ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.1737.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 1737/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. P., proti žalovanému J. B., o zdržení se zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ, pod sp. zn. 5 C 72/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2000, č. j. 27 Co 271/99-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 26. října 1998, čj. 5 C 72/98-29, uložil žalovanému, aby se zdržel vstupu na pozemek č. kat. 1100 v obci a k. ú. T., přecházení tohoto pozemku, vjíždění a přejíždění pozemku, parkování na pozemku jakýmkoliv vozidlem, otvírání vrat a vrátek ve stávajícím oplocení u pozemku žalovaného nad uvedený pozemek žalobce, odkládání věcí a materiálu na tento pozemek (výrok I.). Zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se umožnění průchodu a průjezdu cizích osob a vozidel přes pozemek č. 1100 v k. ú. T. na dvůr žalovaného u čp. 70 (výrok II.) a zastavil řízení ohledně té části žaloby, jíž se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému uvést předmětný pozemek do původního stavu, zdržení se přijímání osob a vozidel cizích, které vstoupí a přecházejí nebo vjedou a přejíždějí přes pozemek, čímž mají snahu dostat se na dvůr strany žalovaného u čp. 70 (výrok III.). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I. a IV., zastavil řízení o odvolání žalobce, které směřovalo proti výroku II., a které vzal žalobce v odvolacím řízení zpět, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zamítl návrh žalovaného na vyslovení přípustnosti dovolání k otázce vydržení práva průchodu a průjezdu přes pozemek č. kat. 1100 v T. a to části pozemku v délce 18 m od silnice T. - S. a v šíři 6,5 m.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 1100 v obci a k. ú. T. Žalovaný od roku 1970, kdy nabyl vlastnictví k sousednímu pozemku parc. č. 92 s domem parc. č. 70 a pozemku parc. č. 36/3 užívá část pozemku žalobce k průchodu a průjezdu na pozemek parc. č. 92 s tím, že jde o obecní cestu, kterou využívají i ostatní vlastníci okolních nemovitostí. Teprve v roce 1991 se žalovaný, jak sám uvedl, dozvěděl od žalobce, že užívá jeho pozemek parc. č. 1100. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaný jako vlastník pozemku parc. č. 92 nevydržel právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v průchodu a průjezdu přes předmětný pozemek žalobce parc. č. 1100. Pokud žalovaný užíval pozemek parc. č. 1100 k průchodu a průjezdu spolu s ostatními osobami v přesvědčení, že jde o pozemek obecní (veřejnou cestu), nebyl v dobré víře, že je oprávněn k výkonu práva odpovídajícímu věcnému břemeni, když uvedený právní závěr odpovídá konstatní judikatuře.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Uvádí, že vydržel předmětné právo odpovídající věcnému břemeni, neboť část pozemku parc. č. 1100 jako přístupovou cestu využívali „všichni jeho právní předchůdci\". Žalovaný dále namítá, „že neměl a nemá jinou možnost přístupu ke svým nemovitostem a pokud uvedl, že pozemek je obecní, i toto vyjádření nebylo zcela přesné, neboť se nikdy nezabýval otázkou vlastnictví pozemku, nevěděl kdo je jeho majitelem ...\". Odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl výslechy navrhovaných svědků, kteří měli vypovídat o skutečnostech souvisejících s předmětným pozemkem, především „s výkonem práva cesty\", když se jedná mimo jiné i o dřívější majitelé okolních nemovitostí. Žalovaný tedy vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./, domáhá se přezkumu rozsudku odvolacího soudu i pokud jde o skutková zjištění /§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř./ a namítá, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se vyjádřil tak, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, že nedošlo k vydržení předmětného práva odpovídajícímu věcnému břemeni.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (s výjimkou rozhodnutí vyjmenovaných v §237 odst. 2 o. s. ř., o takový případ se však v dané věci nejedná). Vady řízení podle §237 odst. 1 o. s. ř. žalovaný nenamítal a a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
Dále je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek odvolacího soudu ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku svého rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání přípustné,jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci nejde o případ přípustnosti podle §238 odst. 1 a 239 odst. 1 o. s. ř. a přípustnost lze posuzovat toliko podle §239 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný včas - před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu - navrhl vyslovení přípustnosti dovolání.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. O takové rozhodnutí odvolacího soudu se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná pro rozhodnutí v dané konkrétní věci, a současně tato otázka není dosud řešena jednotně v rozhodovací praxi vyšších soudů nebo ve stanovisku Nejvyššího soudu České republiky, popř. v rozhodnutí nižšího soudu (soudu prvního a druhého stupně), které bylo za účelem sjednocení judikatury publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Ze shora uvedeného rovněž vyplývá, že podle §239 odst. 2 o. s. ř. může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, nikoli tedy otázek skutkových.
Za situace, kdy žalovaný v podstatě nenamítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem na jim zjištěný skutkový stav, ale spojuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem s jiným skutkovým zjištěním, než ze kterého vycházel odvolací soud, nemůže být rozsudek odvolacího soudu považován za rozhodnutí zásadního právního významu. Jinak řečeno, žalovaný obecně nezpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že pro nedostatek dobré víry nelze vydržet právo odpovídající věcnému břemeni, spočívající v průchodu a průjezdu přes pozemek, jestliže vlastník sousedního pozemku přechází a projíždí přes pozemek spolu s jinými osobami v přesvědčení, že jde o pozemek obecní (veřejnou cestu). Nyní však v dovolání nově tvrdí, že takové přesvědčení neměl, tedy že skutkové zjištění odvolacího soudu je nesprávné a z toho dovozuje nesprávné právní posouzení.
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Dovolací soud proto, aniž se mohl zabývat přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle uplatněných dovolacích důvodů, dovolání odmítl /§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř./.
K námitce žalovaného, že odvolací soud neprovedl všechny jím navrhované důkazy, dovolací soud uvádí, že neprovedení účastníkem navrženého důkazu by mohlo být vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.). Přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř se však může dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. zabývat jen v případě přípustného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z neúspěšnosti žalovaného a z toho, že žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek .
V Brně dne 21. srpna 2000
JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková