ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.1455.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 1455/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobkyň: A) M. V., a B) V. K., zastoupených advokátem, proti žalované V. Ch., zastoupené advokátem, o neplatnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 203/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. března 2000, čj. 9 Co 124/2000-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1999, čj. 13 C 203/97-42, kterým bylo určeno, že darovací smlouva uzavřená dne 23. 4. 1992 mezi M. F. a V. Ch., sepsaná ve formě notářského zápisu na Státním notářství v Ústí nad Labem pod sp. zn. N 239/92, Nz 234/92, je neplatná a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že M. F. v době, kdy uzavírala předmětnou smlouvou trpěla vaskulární demencí, projevující se výrazným úbytkem mozkových buněk, tj. duševní poruchou trvalého rázu, která ji činila k takovému právnímu úkonu neschopnou ve smyslu §38 odst. 2 obč. zák. Považoval za neúčelný výslech dalších svědků (notářky, která pořídila notářský zápis o darovací smlouvě, a některých dalších osob, které dárkyni znaly) vzhledem k době, která uplynula od uzavření darovací smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 o s. ř., když před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu navrhla připuštění dovolání. Žalovaná má zato, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Namítá, že soudy obou stupňů rozhodly na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a porušily její základní právo jako účastníka řízení tím, že nepřipustily žalovanou navrhované důkazy a spokojily se pouze se znaleckým posudkem. Žalovaná je přesvědčena, že „odmítnutím provedení jí navrhovaných výslechů svědků byla hrubým způsobem zkrácena na svých právech\". Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.) zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně je dovolání přípustné jen za naplnění předpokladů uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. anebo v §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti darovací smlouvy, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání. Přípustnost dovolání nelze tedy opřít o ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. 1 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. platí, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je třeba považovat rozhodnutí, které obsahuje právní otázku, která nebyla dosud v judikatuře vyšších soudů řešena nebo byla řešena odchylně nebo se soud při jejím řešení od judikatury vyšších soudů odchýlil. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Dovolání opřené o §239 odst. 2 o. s. ř. může být tedy přípustné jen tehdy, je-li dovolatelem zpochybněno řešení právní otázky. Jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkového zjištění, přípustnost takového dovolání nezakládají. Jinak řečeno, dovolací soud není oprávněn přezkoumat rozsudek odvolacího soudu podle dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tj. že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ale jen na základě dovolacího důvodu uplatněného podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tj. že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzení věci je omyl při aplikaci práva, tj. že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
V dané věci žalovaná navrhla před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu připuštění dovolání, aniž konkretizovala právní otázku, pro kterou by rozhodnutí odvolacího soudu mělo být rozhodnutím zásadního významu. V dovolání žalovaná výslovně uvádí, že „soudy rozhodovaly na základě neúplných zjištění\" a podle obsahu uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. a obsahem jejího dovolání jsou také podrobné výtky směřující proti úplnosti a správnosti skutkového zjištění. Žalovaná dále namítá, že kdyby soud provedl jí navrhované důkazy, na jejich základě by mohl dospět i k jinému právnímu posouzení věci a uplatňuje tedy dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř.
Jestliže tedy žalovaná správné právní posouzení věci spojuje s jiným skutkovým zjištěním, než ze kterého odvolací soud vycházel, a které nemůže být v dovolacím řízení, jehož přípustnost je uplatňována podle §239 odst. 2 o. s. ř., s úspěchem zpochybněno, nemůže být rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu. K námitce žalované, týkající se neúplně zjištěného skutkového stavu, je třeba uvést, že neprovedení účastníkem navrženého důkazu by mohlo být vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), jen kdyby soud v rozporu s §120 o. s. ř. vůbec nezjišťoval okolnosti pro posouzení věci. Přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle §241 odst. 3písm. b/ o. s. ř. se může dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. zabývat jen v případě přípustného dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Dovolací soud proto, aniž se mohl zabývat přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř., dovolání odmítl (§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovaným náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. l, §151 odst. l a §l42 odst. l o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2000
JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová