ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2211.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2211/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) E. K., B) J. S., C) M. B., D) R. V., E) J. D., F) E. D., G) P. D., H) J. V., CH) L. V. a I) E. B., proti povinné O., spol. s r.o., pro 11,500.000,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. E 2824/95, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. září 1998, č.j. 18 Co 442/98 - 281, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněných Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27.11.1995, č.j. E 2824/95-12, nařídil podle „vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.1.1995 č.j. 7 C 90/94 ve znění opravného usnesení ze dne 17.7.1995\" k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 11,500.000,- Kč s 3% úrokem od 1.3.1994 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 144.530,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí 73.400,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a to „parcely č. 236 o výměře 477 m2 -zastavěná plocha s objektem bydlení čp. 477, zapsaných na listu vlastnictví č. 915 pro katastrální území 24 N. u Katastrálního úřadu Praha-město\", s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje „na všechny součásti a na příslušenství těchto nemovitostí\"; zároveň povinné zakázal převést nemovitosti na jiného nebo je zatížit a uložil jí, aby do 15 dnů oznámila, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo s upozorněním, že jinak odpovídá za škodu tím způsobenou. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.4.1996, č.j. 12 Co 106/96-20, bylo usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí potvrzeno ve znění, že „výměra pozemku p.č. 236 správně činí 635 m2 namísto nesprávně uvedených 477 m2\".
Poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, a poté, co usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21.10.1996, č.j. E 2824/95-52, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.1.1997, č.j. 12 Co 600/96-62, byl zamítnut návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a zároveň určena odhadní cena nemovitostí, vydal Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 24.3.1997, č.j. E 2824/95-65, dražební vyhlášku, v níž nařídil dražbu nemovitostí na den 15.5.1997 a určil konkrétní podmínky dražby. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.5.1997, č.j. 18 Co 222/97-73, usnesení soudu prvního stupně (dražební vyhlášku) potvrdil. Dražba nemovitostí nařízená na den 15.5.1997 byla bezúspěšná, neboť nebylo učiněno ani nejnižší podání (nedostavil se žádný dražitel).
Obvodní soud pro Prahu 4 posléze usnesením ze dne 8.10.1997, č.j. E 2824/95-152, zamítl návrh povinné na povolení odkladu provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 1 o.s.ř.; k návrhu oprávněných na pokračování v řízení usnesením ze dne 15.10.1997, č.j. E 2824/95-154, vydal novou dražební vyhlášku, v níž nařídil dražbu na den 15.1.1998 a určil konkrétní podmínky dražby. K odvoláním povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.12.1997, č.j. 18 Co 561, 562/97 - 171, obě usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Před zahájením dražebního jednání dne 15.1.1998 k návrhu povinné Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15.1.1998, č.j. E 2824/95-198a, provedení výkonu rozhodnutí odložil do 15.2.1998. Po zjištění, že jeden z oprávněných (V. D.) zemřel, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř., a to po dobu, kterou soud považoval za potřebnou pro zjištění právních nástupců zemřelého a jejich stanoviska. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.4.1998, č.j. 18 Co 189/98 - 216, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesením ze dne 24.2.1998, č.j. E 2824/95-204, Obvodní soud pro Prahu 4 vydal znovu dražební vyhlášku, v níž nařídil dražbu na den 7.5.1998 a současně určil konkrétní podmínky dražby.
Po provedené dražbě Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 7.5.1998, č.j. E 2824/95-222, udělil příklep na vydražené nemovitosti vydražitelce „M., spol. s r.o.\". Vycházel z toho, že tato dražitelka učinila nejvyšší podání 14,067.580,- Kč a že proti udělení příklepu nebyly vzneseny nikým z přítomných žádné námitky. Odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.6.1998, č.j. 18 Co 280/98-236, podle ustanovení §218 odst. 1 písm. b) o.s.ř. odmítl; dospěl k závěru, že povinná, které byla řádně doručena dražební vyhláška (jejímu zástupci dne 2.3.1998) a která se k dražbě nedostavila (ani její zástupce), není osobou oprávněnou k podání odvolání.
Povinná podáním ze dne 21.6.1998 navrhla, aby výkon rozhodnutí byl podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zastaven. Návrh zdůvodnila tím, že platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.1.1995, sp.zn. 7 C 90/94, ani opravné usnesení ze dne 17.7.1995, jež jsou v tomto řízení vykonávána, jí nebyly řádně doručeny, a proto se titul pro výkon rozhodnutí dosud nestal vykonatelným. Ke dni 25.11.1994 byla totiž v obchodním rejstříku vyznačena změna sídla povinné. Proto měl být platební rozkaz doručen do nového sídla povinné (P., S. 477/10) a nikoli na adresu jejího dřívějšího sídla (P., L. 54), kde se povinná již několik měsíců nezdržovala (totéž platí i pro opravné usnesení). Přestože lhůta k podání odporu doposud nepočala běžet, podala povinná proti platebnímu rozkazu odpor.
Podáním ze dne 31.7.1998 směřujícím proti vydražitelce „M., spol. s r.o. se sídlem P., Z. 16 IČO:...\" podala povinná návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhala, aby vydražitelce „byly zakázány veškeré dispozice s nemovitostmi zapsanými pro katastrální území N. u Katastrálního úřadu Praha - město, a to domem č.p. 477 s příslušenstvím a stavební parcelou č. 236, zapsanými na LV č. 216, zejména pak jejich zcizení, převod či zatížení, a veškeré dispozice s právy a pohledávkami z vlastnického práva této nemovitosti vyplývajícími, zejména jejich převod, zcizení či postoupení\". Návrh zdůvodnila poukazem na neexistující pravomocný exekuční titul a na již podaný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí z tohoto důvodu (o němž však soud prvního stupně nerozhodl a naopak přípisem ze dne 13.7.1998 vyzval Katastrální úřad Praha - město k zapsání práva vlastnictví nemovitostí ve prospěch vydražitelky). Potřebu zatímní úpravy spatřovala v tom, že postavení povinné ve všech řízeních by mohlo být značně ztíženo, ne-li ohroženo, pokud vydražitelka, která se po konání dražby ujala držby nemovitostí a s těmito hospodaří, bude zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník a získá tak reálnou možnost s nemovitostmi disponovat.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 6.8.1998, č.j. E 2824/95 -274, návrh povinné na vydání předběžného opatření i návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl; zároveň povinné uložil, aby zaplatila oprávněným na nákladech řízení částku 110.925,- Kč „na účet\" zástupce oprávněných. Vycházeje z toho, že usnesení o příklepu ze dne 7.5.1998, č.j. E 2824/95-222, nabylo právní moci dne 2.6.1998, že vydražitelka dne 1.7.1998 doplatila nejvyšší podání a stala se tak vlastnicí vydražených nemovitostí ke dni udělení příklepu a že na zákonné účinky udělení příklepu již nemůže mít vliv další průběh řízení ve vztahu mezi účastníky (včetně případného rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí, které by se mohlo dotknout pouze výtěžku dražby), dospěl soud prvního stupně k závěru, že není dán žádný důvod pro omezení vlastnického práva vydražitelky k nemovitostem a tedy ani důvod pro nařízení předběžného opatření. Za nedůvodný považoval i návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí pro nevykonatelnost titulu, opírající se o tvrzení, že vykonávaný platební rozkaz jí nebyl doručen; konstatoval, že povinná s touto námitkou přichází téměř po třech letech od zahájení exekučního řízení a po podání řady návrhů a opravných prostředků a poukázal na to, že exekučním titulem je platební rozkaz, u něhož je náhradní doručení vyloučeno. Vycházel z toho, že formální vykonatelnost platebního rozkazu byla při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přezkoumána přímo z „nalézacího spisu\", neboť soudy obou stupňů jej měly k dispozici, a že je tedy vykonatelný.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.9.1998, č.j. 18 Co 442/98 - 281, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp.zn. 7 C 90/94, odvolací soud zjistil, že platební rozkaz ze dne 25.1.1995 byl žalované (v tomto řízení povinné) doručován na adresu P., L. 54, avšak tato adresa byla na doručence opravena (zřejmě pracovníkem pošty) na adresu P., S. 10 a na tuto adresu byla písemnost doručena dne 30.3.1995, což je na doručence potvrzeno razítkem povinné a podpisem; rovněž opravné usnesení ze dne 17.7.1995, byť bylo povinné doručováno na adresu P., L. 54, jí bylo doručeno, neboť převzetí této písemnosti bylo dne 25.7.1995 stvrzeno opět razítkem povinné se správným identifikačním číslem a podpisem. Vycházeje z toho, že obě písemnosti určené do vlastních rukou převzala osoba vybavená razítkem povinné, že se tedy jednalo o osobu oprávněnou přijímat písemnosti povinné (právnické osoby) ve smyslu ustanovení §48 odst. 1 o.s.ř., a že zákon nepředepisuje, kde má nebo musí k doručení písemností dojít, dospěl odvolací soud k závěru, že „exekuční titul ve znění opravného usnesení\" byl povinné řádně doručen, nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Protože není dán důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř., považoval návrh na vydání předběžného opatření za bezpředmětný.
V dovolání, doplněném písemným podáním ze dne 4.10.1999 tak, že dovolání směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.9.1998, č.j. 18 Co 442/98 - 279 ( správně 18 Co 442/98-281 ), povinná namítá, že v řízení došlo k vadě uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., kterou spatřuje v tom, že soud nenařídil jednání, při kterém by provedl důkaz výslechem jednatelky povinné k jejímu tvrzení, že jí nebyl řádně doručen exekuční titul, a proto se dosud nestal vykonatelným. Jedinou jednatelkou povinné byla v době doručování platebního rozkazu a opravného usnesení T. F., která však platební rozkaz ani opravné usnesení nepřevzala a žádnou jinou osobu k přebírání písemností určených do vlastních rukou nezmocnila. Dále namítá, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít (a v této věci podle ní i měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť „exekuční řízení probíhá, aniž by k němu existoval vykonatelný exekuční titul\", a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, když existenci tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že platební rozkaz ve znění opravného usnesení je nevykonatelný pro jeho nesrozumitelnost, což podle dovolatelky bylo prokázáno, avšak odvolací soud po provedení důkazu nalézacím spisem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp.zn. 7C 90/94, přesto dovodil, že tento exekuční titul, který zní : „... a náklady řízení v částce 144.530,- Kč, z toho 100.000,- Kč na účet navrhovatelů a 44.530,- Kč na účet právního zástupce navrhovatelů JUDr. M. ...\", je vykonatelný. Konečně namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže odvolací soud dovodil, že osoba, která stvrdí přijetí písemnosti určené do vlastních rukou „oficiálním razítkem\", je osobou oprávněnou písemnost převzít. Navrhla, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není (§237 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu I. stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.) .
V posuzovaném případě povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 i 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinila. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené usnesení nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) až f) posledně citovaného ustanovení.
Protože podle ustanovení §238a a §239 o.s.ř. dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Pro vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnost) je dovolání přípustné (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) proti každému rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací soud je povinen k těmto vadám přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Jelikož jiné důvody zmatečnosti dle citovaného ustanovení tvrzeny nebyly a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti [a současně důvodnosti - srov. §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.] dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., na kterou poukazuje dovolatelka.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení (§94 o.s.ř.) nebo, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
S námitkou dovolatelky, že jí postupem odvolacího soudu byla jako účastnici řízení odňata možnost jednat před soudem, tedy že je rozhodnutí odvolacího soudu postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.
Dovolatelka spatřuje nesprávný postup odvolacího soudu, kterým jí byla odňata možnost jednat před soudem, v tom, že odvolací soud při zkoumání otázky vykonatelnosti exekučního titulu nenařídil jednání k provedení důkazu výslechem povinné (jednatelky jako statutárního orgánu právnické osoby) k jejímu tvrzení, že jí nebyl doručen exekuční titul a že nezmocnila žádnou osobu k přebírání písemností určených do vlastních rukou, ačkoliv tak učinit mohl a se zřetelem k požadavkům spravedlivého procesu také měl.
K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (§214 odst. 1 o.s.ř.). Jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení [§214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.].
Možnost rozhodnout o odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. je dána jen tehdy, jestliže odvolací soud rozhoduje bez provádění dokazování. Přistoupí-li odvolací soud k provedení důkazů (§213 odst. 2 o.s.ř.), musí i v případě uvedeném v ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařídit jednání; dokazování totiž lze provádět jen při jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům (§122 odst. 1, §123 a §129 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže by odvolací soud takto nepostupoval a při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně by provedl dokazování, aniž by nařídil jednání, byl by tu dán dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
V projednávané věci se o takovou situaci nejedná. K rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani o návrhu na nařízení předběžného opatření nebylo potřebné nařídit jednání (srov. §253, §269 odst. 2, §102, §75 odst. 2 o.s.ř.); odvolací soud pak byl rovněž oprávněn projednat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodnout o něm bez nařízení jednání [srov. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.]. Závěr o tom, zda platební rozkaz ve znění opravného usnesení, který byl titulem pro výkon rozhodnutí, nabyl vykonatelnosti (§161, §162, §171 o.s.ř.), byl odvolací soud zásadně oprávněn učinit, aniž by ve vykonávacím řízení a v jeho rámci v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí prováděl důkaz listinou ve smyslu ustanovení §129 o.s.ř. Zkoumal-li odvolací soud v exekučním řízení při rozhodování o odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zamítnut, ze spisu nalézacího soudu (Obvodního soudu pro Prahu 6, sp.zn. 7 C 90/94), zda platební rozkaz ve znění opravného usnesení, který je podkladem výkonu rozhodnutí a na základě kterého byl pravomocně nařízen výkon rozhodnutí, nabyl vykonatelnosti, nejde o skutková zjištění a nebylo tedy prováděno dokazování. K rozhodnutí odvolacího soudu nebylo proto potřebné nařídit jednání.
Okolnost, že odvolací soud neprovedl důkaz výslechem jednatelky povinné k jejímu tvrzení, že jí nebyl doručen titul pro výkon rozhodnutí, který byl povinnou navržen, sama o sobě vadu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. nepředstavuje. Mohla by představovat pouze jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.]. K takové vadě ale může dovolací soud přihlížet jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Vadu exekučního řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. nezpůsobuje ani okolnost, že odvolací soud by měl vykonávaný platební rozkaz za vykonatelný (podle dovolatelky mylně), ač by nebyl účastníkům řádně doručen a nestal se pravomocným. Existence vykonatelného titulu (zde platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.1.1995, sp.zn. 7C 90/94, ve znění opravného usnesení ze dne 17.7.1995) je jedním z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. i §261 odst. 2 o.s.ř.). Případné pochybení soudu při hodnocení otázky, zda je zde způsobilý exekuční titul, by bylo omylem v právním v právním posouzení věci [v daném případě předpokladů pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nikoli vadou, kterou by povinné (dovolatelce) byla odnímána možnost jednat před soudem. K nesprávnému právnímu posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.] však může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Lze tedy uzavřít, že exekuční řízení vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo není.
Protože usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm f) o.s.ř. postiženo, protože povinná netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání není, z důvodů výše uvedených, přípustné z hlediska ustanovení §238a a §239 o. s. ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první (per analogiam) a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť povinná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů nemá a oprávněné žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. srpna 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková