ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2710.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2710/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. H. proti žalované V. P., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 199/89, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, čj. 55 Co 172/2000-530, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, čj. 55 Co 172/2000-530, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací ve výroku označeným usnesením odmítl jako opožděně podané odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. listopadu 1999, čj. 30 C 199/89-465, jímž bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že zásilka obsahující napadený rozsudek soudu prvního stupně byla v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. doručena žalobci dne 27. prosince 1999 formou tzv. náhradního doručení. Posledním dnem lhůty, kdy žalobce mohl účinně podat odvolání, byl 11. leden 2000. Protože žalobce odvolání odevzdal k doručení poštovnímu úřadu až dne 17. ledna 2000, tedy po uplynutí odvolací lhůty stanovené v §204 odst. 1 o. s. ř., muselo být jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Namítá, že v době doručení se v místě svého bydliště a doručení nezdržoval, neboť od 21. prosince 1999 do Nového roku 2000 byl spolu s manželkou u své dcery v K. Zásilku si vyzvedl po návratu domů nejbližší pracovní den, tj. 3. ledna 2000. Vzhledem k tomu navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že přípustnost dovolání vyplývá z ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Dále dospěl k závěru, že podané dovolání je opodstatněné.
Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v §204 odst. 1 o. s. ř. Protože běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, tak závěr odvolacího soudu v sobě logicky zahrnuje i zjištění, že žalobcem napadený rozsudek mu byl řádně doručen. Jen řádné doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno (srov. rozhodnutí publikované pod č. 19/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ve věcech občanskoprávních).
V posuzované věci byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně účastníkům doručována poštou (§45 o. s. ř.). Podle §47 odst. 2 o. s. ř. platí, že nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Obsahem doručenky je deklarována též skutečnost, že adresát se zdržuje v místě doručení, a to v době doručení. Ten fakt, že adresát nebyl zastižen, ačkoliv se na adrese doručení zdržuje, je základním předpokladem náhradního doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř. Právě tento základní předpoklad dovolatel zpochybňuje tvrzením, že v době doručení se zdržoval mimo místo doručení a v tomto směru navrhl provedení konkrétních důkazů. Pak ovšem nelze bez dalšího šetření (nevystačí-li se s tvrzením žalobce) vycházet z ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. a považovat za den doručení 27. prosinec 1999. Jestliže je adresátem dodatečně prokázáno, že zjištění pošty o tomto základním předpokladu náhradního doručení je nesprávné, jde o doručení neúčinné. Z toho tedy vyplývá, že písemnost nebyla tímto způsobem řádně doručena. Vadný je pak postup soudu, pokud tento nesprávný závěr pošty převezme.
Neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.
Proto dovolací soud podle §243b odst. 1, 2 o. s. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2000
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová