ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.661.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 661/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R. a.s., proti povinnému P. P., pro 5.431,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. E 173/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. prosince 1999 č.j. 18 Co 856/99-24, takto:
Usnesení Krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 12. 1999 č.j. 18 Co 856/99-24 změnil usnesení Okresního soudu v Semilech (soudu prvního stupně) ze dne 12. 5. 1999 č.j. E 173/99-5, jímž byl podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 11. 1990 č.j. 4 C 166/90-10 k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 5.431,- Kč s 3% úrokem od 1. 5. 1990 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 220,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí 300,- Kč, nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, příslušející povinnému proti plátci České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová č. 25, tak, že tento návrh zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Uzavřel, že oprávněná neprokázala způsobem stanoveným v §256 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.„), že na ni přešlo vymáhané právo, vykonávaným rozhodnutím přiznané státnímu podniku S. T.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž navrhla jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přestože v dovolání výslovně odkázala na dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., ve skutečnosti jím zpochybnila pouze právní závěr odvolacího soudu dovozující, že přechod vymáhaného práva nebyl v posuzovaném případě prokázán zákonem požadovaným způsobem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) - po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné - přezkoumal bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Oprávněná nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Právním posouzením věci je činnost soudu spočívající v subsumpci zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §256 odst.1 o.s.ř. proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí. Podle ustanovení §256 odst. 2 o.s.ř. přechod povinnosti nebo práva (z vykonávaného rozhodnutí) lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
V posuzovaném případě oprávněná vymáhá pohledávku, jejíž zaplacení bylo povinnému uloženo vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 11. 1990 č.j. 4 C 166/90-10 ve prospěch žalobce S., s.p. T. Na výzvu soudu prvního stupně doložila přechod práva delimitační dohodou uzavřenou dne 27. 5. 1992 mezi předávající S. s.p. T., přejímající R. a.s. R. n. J. a F. n. m. ČR, zastoupeným pověřeným zástupcem A. Z., a její přílohou č. 9, jež je nadepsána jako „Soupis neuzavřených soudních a arbitrážních sporů a správních řízení„, v níž je uvedena předmětná pohledávka za povinným.
Podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.„), s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přechází na nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem. Podle ustanovení §15 odst. 2 tohoto zákona přechod pohledávek se řídí jinak právní úpravou postoupení pohledávky podle zvláštních předpisů, jímž je podle poznámky pod čarou zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.„).
Přechod práv, k němuž dochází podle ustanovení §15 zákona č. 92/1991 Sb. je takovým přechodem, který vyplývá přímo z právního předpisu. Z hlediska ustanovení §256 odst. 2 o.s.ř. lze takový přechod prokázat nejen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem, ale i jakýmkoliv jiným dokladem, z něhož lze přechod bez pochybností dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 1996 sp. zn. 2 Cdon 30/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/1997). Takovým dokladem je písemná smlouva obsahující postoupení pohledávky ve smyslu §524 a násl. o.z.
Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - dospěl k závěru, že přechod práv přiznaných vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 11. 1990 č.j. 4 C 166/90-10 státnímu podniku S. T. na oprávněnou nebyl ve smyslu ustanovení §256 odst. 1 a 2 o.s.ř. prokázán, neboť z listin předložených oprávněnou neplyne, že na ni přešla vymáhaná pohledávka. Vzhledem k tomu, že se v posuzovaném případě jedná o přechod vyplývající přímo z právního předpisu, mohl být prokázán, jak již shora uvedeno, nejen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem, ale jakýmkoliv jiným dokladem, z něhož lze přechod dovodit.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243b odst.1, část věty za středníkem, §243b odst.2, věta první, o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. června 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová