ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2651.98.1
sp. zn. 22 Cdo 2651/98
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem proti žalované K. K., o určení, že žalované nepřísluší právo chůze a jízdy přes pozemek a že žalobce není povinen takové právo trpět, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 132/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 1998, čj. 21 Co 18/97-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. srpna 1996, čj. 15 C 132/94-51, kterým bylo rozhodnuto, že žalované nepřísluší právo chůze a jízdy přes stavební parcelu č. kat. 63 a zahradu č. kat. 242/2, nemovitosti zapsané na listu vlastnictví 9533 pro obec H. K., katastrální území K., a že žalobce není povinen toto právo trpět, tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené 12. 2. 1966, zaniklo rozvodem v roce 1991, účastníci spolu žili už tři roky před uzavřením manželství. Kupní smlouvou uzavřenou žalobcem 17. 12. 1964 s E. a J. B., sepsanou formou notářského zápisu, nabyl žalobce vlastnictví k domu čp. 38 se stavební parcelou č. kat. 63 a k zahradě parc. č. 242/2, oddělené od parc. č. 242 geometrickým plánem Střediska Geodézie v H. K. z 23. 12. 1963, to vše v katastrálním území K. Součástí této kupní smlouvy je také dohoda uzavřená mezi žalobcem a žalovanou (před uzavřením manželství K. M.), podle které se „na základě vpředu uvedeného geometrického plánu zřizuje právo chůze a jízdy na stavební parcelu č. k. 63, zahradu č. k. 242/2 v K. pro žalovanou jako vlastnici stavební parcely č. k. 62 a zahrady č. k. 242/1 tamtéž\". Žalovaná se narodila 4. 6. 1947 a dohodu uzavřela v době své nezletilosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní úkon, ze kterého žalovaná dovozuje právo chůze a jízdy přes předmětné pozemky žalobce, je podle §38 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák. (dále jen „obč. zák.\"), neplatný, neboť jako nezletilá neměla ve smyslu §9 obč. zák. způsobilost smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřít. Při uzavření takové smlouvy by musela být zastoupena zákonným zástupcem a smlouva by musela být podle §28 obč. zák. schválena soudem. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalovaná není osobou oprávněnou z věcného břemene ani na základě vydržení.
Odvolací soud zopakoval důkaz spisem bývalého Státního notářství v Hradci Králové sp. z. N 541/64, resp. kupní smlouvou ze dne 17. 12. 1964 včetně připojeného geometrického plánu z 23. 12. 1963. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci. Dovodil, že mezi účastníky nebyla 17. 12. 1964 uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, ale šlo toliko o zřízení osobního závazku žalobce, tedy o dohodu podle tehdy platného ustanovení §51 obč. zák., neboť obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění před novelou provedenou zák. č. 131/1982 Sb., zřízení věcného břemene neumožňoval. Podle odvolacího soudu šlo o úkon, k němuž byla žalovaná ve smyslu §9 obč. zák. způsobilá. Předmětem posuzovaného závazkového vztahu je právo chůze a jízdy žalované přes pozemky ve vlastnictví žalobce. Jde tak o právní úkon výhradně ve prospěch žalované, který je zcela pochopitelný i nezletilci ve věku 17 a půl roku, a kterým žalovaná ani nepřebírala žádné povinnosti. V důsledku toho za ni nemusel jednat zákonný zástupce a nebylo proto třeba ani souhlasu soudu podle ustanovení §28 obč. zák.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./. Žalobce se ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně o nezpůsobilosti žalované k uzavření předmětné dohody, resp. o tom, že takovou dohodu by nezletilá mohla uzavřít jen prostřednictvím svého zákonného zástupce a dohoda by podléhala schválení soudu. Dohoda o zřízení práva chůze a jízdy přes jeho pozemky, omezujícího ho ve výkonu vlastnického práva a tedy dispozice s majetkem ve prospěch žalované, vyžaduje přiměřený věk, tj. zletilost, která vzniká až dovršením osmnáctého roku věku. Žalobce navrhl, aby rozsudek dovolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení řádně zastoupeným (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o dovolání přípustné /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Nejprve dovolací soud z úřední povinnosti zkoumal, zda v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř., nebo zda řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a) a b) o. s. ř./. Takové vady žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
V dalším se dovolací soud zabýval přezkumem rozsudku odvolacího soudu podle žalobcem uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Právní závěr odvolacího soudu o způsobilosti žalované k uzavření dohody podle §51 obč. zák. výše specifikovaného obsahu považuje dovolací soud za správný. Odvolací soud přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, že šlo ve smyslu §9 obč. zák. o úkon, svojí povahou přiměřený rozumové a volní vyspělosti žalované, tj. nezletilce ve věku 17 a půl let. Nasvědčuje tomu i to, že žalobce, který se žalovanou v té době žil, s ní takovou dohodu uzavřel.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je z pohledu žalobcem uplatněné dovolací námitky správné a dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. l o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vyplývá z neúspěšnosti dovolatele a z toho, že žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly (§243b odst.4, §224 odst. l, §151 odst. l a §142 odst. l o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12.září 2000
JUDr. Marie R e z k o v á
předsedkyně senátu