ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2189.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2189/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. U., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. Č., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 1353/98 o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2000, čj. 26 Co 619/99-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 18. března 1999, čj. 6 C 1353/98-59, určil, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky každý jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 997/5 - zahrady o výměře 440 m2 zapsané na LV č. 261 pro obec a kat. úz. P. a že žalobkyně je dále spoluvlastnicí spoluvlastnického podílu ideální čtvrtiny rekreačního domku se všemi součástmi a příslušenstvím, konkrétně kůlny, studny a venkovních úprav sestávajících ze zpevněné plochy - betonových chodníků, opěrné zídky v betonu a oplocení ze strojového pletiva z kovovými sloupky a dále jedné ideální poloviny okrasných porostů - 28 kusů tují, všeho nacházejícího se na pozemku parc. č. 997/5 v kat. úz. a obci P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání v posuzované věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. anebo v §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ v této věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. To se v dané věci nestalo.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ani tato situace v řízení nenastala, neboť návrh na připuštění dovolání nebyl učiněn.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad taxativně vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s. ř. V dovolání žalovaný takové vady sám výslovně nenamítá a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. došlo.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšné žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2000
JUDr. František B a l á k
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová