ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.3.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 3/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E. S. proti žalované E. K., o 19.956,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 112/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. září 1998, č. j. 16 Co 264/98-131, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 19.956,80 Kč s 19% úrokem od 2. 3. 1994 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná byla u ní zaměstnána na základě pracovní smlouvy od 2. 11. 1992 do 4. 1. 1994 jako prodavačka smíšeného zboží. Za období od 7. 4. 1993 do 19. 10. 1993 bylo zjištěno manko ve výši 19.956,80 Kč, které však žalovaná odmítá uhradit.
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 8. 8. 1994, č. j. 8 C 112/94-12, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1.590,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro odpovědnost žalované ve smyslu ustanovení §176 zák. práce, neboť žalovaná neměla uzavřenou platnou dohodu o hmotné odpovědnosti, a že nejsou splněny ani podmínky odpovědnosti ve smyslu ustanovení §172 zák. práce. Vycházel přitom z toho, že účastnice uzavřely fakticky dne 1. 4. 1993 nový pracovní poměr, aniž byla uzavřena řádná pracovní smlouva a aniž byla sepsána dohoda o hmotné odpovědnosti.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 9. 1995, č. j. 16 Co 261/95-45, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Narozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako fyzická osoba - zaměstnavatel a žalovaná jako zaměstnankyně uzavřely dne 11. 11. 1992 platnou dohodu o hmotné odpovědnosti, která nezanikla ani dnem 30. 3. 1993 a byla platná i ve tvrzeném inventarizačním období od 7. 4. 1993 do 19. 10. 1993. Konstatoval, že v důsledku jiného právního názoru se soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda a v jaké výši vznikl schodek a „zda se žalovaná zprostila dohody o hmotné odpovědnosti\".
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 14. 10. 1997, č. j. 8 C 112/94-101, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení 5.521,40 Kč ve splátkách po 500,- Kč, jejichž termín splatnosti určil a vyslovil, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím (usnesením ze dne 15. 10. 1999, č.j. 8 C 112/94 - 174, rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná pracovala jako prodavačka - zaměstnankyně žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 1993, přičemž s ní byla uzavřena i dohoda o hmotné odpovědnosti ze dne 11. 11. 1993. Manko, které mělo vzniknout při inventuře dne 19. 10. 1993, však považoval za neprokázané, neboť doklady předložené žalobkyní, „které si vyhotovila sama, tj. ze zápisu o příjmu a prodeji zboží a inventurních stavech zboží, když k nim nejsou předloženy prvotní doklady o příjmu a prodeji zboží, ani důkaz o převzetí konkrétního množství a druhu zboží žalovanou\", nelze považovat za průkazný materiál, z něhož by bylo možno spolehlivě zjistit existenci manka - škody, která žalobkyni měla vzniknout.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 9. 1998, č. j. 16 Co 264/98-131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 3.562,- Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala základní předpoklady odpovědnosti žalované podle §176 zák. práce, tedy neprokázala, že žalovaná převzala zboží v určitém rozsahu, ani to, že by na tomto zboží vůbec vznikl schodek.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že jí byl dovoláním napadený rozsudek doručen odvolacím soudem teprve dne 7. 12. 1998. Mgr. L. jako svého zástupce písemnou formou odvolala u Okresního soudu v Bruntále „už v září\". Dále předkládá své vlastní skutkové a právní závěry ohledně projednávané věci a požádala, aby dovolací soud „všechno prošetřil (za její přítomnosti) a vzal v úvahu všechny doklady\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §240 odst. 2 věty první o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni - jejímu zástupci Mgr. J. L. (§49 odst. 1 o. s. ř.) dne 22. 10. 1998 a žalované - jejímu zástupci JUDr. V. U. dne 21. 10. 1998. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, sepsané dne 12. 12. 1998, bylo podle otisku poštovního razítka odesláno odvolacímu soudu dne 17. 12. 1998.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. 10. 1998 (§159 odst. 1 o. s. ř.) a že lhůta k podání dovolání uplynula podle ustanovení §240, §243c a §57 odst. 1, 2 o. s. ř. dnem 22. 11. 1998. Proto bylo dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by bylo třeba se zabývat dalšími okolnostmi - jako opožděné odmítnuto.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení dovolatelky, že Mgr. L. odvolala jako svého zástupce písemnou formou „už v září\" a že rozsudek odvolacího soudu obdržela teprve dne 7. 12. 1998.
Podle ustanovení §28 odst. 3 o. s. ř. odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
Ve spise Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 8 C 112/94, jenž byl spolu s dovoláním žalobkyně dovolacímu soudu předložen, žádný záznam o tom, že by žalobkyně oznámila odvolání plné moci svému zástupci Mgr. J. L., není. Sám Mgr. J. L. ve vyjádření k podání žalobkyně ze dne 12. 12. 1998 mimo jiné uvádí, že se žalobkyně „zjevně mýlí\" v tom, že odvolala jeho činnost jako jejího právního zástupce, neboť to se stalo ve věcech, jež jsou u Okresního soudu v Bruntále vedeny pod sp. zn. 17 C 101/96 a 12 C 136/96. Z uvedeného vyplývá, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně dříve, než byl Mgr. J. L. doručen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 1998, č. j. 16 Co 264/98-131, Mgr. J. L. jako svému zástupci plnou moc odvolala. Proto v souladu s ustanovením §49 odst. 1 o. s. ř. účinky doručení dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě nastaly dnem 22. 10. 1998, kdy byl tento rozsudek doručen zástupci žalobkyně.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková