ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.718.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 718/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. M., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, sekci zdravotnického a sociálního zabezpečení Praha se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 2, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 149/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 1999 č.j. 13 Co 94/99-49, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24.11.1998 č.j. 18 C 149/95-41 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39.915,- Kč zahrnující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v období 11.2.-3.5.1994, 19.1.-1.10.1995, 9.4.-12.5.1996, 16.9.-13.10.1996 a 11.2.-12.3.1997 ve výši 29.693,- Kč, náhradu za 8,5 dne řádné dovolené za rok 1995 ve výši 2.512,- Kč a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 7.710,- Kč; současně zastavil řízení do částky 9.000,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že "Čs. státu" se nepřiznává náhrada nákladů za znalečné.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.3.1999 č.j. 13 Co 94/99-49 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně "ve výrocích o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení" a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že státu se nepřiznává náhrada znalečného. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní udávané pracovní neschopnosti od roku 1994 nejsou v přímé příčinné souvislosti s nemocí z povolání žalobkyně ohlášené dne 30.5.1991, a proto žádný z uplatněných nároků není důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítala, že soudy vycházely "z nesprávně zjištěného skutkového stavu".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobkyně nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který ze něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podala žalobkyně dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem, a ani nebylo prokázáno, že by měla právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 1.11.1999 č.j. 18 C 149/95-56 soud prvního stupně žalobkyni "s odkazem na ust. §241/1,2 o.s.ř." vyzval, aby si v dovolacím řízení zvolila ve lhůtě 20 dnů advokáta a současně ji poučil, že řízení může být dovolacím soudem zastaveno, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Přestože usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 11.11.1999 (a lhůta uplynula dnem 1.12.1999), výzvě soudu dosud nevyhověla.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích nečinnosti do dnešního dne tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první a §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2, věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledkem řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. prosince 2000
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová