ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.439.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 439/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R. S., proti povinnému K. H., pro 172.425,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinného u banky, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. E 1200/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.11.1999 č.j. 5 Co 3286/99-16 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25.11.1999 č.j. 5 Co 3286/99-16 potvrdil usnesení Okresního soudu ve Strakonicích (soudu prvního stupně) ze dne 5.10.1999 č.j. E 1200/99-5, jímž byl podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22.6.1999 č.j. Ro 305/99-9 k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 172.425,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 98.447,80 Kč od 16.12.1998 do zaplacení, z částky 38.252,40 Kč od 18.2.1999 do zaplacení a z částky 35.724,80 Kč od 16.3.1999 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 17.200,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí 8.675,- Kč nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u banky. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž s odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř."), vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu shledává v tom, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnost, že povinný není výlučným vlastníkem účtu, z něhož má být pohledávka přikázána. Navrhl zrušení jak dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, tak i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (povinným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), avšak dospěl k závěru, že není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány a ani z obsahu spisu nevyplývají - je třeba, je-li dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238a odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. Jde-li o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o.s.ř. ve výroku svého potvrzujícího usnesení. Ve druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu.
O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí, aniž by proti tomuto svému potvrzujícímu usnesení připustil dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř.
Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu přípustné také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších, v citovaném ustanovení uvedených předpokladů nevyhoví návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Protože povinný před vyhlášením potvrzujícího usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil, nelze přípustnost dovolání v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. uvažovat.
Lze uzavřít, že napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a z hledisek uvedených v ustanovení §238a a §239 o.s.ř. není dovolání proti tomuto usnesení přípustné; dovolací soud proto dovolání povinného - aniž se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1, věty první, o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., když povinný nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšné oprávněné žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 21. června 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková