ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2656.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2656/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. J. proti povinné A. Č., pro 63.057,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 26 E 1519/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 1999, č. j. 9 Co 263/99-20, takto:
Usnesení odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 11. 1998, č. j. 26 E 1519/98-4, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 2. 1998 „č. j. 16 C 253/96\", ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 9 Co 382/98, k vymožení nákladů předcházejícího řízení 63.057,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí 3.446,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné.
Návrhem ze dne 11. 3. 1999 se povinná domáhala zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, neboť při soupisu dne 7. 12. 1998 byly sepsány věci (televizor, hodiny, skleničky, mísa na ovoce, lampa, květiny, barometr, pračka, kolovrátek, šicí stroj, kamna, váza, karafa se skleničkami, džbánek), které jsou „zcela evidentně\" obvyklým vybavením domácnosti povinné. Další důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí spatřovala v tom, že ze soupisu věcí je patrné, že sepsané věci jsou zcela nepatrné hodnoty, takže „je evidentní\", že výtěžek, kterého by bylo dosaženo prodejem těchto movitých věcí, by nepostačoval ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Usnesením ze dne 15. 3. 1999, č. j. 26 E 1519/98-14, Okresní soud ve Frýdku-Místku nařízený výkon rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zastavil, neboť průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 4. 1999, č. j. 9 Co 263/99-20, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.250,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho právní zástupkyně. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ze shromážděných důkazů (sepsáno 21 položek v hodnotě 4.060,- Kč) nelze dovodit závěr, že z výkonu rozhodnutí není možno dosáhnout žádný výtěžek. Tomu podle odvolacího soudu nasvědčuje i postup soudu prvního stupně, který oprávněného vyzval ke složení zálohy ve výši 1.500,- Kč jako náhrady nákladů na přepravu sepsaných movitých věcí.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinná nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož výtěžek prodeje jejích movitých věcí bude postačovat ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, a namítá, že se nezabýval jejím tvrzením, že výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něj podle ustanovení §322 o. s. ř. vyloučeny. Právě z naposled uvedeného důvodu měl být výkon rozhodnutí v souladu s ustanovením §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. zastaven, případně, po vyloučení takových věcí, by byl dán důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že je přípustné i podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže postihuje věci, které jsou z něho podle §321 a §322 o. s. ř. vyloučeny.
Výkon rozhodnutí bude též zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů [§268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Z posledně citovaného ustanovení mimo jiné vyplývá, že při rozhodování o tom, zda výkon rozhodnutí bude podle tohoto ustanovení zastaven, musí mít soud alespoň předběžnou představu o tom, jakého výtěžku bude provedením výkonu rozhodnutí dosaženo. Při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí jsou v bytě povinného, popřípadě na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepsány věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí (srov. §326 odst. 1 větu první o. s. ř.). V soupisu se kromě obecných náležitostí uvede mimo jiné také jakého výtěžku lze prodejem jednotlivých sepsaných věcí asi dosáhnout (srov. §56 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění změn a doplňků). Již po provedení soupisu věcí, které by mohly být prodány, si proto soud právě podle při soupisu uvedeného předpokládaného výtěžku z prodeje jednotlivých sepsaných věcí může učinit předběžnou představu, jakého výtěžku asi bude provedením výkonu rozhodnutí dosaženo. Porovnání tohoto odhadnutého výtěžku s náklady výkonu rozhodnutí do té doby známými, jakož i s náklady předpokládanými (náklady na ocenění věcí, náklady dražby a pod.), je pak pro soud vodítkem pro rozhodnutí o případném zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o.s.ř.
Úvaha soudu o tom, zda je třeba přistoupit k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., není vázána jen na okamžik, kdy je ze soupisu věcí možno učinit předběžný úsudek o tom, jakého výtěžku bude provedením výkonu rozhodnutí dosaženo. Slovní spojení „průběh výkonu rozhodnutí ukazuje\" znamená, že porovnávání pravděpodobného výtěžku z prodeje sepsaných věcí a nákladů výkonu rozhodnutí provádí soud průběžně, zejména vždy, změní-li se hodnota nebo rozsah věcí, jež jsou sepsány, nebo se změní výše nákladů výkonu rozhodnutí.
Ustanovení §321 a §322 o. s. ř. stanoví, které věci výkonu rozhodnutí nepodléhají. Má-li tedy soud učinit úsudek o tom, zda výtěžek, kterého výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí bude dosaženo, postačí alespoň ke krytí jeho nákladů, poté, co byl ve věci podán návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí podle ustanovení §321 nebo §322 o. s. ř., a již z porovnání pravděpodobného výtěžku z prodeje všech sepsaných věcí s dosud vzniklými a očekávanými náklady výkonu rozhodnutí neučiní závěr o zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., může přihlížet jen k takovým sepsaným věcem, jež nepodléhají režimu §321, případně §322 o. s. ř., tedy jen k takovým sepsaným věcem, jež výkonu rozhodnutí podléhají. Skutečnost, že do soupisu byly pojaty i věci, které ve smyslu ustanovení §321 a §322 o. s. ř. nepodléhají výkonu rozhodnutí, je důvodem k tomu, aby soud i bez návrhu (z úřední povinnosti) výkon rozhodnutí ohledně těchto věcí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. zastavil. Ze shora uvedeného plyne tedy závěr, že úsudek o tom, zda výtěžek, kterého výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí bude dosaženo, postačí či nepostačí ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, může soud za shora popsané situace učinit teprve poté, co nabude jistoty, které věci výkonu rozhodnutí nepodléhají, neboť teprve výtěžek z ostatních věcí (těch, které výkonu rozhodnutí podléhají) může zvažovat při postupu podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Proto soud výkonu rozhodnutí nemůže o návrhu podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. rozhodnout dříve, než rozhodnutím o návrhu podle §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. bylo napevno postaveno, z výtěžku kterých věcí mohou být náklady výkonu rozhodnutí kryty, nejsou-li ovšem, jak výše uvedeno, splněny podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. již dříve bez ohledu na to, zda některé věci budou nebo nebudou z výkonu rozhodnutí vyloučeny.
V projednávané věci se povinná návrhem ze dne 11. 3. 1999, jenž byl doručen soudu prvního stupně dne 15. 3. 1999, domáhala zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř. s tvrzením, že výkon rozhodnutí jednak postihuje věci, které jsou „zcela evidentně obvyklým vybavením domácnosti povinné\" a že sepsané věci jsou zcela nepatrné hodnoty, takže „je evidentní, že výtěžek, kterého by bylo dosaženo jejich prodejem, by nepostačoval ani ke krytí nákladů výkonů rozhodnutí\". Podle protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 7. 12. 1998 mělo by být z prodeje jednotlivých sepsaných věcí dosaženo předpokládaného výtěžku 4.060,- Kč. Náklady výkonu rozhodnutí oprávněného ke dni rozhodování odvolacího soudu činily 3.446,- Kč (přiznány usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí) a 1.250,- Kč (přiznány dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu); celkem 4.796,- Kč.
Zatímco soud prvního stupně dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že výtěžek, jehož bude dosaženo realizací sepsaných věcí (všech), ukazuje, že nepostačí ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, odvolací soud naopak dovodil, že nelze učinit „závěr o tom, že z exekuce není možno dosáhnout žádný výtěžek\". Tento závěr odvolacího soudu nejenže nekoresponduje s požadavkem ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (není důležité, zda výtěžek bude „žádný\" nebo „větší než žádný\", ale rozhodující je porovnání výtěžku s náklady výkonu rozhodnutí) a se zjištěními o pravděpodobném výtěžku a nákladech výkonu rozhodnutí, ale odvolací soud jej navíc měl učinit znovu teprve poté, co předtím posoudil otázku, zda věci označené povinnou v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podléhají či nepodléhají režimu ustanovení §322 o. s. ř. (jak to ve svém návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí tvrdila povinná).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí ve věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. srpna 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková