ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.374.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 374/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M., spol. s r.o. zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) P. m. b., a.s.,2) C. O., spol. s r.o., o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 87/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 1999 č.j. 11 Co 532/99-113, takto:
Rozsudek krajského soudu, rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. října 1998 č.j. 12 C 87/97-66 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 21. dubna 1999 č.j. 12 C 87/97-91 se zrušují a věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že zástavní smlouva, uzavřená mezi účastníky dne 15.5.1995, je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že uvedenou zástavní smlouvou byla zastavena její nemovitost (smuteční obřadní síň - objekt čp. 2723 na pozemku parc. č. 2566/12 v kat. úz. O. - p.) k zajištění úvěru, který poskytla žalovaná 1) podle smlouvy o úvěru ze dne 15.5.1995 žalované 2). Zástavní smlouva však vykazuje takové "zásadní vady a nedostatky", že je "zmatečná a neurčitá" a tedy od počátku neplatná.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 12.10.1998 č.j. 12 C 87/97-66 ve znění usnesení ze dne 21.4.1999 č.j. 12 C 87/97-91 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3.300,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 15.5.1995, podle které bylo zřízeno ve prospěch žalované 1) zástavní právo k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru ze dne 15.5.1995 [úvěru poskytnutého žalované 2) ve výši 19.000.000,- Kč], je pro neurčitost a nesrozumitelnost projevů vůle podle ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná.
K odvolání žalované 1) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.7.1999 č.j. 11 Co 532/99-113 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.803,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.442,- Kč "na účet" advokáta. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že "určité nejasnosti" zástavní smlouvy ze dne 15.5.1995 lze odstranit "pomocí výkladového pravidla" a že tato smlouva není ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná. Protože nebyly zjištěny ani jiné důvody neplatnosti smlouvy (ať absolutní nebo relativní), nemůže být žaloba důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že zástavní smlouva ze dne 15.5.1995 je ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatným právním úkonem, neboť vady, které vykazuje, nemohou být odstraněny pomocí výkladu projevu vůle podle ustanovení §35 odst.2 obč. zák. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že projednávaná věc nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) a pp) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě bylo soudy zjištěno, že zástavní smlouvou ze dne 15.5.1995 byla ve prospěch žalované 1) zastavena nemovitost ve vlastnictví žalobkyně k zajištění pohledávky, vzniklé žalobkyni 1) vůči žalované 2) na základě smlouvy o úvěru ze dne 15.5.1995 (úvěru ve výši 19.000.000,- Kč). Žalobkyně, která je vlastníkem zastavené nemovitosti, považuje tuto smlouvu za neplatný právní úkon.
Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků (srov. §552 a §151a odst.1 obč. zák.). V případě, že zástavní právo slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. totiž není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř.
Protože v posuzovaném případě se žalobkyně domáhá určení, že je neplatná zástavní smlouva ze dne 15.5.1995, kterou bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky žalované 1) ze smlouvy o úvěru, šlo v řízení před soudy o spor z právního vztahu, který vznikl při zajištění závazku uvedeného v ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) o.s.ř. I když žalobkyně nebyla dlužníkem ze smlouvy o úvěru, měla být věc projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních. Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm.b) a §221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě, který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. června 2000
JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová