ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2589.98.1
sp. zn. 22 Cdo 2589/98
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně E. M., důchodkyně, zastoupené advokátem proti žalovanému V. a f. u. B., Š. z. p. N. J. zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 223/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 1998 čj. 11 Co 910/97-77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám jeho zástupce částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo určeno, “že žalobkyně není vlastníkem stodoly na pozemku parc. č. 452/1, 452/2 a 452/3 (dle KN) v obci B., kat. úz. B.” a “že žalovaný je vlastníkem stodoly na pozemku parc. č. 452/1, 452/2 a 452/3 v obci B., kat. úz. B.”. Uvedla, že společně s B. B. uplatnily jako oprávněné osoby podle §4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nárok na vydání zemědělského majetku, mimo jiné také stodoly postavené na pozemcích parcelních čísel 452/1, 452/2 452/3 a pozemku parc. č. 800/2 v kat. úz. B.. Jejich žádosti o vydání předmětné stodoly nebylo rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Novém Jičíně ze dne 14. března 1996 vyhověno s odůvodněním, že stodola a pozemek parc. č. 800/2 v kat. úz. B. nepřešly na stát ani jinou právnickou osobu žádným ze způsobů uvedených v §6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad Praha, k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 26. července 1996 rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Novém Jičíně potvrdil s tím, že pozemek parc. č. 800/2 v kat. úz. B. je v celé výměře veden v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalobkyně a proto o něm nemůže být rozhodováno podle zákona č. 229/1991 Sb., a pokud jde o stodolu, ta byla součástí dědictví po zemřelém manželu žalobkyně a následně nebyla převedena do vlastnictví státu. Žalobkyně je však názoru, že její manžel vnesl do majetku právního předchůdce žalovaného JZD B. jako člen družstva i předmětnou stodolu a ta ve smyslu §6 odst. 1 písm. s) zákona 229/1991 Sb. přešla na stát. Podle žalobkyně stodola, o níž se jedná, nebyla předmětem projednání dědictví po jejím manželovi; nemohla k ní tedy nabýt vlastnické právo děděním a také ji nepřevedla na žalovaného kupní smlouvou ze dne 3. prosince 1984. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě spatřuje v tom, že “rozhodnutí ve věci může být podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně” a dále “určovací žalobou je možno vytvořit pevný základ pro vyjasnění právních vztahů účastníků a následné rozhodnutí ve věci uplatněných restitučních nároků žalobkyní podle zákona o půdě”. V průběhu řízení s ohledem na změny v operátu katastru nemovitostí změnila žalobu tak, aby bylo určeno, že “žalobkyně není vlastníkem stodoly adaptované na teletník na pozemku parc. č. 654/1, 654/2 a 654/3 v obci B., kat. úz. B.” a “žalovaný je vlastníkem stodoly adaptované na teletník na parc. č. 654/1, 654/2 a 654/3 v obci a kat. úz. B.”. Změna žaloby byla připuštěna.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 25. dubna 1997 čj. 16 C 223/96-53 žalobě vyhověl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně vyslovil názor, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť vyřešení sporné otázky vlastnictví k předmětné nemovitosti má vliv na vzájemné vztahy účastníků a dotýká se práv žalobkyně při uplatňování jejích nároků podle jiných právních předpisů. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobkyně není vlastnicí předmětné nemovitosti a že naopak jejím vlastníkem je žalovaný.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací výše označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, neshledal však v dané věci naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Poukázal na to, že je-li žalobou současně žalováno jak na určení, že žalobce není vlastníkem určité věci (tedy na určení negativní), tak i na určení, že žalovaný je vlastníkem téže věci (tedy na určení pozitivní), nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na negativním určení, neboť navrhované určení pozitivní v sobě zahrnuje i navrhované určení negativní. Naléhavý právní zájem odvolací soud neshledal ani u určení pozitivního. Vzájemná souvislost mezi tímto řízením a řízením správním o vydání zemědělského majetku podle zákona číslo 229/1991 Sb. je vyloučena rozdílným okruhem účastníků, přičemž pro druhou účastnici správního řízení B.B. by rozsudek vydaný v této věci nemohl být závazný. Žalobkyně netvrdí svůj záměr pokračovat ve správním řízení a rozsudek vydaný v této věci přitom nemá bezprostřední souvislost se zmíněným správním řízením, ani s žádným jiným řízením. Podle odvolacího soudu má být v tomto řízení také rozhodnuto o kvalitativně odlišné skutečnosti, než tomu bylo ve správním řízení. Přitom z vlastnictví určité věci v době současné ještě nevyplývá bez dalšího právo držby k téže věci v době minulé. Nic právně významného nelze dovodit ani ve vztahu ke katastru nemovitostí “nejenom proto, že předmětná stavba není dosud zapsána na žádném listu vlastnictví, ale zejména proto, že nelze bez dalšího dovodit existenci naléhavého právního zájmu žalobce ... na určení vlastnického práva ve prospěch jiného subjektu ...”. Odvolací soud se dále již nezabýval věcnou stránkou uplatněných nároků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. V dovolání namítá, že v daném případě je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť “určovací žalobou se vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků o vlastnictví předmětné nemovitosti, přičemž otázka vyřešení této skutečnosti je podstatnou okolností, jež má vliv na vzájemné vztahy účastníků a bez jejího určení je právní postavení žalobkyně nejisté, kdy přestože ji byla předmětná stodola žalovaným fyzicky předána, toto nelze spojovat s platným přechodem vlastnického práva na žalobkyni, který by ji umožňoval jako vlastníkovi s ní nakládat, neboť na základě takovéto skutečnosti ji nelze zapsat jako vlastníka do katastru nemovitostí”. Podle názoru žalobkyně určení vlastnického práva žalovaného rovněž má vliv na uplatnění jejích práv podle zákona o půdě. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání s odůvodněním, že neodpovídá skutečnosti tvrzení žalobkyně o jejím nejistém právním postavení. Poukázal na to, že již v době podání žaloby byl žalovaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Novém Jičíně veden jako vlastník a navíc nemovitost byla i fyzicky předána žalobkyni. Právní postavení žalobkyně od počátku sporu je zcela jisté a tudíž neexistuje naléhavý právní zájem, pro který by soud měl rozhodovat o určení vlastnictví.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek uplatněných dovolatelkou.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Odvolací soud aplikoval správný právní předpis [§80 písm.c) o. s. ř. ] a také jej správně vyložil. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen; případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. Nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 35, svazek 3, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 261). Uvedenému pojetí však neodpovídá odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobkyní. Podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně. Takové rozhodnutí by v daném případě ani nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky a pro následné rozhodnutí ve věci uplatněných restitučních nároků žalobkyní podle zákona o půdě. Proto není dán naléhavý právní zájem na určení, že žalobkyně není vlastnicí stodoly na pozemku parc. č. 654/1, parc. č. 654/2 a parc. č. 645/3 v obci a kat. úz. B.. Naléhavý právní zájem není dán ani na určení, že vlastníkem označené stodoly je žalovaný. Takové určení za stavu, kdy bylo pravomocně rozhodnuto ve správním řízení o návrhu žalobkyně a B. B. na vydání označené stodoly podle zákona č. 229/1991 Sb. a obnova tohoto řízení vzhledem k ustanovení §63 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. (Správní řád) nepřichází v úvahu. Žalobkyně ostatně ani netvrdí, že by takové řízení hodlala vyvolat. Rozhodnutí soudu, jímž by ji v dané věci bylo vyhověno, by již nijak nemohlo ovlivnit rozhodnutí ve věci restitučních nároků uplatněných žalobkyní podle zákona č. 229/1991 Sb.. Případný zápis žalovaného jako vlastníka označené stodoly na listu vlastnictví u katastrálního úřadu by postavení žalované neučinil jistým a její postavení by nijak nezlepšil.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je dovoláním napadený rozsudek správný a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobkyně v tomto řízení a z toho, že úspěšnému žalovanému vznikly náklady - §§243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady představuje odměna za jeden úkon právní služby - vyjádření zástupce žalovaného k dovolání - podle §6 odst. 1, §7, §8 odst. 1, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif a paušální náhrada hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, když hodnota sporu nebyla ve vyjádření k dovolání uvedena a je tak zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2000
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová