ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2406.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2406/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K. proti povinnému J. K., pro 2.000.000,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 196/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 1999, č. j. 11 Co 691/99-50, takto:
I. Dovolání povinného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 6. 8. 1998, č. j. 50 E 196/98-14, nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 7. 7. 1997, „č. j. 2 Sm 189/97", ve znění rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě, č. j. 23 Cm 89/97-25, ze dne 12. 11. 1997, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.000.000,- Kč s 6% úrokem od 27. 2. 1996 do zaplacení, částky 6.666,- Kč, jakož i nákladů předcházejícího řízení v celkové výši 118.843,- Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí v částce 50.425,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí,
- ve vlastnictví povinného, a to parcely č. st. 45 o výměře 305 m2 - zastavěná plocha spolu s budovou č. p. 37 - objekt bydlení, pozemku p. č. 599 o výměře 320 m2 - lesní pozemek, pozemku p. č. 601 o výměře 4.769 m2 - lesní pozemek, pozemku p. č. 875 o výměře 75 m2 - zahrada a pozemků ve zjednodušené evidenci - parcely původ pozemkový katastr č. 600 o výměře 2.708 m2, č. 602 o výměře 4.949 m2, č. 615 o výměře 10.146 m2, č. 616 o výměře 399 m2, č. 617/2 o výměře 590 m2, č. 632 o výměře 3.841 m2 a č. 830/5 o výměře 315 m2, se všemi součástmi a příslušenstvím, jež jsou zapsány na LV č. 43 pro katastrální území P., obce S. J. u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně
- nemovitosti, v BSM povinného a jeho manželky M. K., a to pozemek p. č. 630/2 o výměře 495 m2 - zahrada se všemi součástmi a příslušenstvím, jež je zapsána na LV č. 116 pro katastrální území P., obce S. J., u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně
- a nemovitosti, v BSM povinného a jeho manželky M. K. - pozemku p. č. st. 1614 o výměře 20 m2 - zastavěná plocha bez garáže (jen pozemek) zapsaná na LV č. 865 pro katastrální území N. J. - D. P. obce N. J., u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně;
zároveň povinnému zakázal, aby prodávané nemovitosti převedl na někoho jiného nebo je zatížil, uložil mu, aby ve lhůtě 15-ti dnů od doručení usnesení oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo a upozornil jej, že při neoznámení odpovídá za škodu tím vzniklou.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 1. 1999, č. j. 11 Co 3/99-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil „s upřesněním", že nemovitosti, a to pozemek parc. č. 630/2 - zahrada zapsaný na LV č. 116 pro katastrální území P., obec S. J. a pozemek parc. č. st. 1614 - zastavěná plocha bez garáže zapsaný na LV č. 865 pro katastrální území N. J. - D. P., obec N. J., u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně, jsou ve společném jmění manželů povinného a M. K. a rozhodl, že oprávněný nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesením ze dne 19. 5. 1999, č. j. 50 E 196/98-44, Okresní soud v Novém Jičíně zamítl návrh povinného ze dne 24. 8. 1998, doplněný návrhem ze dne 11. 9. 1998, na odklad provedení výkonu rozhodnutí a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se v projednávané věci nejedná o případ, kdy by se povinný bez své viny ocitl přechodně v postavení, aby neprodlený výkon rozhodnutí mohl pro něho samotného nebo pro příslušníky jeho rodiny mít zvlášť nepříznivé následky. Podle názoru soudu prvního stupně povinný se splněním povinnosti, jež mu byla uložena v nalézacím řízení, otálí, odkládá ji a svou povinnost vůči oprávněnému dobrovolně neplní („v této chvíli jde pouze o účelové jednání povinného tak, aby došlo k dalšímu oddálení splnění jeho povinnosti").
Odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 7. 1999, č. j. 11 Co 691/99-50, odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání, jež bylo povinným podáno dne 25. 6. 1999, bylo opožděné. Vycházel přitom z toho, že zásilka obsahující odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně byla poprvé doručována povinnému dne 27. 5. 1999 a druhý pokus byl učiněn dne 28. 5. 1999, přičemž povinný nebyl zastižen a písemnost mu byla uložena u pošty, o čemž byl vyrozuměn s poučením, že si má písemnost vyzvednout do 3 dnů a neučiní-li tak, že se považuje poslední den této lhůty za den doručení. Povinný převzal písemnost dne 11. 6. 1999, což potvrdil svým podpisem. Protože ale písemnost byla u pošty uložena dne 28. 5. 1999, počala v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. běžet patnáctidenní lhůta k odvolání dne 31. 5. 1999 (třetí den od uložení písemnosti u pošty) a uběhla dne 15. 6. 1999.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinný namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jako adresát doručované zásilky nebyl totiž řádně poučen o možnosti vyzvednutí zásilky v třídenní lhůtě od uložení; oproti tomu v oznámení o uložení zásilky byl uveden údaj o lhůtě patnáctidenní. Proto tuto zásilku vyzvedl teprve jeden den před uplynutím uvedené lhůty (11. 6. 1999). Navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
S tvrzením dovolatele, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť byl nesprávně v oznámení o uložení zásilky na poště informován tak, že tuto zásilku má možnost vyzvednout si ve lhůtě patnácti dnů, ač měl být řádně poučen o možnosti vyzvednout zásilku v třídenní lhůtě od uložení, dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Citované ustanovení občanského soudního řádu vychází z předpokladu, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. o doručování zásilek do vlastních rukou, ani jiné ustanovení o. s. ř. o doručování, nestanoví, jak dlouhou dobu má být zásilka u pošty po neúspěšném druhém pokusu o doručení uložena a nestanoví ani povinnost, že by adresát měl být uvědomován o tom, jak dlouho bude zásilka u pošty uložena. Takový údaj totiž na řádnost doručení nemá žádný vliv. Ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. stanoví pro doručovatele pouze povinnost, aby adresát byl vhodným způsobem vyrozuměn o tom, že písemnost je uložena na poště.
Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že příloha 5. vyhlášky federálního ministerstva dopravy a spojů č. 78/1989 Sb. o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád) v bodech 16 a 20 stanoví vlastní odběrní lhůty, tedy lhůty, v nichž je možno zásilku u pošty vyzvednout. Tyto naposledy uvedené lhůty totiž nemají žádnou souvislost s tím, kdy se zásilka považuje za doručenou podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř.
Namítá-li tedy dovolatel, že byl nesprávně informován o tom, že si zásilku může vyzvednout ve lhůtě patnácti dnů (a že správně měl být poučen o možnosti vyzvednout zásilku do tří dnů), nemá tato jeho námitka ve vztahu k otázce, kdy (který den) se zásilka považuje za doručenou, žádný vliv. Pro posouzení věci je, jak výše uvedeno, rozhodující, zda byl adresát o tom, že je zásilka uložena na poště, uvědomen (tuto skutečnost dovolatel nezpochybňuje) a v takovém případě se (při splnění ostatních předpokladů v ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. uvedených) považuje zásilka za doručenou třetí den od uložení, nevyzvedne-li si ji adresát dříve.
V projednávané věci odvolací soud při posuzování včasnosti odvolání podaného proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 5. 1999, č. j. 50 E 196/98-44, uvedeným způsobem postupoval. Za den doručení totiž považoval třetí den od uložení zásilky na poště a od tohoto dne také počítal lhůtu k podání odvolání, uvedenou v ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. (patnáct dní). Jeho závěr o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť třetí den od uložení zásilky byl 31. 5. 1999 a patnáctidenní lhůta proto uplynula 15. 6. 1999, přičemž odvolání bylo podáno teprve dne 25. 6. 1999, je správný.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozhodl z hlediska důvodů, pro které bylo podáno dovolání, správně. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženou některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného zamítl (§243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť povinný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2000
JUDr. Mojmír P u t n a
předseda senátu