ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.857.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 857/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně L. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 76/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1999 č.j. 21 Co 371/99-53, takto:
I. Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby na zaplacení 9.000,- Kč a kterým byla věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 13.3.1998 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobkyně se dopustila několikerého porušení pracovní kázně \"v souvislosti s plněním pracovních úkolů při obsluze zákazníků\", na což byla několikrát upozorněna a nebylo z její strany \"dosaženo nápravy\".
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby jí žalovaný zaplatil za výpovědní dobu náhradu mzdy, jejíž výši stanovila v průběhu řízení částkou 9.000,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že si není vědoma ničeho, čím by porušila pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, a že v dopise ze dne 13.3.1998 nebyl dostatečně vymezen skutkový důvod okamžitého zrušení pracovního poměru.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 24.3.1999 č.j. 5 C 76/98-37 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 858,- Kč. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že z dopisu ze dne 13.3.1998 je zřejmé, že žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zák. práce, a že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru v něm byl vyjádřen dostatečně konkrétně. Z výsledků dokazování soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně, která pracovala u žalovaného jako prodavačka v obchodě s potravinami, se zhruba od podzimu 1997 nevhodně a neslušně chovala k zákazníkům a před zákazníky a že v uvedeném jednání pokračovala, i když jí to bylo opakovaně žalovaným, vedoucí prodejny a spolupracovnicemi vytýkáno. Protože v chování žalobkyně lze spatřoval porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a protože \"podmínka §53 odst.2 zák. práce byla splněna\", je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13.3.1998 platným právním úkonem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.11.1999 č.j. 21 Co 371/99-53 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13.3.1998 vyhověl, a ve výroku o zaplacení náhrady mzdy ve výši 9.000,- Kč jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že projev vůle žalovaného vyjádřený v dopise ze dne 13.3.1998 byl natolik \"obecný\", že z něj nelze dovodit, pro jaký konkrétní skutek byl se žalobkyní okamžitě zrušen pracovní poměr. Protože tuto podstatnou náležitost projevu vůle žalovaného nelze dodatečně doplnit, je okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení §55 zák. práce neplatným právním úkonem. Odvolací soud současně uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval otázkou výše nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle ustanovení §61 odst.3 zák. práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v dopise ze dne 13.3.1998 jednoznačně vyjádřil, že se žalobkyní okamžitě zrušuje pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně, k němuž došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů při obsluze zákazníků. Jeho projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům slušnosti a občanského soužití. Žalovanému nelze vytýkat, že ke zdůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru nepoužil výrazy popisující konkrétní chování žalobkyně jako \"posměšky\", \"úšklebky\" a \"ulevování si\", na které byla žalobkyně upozorňována a které s ní bylo bezvýsledně projednáváno. Podle názoru žalovaného byl v dopise ze dne 13.3.1998 důvod okamžitého zrušení pracovního poměru náležitě skutkově vymezen, a proto nemůže jít o právní úkon, který by byl podle ustanovení §55 zák. práce neplatný. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou, v jakém rozsahu je v posuzovaném případě dovolání žalovaného přípustné.
Odvolací soud napadeným rozsudkem jednak změnil rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku týkajícím se určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru), jednak zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (ve výroku týkajícím se náhrady mzdy).
O zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci k dalšímu řízení odvolací soud rozhoduje - jak vyplývá z ustanovení §223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k jinému rozhodnutí odvolacího soudu, pro něž je ustanovením §223 o.s.ř. stanovena forma rozsudku.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Zákon upravuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu - vedle důvodů uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř., pro něž je dovolání (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) přípustné proti všem rozhodnutím odvolacího soudu - v ustanoveních §238a a §239. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu může být při splnění předpokladů v nich uvedených přípustné, jen jde-li o usnesení, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby [§238a odst.1 písm.b) o.s.ř.], kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§238a odst.1 písm.c) o.s.ř.] nebo kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno nebo potvrzeno; proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení, dovolání nepřipouští.
Protože dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o náhradě mzdy zrušen a věc byla soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, není z hlediska ustanovení §238a a §239 o.s.ř. přípustné a protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by rozsudek odvolacího soudu byl v této části postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného proti výroku o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci k dalšímu řízení podle ustanovení §243b odst.4 věty první a §218 odst.1 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v této části ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že žalovaný se žalobkyní okamžitě zrušil pracovní poměr dne 13.3.1998 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb. a č. 138/1996 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.1999 (dále jen \"zák. práce\").
Podle ustanovení §53 odst.1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně, a to pouze tehdy, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.
Podle ustanovení §55 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí dodatečně měnit.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je tedy třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje.
Při úvaze, jakým způsobem má být důvod okamžitého zrušení pracovního poměru konkretizován tak, aby byly splněny požadavky vyplývající z ustanovení §55 zák. práce, je třeba mít na zřeteli, že ustanovení §53 odst. 1 zák. práce vymezuje jen skutkové podstaty pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. K tomu, aby bylo možné v konkrétním případě posoudit, zda okamžité zrušení pracovního poměru je platným právním úkonem, je potřeba zjistit, zda nastaly takové skutečnosti, které právní norma předpokládá jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Z důvodu uvedeného v ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr tehdy, jestliže zaměstnanec svým konkrétním zaviněným jednáním porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení §53 odst. 1 byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Výklad projevu vůle (§240 odst.3 zák. práce) může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze \"nahrazovat\" nebo \"doplňovat\" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.1996 sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, a obdobné věci se týkající rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997).
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je v dopise žalovaného ze dne 13.3.1998 uveden z hlediska ustanovení §55 zák. práce jen obecně, takže z něj nelze dovodit \"konkrétní skutek či skutky žalobkyně, pro něž měl být pracovní poměr okamžitě zrušen\". S tímto názorem lze souhlasit, neboť z dopisu ze dne 13.3.1998 skutečně nelze dovodit, v jakém konkrétním jednání žalobkyně při obsluze zákazníků, které svědčí o nesplňování požadavků pro výkon práce, žalovaný spatřoval důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že na splnění požadavků vyplývajících ustanovení §55 zák. práce usuzoval jen z obsahu samotného písemného okamžitého zrušení pracovního poměru, aniž by se pokusil neurčitost písemného projevu vůle odstranit jeho výkladem.
Veden tímto nesprávným právním názorem se odvolací soud nezabýval zejména tím, za jakých okolností žalovaný projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením učinil a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, proč žalovaný okamžitě zrušuje pracovní poměr. Při výkladu projevu vůle (§240 odst.3 zák. práce) není - jak uvedeno výše - významná samotná existence skutečností, které by jinak mohly být způsobilým důvodem pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením (pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat neprojevenou vůli), ale jen zjištění takových objektivních okolností existujících v době doručení dopisu ze dne 13.3.1998 žalobkyni (neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba posuzovat podle stavu existujícího v době doručení dopisu žalobkyni), za kterých byl projev vůle vůči žalobkyni učiněn a z nichž lze na obsah vůle písemným projevem vyjádřené objektivně usuzovat. Jen v případě, kdyby ani pomocí výkladu projevu vůle nebylo možné spolehlivě a přesně zjistit to, co bylo po skutkové stránce důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, šlo by o neplatný právní úkon.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výroku týkajícím se určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v na něm závislém výroku o náhradě mzdy [srov. §242 odst.2 písm.b) o.s.ř.], zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst.2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. září 2000
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková