební parcely 617, jakož i louky parc. č. 246/2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem pro obec T., k. ú. T.", uzavřená dne 17.11.1992 mezi Obecním úřadem T. a žalovanou, je neplatná a že prohlášení ručitele "podepsané starostou obce T. panem J. Š. dne 17.11.1992, kterým měl být převzat ručitelský závazek vůči žalované za závazek J. S., vzniklý ze smlouvy o úvěru, je neplatný. Žaloby odůvodnila zejména tím, že žalovaná poskytla podnikateli J. S. úvěr ve výši 2.800.000,- Kč, k jehož zajištění starosta žalobkyně "jménem Obecního úřadu v T." uzavřel se žalovanou smlouvu o zřízení zástavního práva a vůči žalované převzal formou "prohlášení ručitele" ručitelský závazek. Žalobkyně uvedené právní úkony považuje za neplatné jednak proto, že ke zřízení těchto jejích závazků došlo bez souhlasu zastupitelstva obce, jednak proto, že "smluvní stranou byl učiněn obecní úřad v T.".
Okresní soud v Ústí nad Labem, který projednání obou věcí spojil ke společnému řízení, rozsudkem ze dne 5.3.1997 č.j. 8 C 290, 291/95-14 žalobám vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit "na účet advokáta v Ú. n. L." 2.725,- Kč a "na účet" žalobkyně 2.000,- Kč "na soudním poplatku". Vycházel ze zjištění, že k zajištění úvěru, který žalovaná poskytla J. S. na základě smlouvy o úvěru ze dne 17.11.1992, "Obecní úřad T., zast. starostou J. Š.", uzavřel se žalovanou dne 17.11.1992 smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou dal do zástavy nemovitosti obce, a prohlášením ze dne 17.11.1992 za něj převzal ručení. Tyto právní úkony jsou podle názoru soudu prvního stupně pro rozpor s ustanoveními §37 obč. zák. a §36 odst.1 písm.j) zákona č. 367/1990 Sb. neplatné.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3.11.1997 č.j. 11 Co 566/97-18 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 825,- Kč "na účet jejího právního zástupce" a že proti rozsudku se žalované "přiznává právo dovolání v otázce právního posouzení věci". Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že zástavní smlouva ze dne 17.11.1992 a převzetí ručitelského závazku z téhož dne jsou neplatnými právními úkony, neboť byly učiněny Obecním úřadem T., který nemá právní subjektivitu; jde tedy o "non subjekt", se kterým nemohla být platně sjednána smlouva o zřízení zástavního práva a který nemohl platně převzít ručitelský závazek. Na uvedeném závěru nic podle názoru odvolacího soudu nemění ani to, že obě listiny jsou opatřeny razítkem obce T.; má to totiž jen ten důsledek, že "jde o údaje, které si vzájemně odporují", a proto je třeba oba právní úkony považovat ve smyslu ustanovení §37 obč. zák. za neplatné. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval odvolací soud za důvod neplatnosti to, že smlouva o zřízení zástavního práva a ručitelský závazek "nebyly náležitě projednány a schváleny zastupitelstvem obce", neboť se jedná "o vnitřní záležitost" žalobkyně, která žalované "nemusela být známa". Rozhodnutí o vyslovení přípustnosti dovolání zdůvodnil odvolací soud tím, že jeho rozsudek má po právní stránce zásadní význam, neboť "jde o otázku výkladu projevu vůle a neplatnosti právního úkonu".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V průběhu řízení bylo podle jejího názoru prokázáno, že bývalý starosta žalobkyně měl v úmyslu jménem obce uzavřít smlouvu o zřízení zástavního práva a zavázat obec jako ručitele. Obecní úřad nelze považovat za "non subjekt"; jde o jeden z orgánů obce, který plní úkoly obce v oblasti přenesené i samostatné působnosti. Smlouvu, v níž vystupoval za obec její orgán a v níž bylo vedle označení obecního úřadu připojeno identifikační číslo obce, nelze jen z tohoto důvodu považovat za neplatnou. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst.1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že projednávané věci nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) a pp) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě bylo soudy zjištěno, že žalovaná uzavřela dne 17.11.1992 s J. S. úvěrovou smlouvu, podle které mu poskytla "střednědobý investiční" úvěr ve výši 2.800.000,- Kč, jenž se jí dlužník zavázal splatit nejpozději do 25.10.1996. K zajištění této pohledávky se žalovanou uzavřel zástavce označený jako "Obecní úřad T., okr. Ú. n. L., zastoupený starostou obce p. Š. J.", dne 17.11.1992 zástavní smlouvu (smlouvu o zřízení zástavního práva) a prohlášením ze dne 17.11.1992 převzal ručitel označený jako "Obecní úřad T., okr. Ú. n. L., zastoupený starostou obce p. Š. J." za tento závazek J. S. ručení. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá určení neplatnosti těchto právních úkonů.
Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva, jakož i ručení, jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků (srov. §546 a násl., §552 a §151a odst.1 obč. zák., §303 a násl. obch. zák.). V případě, že zástavní právo nebo ručení slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, a z právních vztahů z ručení v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř.
Protože v posuzovaném případě se žalobkyně domáhá určení neplatnosti zástavní smlouvy, na základě které bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky žalované ze smlouvy o úvěru, a neplatnosti ručitelského závazku zřízeného k zajištění této pohledávky, šlo v řízení před soudy o spory z právních vztahů, které vznikly při zajištění závazku uvedeného v ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) o.s.ř. I když žalobkyně nebyla dlužníkem ze smlouvy o úvěru, měly být obě věci projednány a rozhodnuty v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních. Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporů nedostatek své věcné příslušnosti a spory nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm.b) a §221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto - aniž by se mohl věcí jinak zabývat - zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věci postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tyto spory v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. června 2000
JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová