ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2024.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2024/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Z. J., 2) Z. J., a 3) městu L., všem zastoupeným advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 188/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. dubna 1999, čj. 25 Co 724/98-58, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. dubna 1999, čj. 25 Co 724/98-58, pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 8. září 1998, čj. 6 C 188/98-34, tak, že žaloba v části, aby bylo určeno, že třetí žalovaný je spoluvlastníkem dvou ideálních třetin pozemku parcelního čísla 2997/10 v katastrálním území L., zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v S. na listu vlastnictví číslo 571 pro katastrální území L., byla zamítnuta, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je spoluvlastnicí ideální 1/3 pozemku parc. č. 2997/10 o výměře 84 m2 v obci a kat. úz. L. a že třetí žalovaný je spoluvlastníkem ideálních 2/3 téhož pozemku.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 8. září 1998, čj. 6 C 188/98-34, žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla spoluvlastnicí ideální 1/3 a Čs. stát - MěNV v L. spoluvlastníkem ideálních 2/3 nemovitostí zapsaných na LV č. 644 a 645 pro obec a kat. úz. L., mimo jiné výše označeného pozemku parc. č. 2997/10. Podle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 16. března 1988, uzavřené mezi žalobkyní a Čs. státem - MěNV v L., registrované Státním notářstvím v Semilech dne 9. června 1988 pod sp. zn. RI 417/88, se výlučným vlastníkem uvedeného pozemku stal Čs. stát - MěNV v L. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 29. března 1995, čj. 1 C 367/94-39, který nabyl právní moci dne 4. května 1995, bylo určeno, že dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 16. března 1988 je podle §39 obč. zák. neplatná. Kupní smlouvou uzavřenou dne 1. března 1990 mezi Čs. státem - MěNV v L. jako prodávajícím a manželi J. a I. M. jako kupujícími nabyli vlastnictví k pozemku parc. č. 2997/10 manželé M., kteří kupní smlouvou ze dne 18. října 1996 prodali označený pozemek prvním dvěma žalovaným a ti jsou také na LV č. 571 u Katastrálního úřadu v S. vedeni jako bezpodíloví spoluvlastníci tohoto pozemku. Na podkladě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že jestliže bylo pravomocným rozhodnutím soudu určeno, že dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 16. března 1988 je neplatná, ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a Čs. státu - MěNV v L. k pozemku parc. č. 2997/10 nedošlo, MěNV v L. se tedy nestal výlučným vlastníkem tohoto pozemku a proto je neplatná kupní smlouva ze dne 1. března 1990. V důsledku toho se manželé M. vlastníky tohoto pozemku nestali a nemohli vlastnictví k němu převést na první dva žalované. Vycházel ze zásady, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Na třetího žalovaného přešlo spoluvlastnické právo podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
K odvolání všech žalovaných Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora ve výroku označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pokud jím bylo určeno, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideální 1/3 pozemku parc. č. 2997/10 zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v S. na LV č. 571 pro kat. úz. L., potvrdil. Pokud jím bylo určeno, že třetí žalovaný je spoluvlastníkem ideálních 2/3 tohoto pozemku, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v této části zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva k předmětnému pozemku co do ideální 1/3, neboť stav v katastru nemovitostí neodpovídá stavu skutečnému. Pokud byla dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 16. března 1988 pravomocně prohlášena za neplatnou, pak se československý stát nikdy nestal výlučným vlastníkem předmětného pozemku a nemohl ani on sám, ani později obec jako vlastník s 1/3 pozemku disponovat. Odvolací soud však neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na určení spoluvlastnického podílu třetího žalovaného k předmětnému pozemku s tím, že žalobkyně v této části žaloby naléhavý právní zájem netvrdila ani neprokazovala, a „otázka, kdo je spoluvlastníkem zbývajících 2/3 předmětného pozemku, je otázkou, která je především věcí samotných žalovaných mezi sebou\".
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žaloba vůči třetímu žalovanému zamítnuta, podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že je třeba vyjasnit s dostatečnou konkrétností vlastnické vztahy i ostatních spoluvlastníků a předejít tak v budoucnu případným nesrovnalostem a sporům. Napadeným rozsudkem byla vytvořena situace, kdy se postavení žalobkyně stalo nejistým. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek uplatněných dovolatelkou.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [určovací žaloby podle §80 písm. c) o. s. ř.], je skutečnost, že účastníci jsou věcně legitimováni a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem.
Odvolací soud postavil své zamítavé rozhodnutí na právním závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že třetí žalovaný je spoluvlastníkem ideálních 2/3 předmětného pozemku. S tímto právním závěrem dovolací soud nesouhlasí. Je-li žalobkyně ve vztahu k předmětným pozemkům menšinovou podílovou spoluvlastnicí, pak naléhavý právní zájem na určení, kdo je spoluvlastníkem zbývajícího (většinového) podílu, při spornosti této otázky, má. Podle §139 odst. 2 věta prvá obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikostí podílů. Žalobkyně tudíž pro výkon svého spoluvlastnického práva potřebuje vědět, kdo je většinovým spoluvlastníkem předmětného pozemku, s kým má jednat ohledně hospodaření společnou věcí, aby její kroky v tomto směru nebyly později zneváženy. Zůstává-li sporným, kdo jím je, nemá žalobkyně pro výkon svých spoluvlastnických práv potřebnou jistotu.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem bylo nesprávné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. rozsudek tohoto soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2000
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková