ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2321.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2321/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. G. proti žalovanému Ř. s. a d. ČR, o neplatnost skončení pracovního poměru, o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, o náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou a o vyplacení cestovních náhrad, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 554/92, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. září 1999, č.j.. 13 Co 702/99-208, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 25.5.1999 č.j. 13 C 554/92-198 zastavil dovolací řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.1.1999 č.j. 13 Co 954/98-171 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Vycházel z toho, že předmětem řízení je neplatnost skončení pracovního poměru, nárok na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši 42.420,- Kč, nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 6.396,- Kč a nárok na vyplacení cestovních náhrad ve výši 1.184,- Kč, tedy „čtyři různé nároky, které žalobce spojil do jedné žaloby", kdy soudní poplatek z žaloby o určení neplatnosti skončení pracovního poměru se stal splatným podáním dovolání a soudní poplatky z ostatních nároků se na základě výzvy soudu staly splatnými 22. března 1999. Protože žalobce, přestože mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek z dovolání ve výši 3.700,- Kč nezaplatil „ani po opakované výzvě", soud prvního stupně dovolací řízení podle §9 odst. 1 a 2 „zákona o soudních poplatcích" zastavil.
K odvolání žalobce Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 23.6.1999 č.j. 13 C 554/92-203 uvedené usnesení soudu prvního stupně ze dne 25.5.1999 č.j. 13 C 554/92-198 „částečně zrušil" ve výrocích, jimiž bylo zastaveno dovolací řízení proti rozsudku odvolacího soudu v části týkající se neplatnosti skončení pracovního poměru a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 6.396,- Kč s příslušenstvím. Dovodil, že částka 1.500,- Kč, kterou žalobce zaplatil dne 14.6.1999, „pokrývá" soudní poplatek z dovolání o nároku na určení neplatnosti skončení pracovního poměru a soudní poplatek z dovolání o nároku na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 6.396,- Kč, nikoli však soudní poplatek za oba zbývající samostatné nároky na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru a na zaplacení cestovních náhrad.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7.9.1999 č.j. 13 Co 702/99-208 usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25.5.1999 č.j. 13 C 554/92-198 ve výroku, „jímž okresní soud zastavil dovolací řízení ve věci žaloby na zaplacení 42.420,- Kč s přísl. a žaloby na zaplacení 1.184,- Kč s přísl., a dále ve výroku o nákladech řízení", potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že vzhledem k usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23.6.1999 č.j. 13 C 554/92-203 „mohl být v odvolacím řízení přezkoumán jen výrok o zastavení dovolacího řízení ve věci žaloby na zaplacení 42.420,- Kč a 1.184,- Kč s přísl.", neboť v obou těchto případech „zůstalo řízení zastaveno", a protože žalobce odpovídající soudní poplatek z dovolání v uvedených věcech nezaplatil, přestože od soudního poplatku nebyl osvobozen, odvolací soud napadené usnesení v tomto rozsahu potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že dne 14.6.1999 zaplatil soudní poplatek z dovolání ve výši 1.500,- Kč, přičemž „výslovně uvedl, že tento soudní poplatek platí za dovolání proti výroku o neplatnosti ukončení pracovního poměru a 500,- Kč za dovolání proti výroku o zamítnutí nároku na zaplacení 7.580,- Kč". Jestliže však odvolací soud považoval nárok zaplacení 7.580,- Kč za dva různé nároky (s tímto názorem dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas), měl se dotázat, „za který z obou nároků žalobce soudní poplatek platí", a nikoli o tom „sám rozhodnout". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu" zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., projednal věc bez jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není (§237 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §238a odst.1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst.2 o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst.1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst.2 o.s.ř.). Podle §239 odst.3 o.s.ř. dovolání není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým soud prvního stupně zastavil dovolací řízení „ve věci žaloby na zaplacení 42.420,- Kč s přísl. a žaloby na zaplacení 1.184,- Kč s přísl., a dále ve výroku o nákladech řízení". Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládal některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci však nejsou splněny již proto, že se nejedná o usnesení odvolacího soudu ve věci samé.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., protože žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věci dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2000
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý
předseda senátu