ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.273.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 273/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně I. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 38/89, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1995, č. j. 9 Co 535/94-110, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 1995, č. j. 9 Co 535/94-110 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 8. února 1993 č. j. 12 C 38/89-74 vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal skříňový nástavec a zvětšovací přístroj, do vlastnictví žalovaného přikázal noční stolek, hodnotu automobilu, hodnotu obytného přívěsu, 0,1 m3 palubek a skříňový nástavec. Žalovanému uložil zaplatit dluh u své matky M. K. v částce 20 000 Kč a zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 31 929 Kč. Soud prvního stupně současně rozhodl o úhradě soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení. Soud konstatoval, že manželství účastníků uzavřené dne 24. ledna 1976 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. října 1988 č. j. 15 C 49/88-15, který nabyl právní moci dne 16. prosince 1988. Soud prvního stupně uvedl, že účastníci se shodli na tom, že do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků (dále jen „BSM\") patří věci uvedené ve výroku rozsudku. Účastníci se též shodli na jejich ocenění. Jde o skříňový nástavec v hodnotě 100 Kč a zvětšovací přístroj v hodnotě 600 Kč. Do BSM dále patří noční stolek v hodnotě 400 Kč, hodnota osobního automobilu v částce 28 100 Kč, hodnota obytného přívěsu v částce 19 200 Kč, 0,1 m3 palubek v hodnotě 500 Kč a skříňový nástavec v hodnotě 100 Kč. Hodnota automobilu a obytného přívěsu byla stanovena znalcem J. P. Z důvodů uvedených v rozhodnutí dospěl soud prvního stupně k závěru, že z hodnoty automobilu ve výši 28 100 Kč patří žalovanému částka 14 341 Kč a do společného majetku patří obnos 13 758 Kč. Mezi účastníky bylo sporné, zda do masy BSM patří ještě obývací stěna, gramorádio a dvě „reprobedny\", tranzistorové rádio Riga, divan s úložným prostorem, dvě skříně, stojací lampa, dřevěná lampička, televizor Tesla Color, selská jizba, lednička Minsk, tři kusy koberců a dva propanbutanové vařiče včetně čtyř bomb. Soud dovodil, že tyto věci do BSM nepatří. Pokud jde o televizor Tesla Color, uvedl, že nelze spolehlivě konstatovat, že ke dni 16. prosince 1998 byl televizor u některého z účastníků a zda k tomuto datu vůbec ještě existoval. Rovněž v případě selské jizby se nepodařilo prokázat, že tuto věc účastníci k datu 16. 12. 1988 vlastnili. Soud dále zjišťoval, jaké dluhy měli účastníci ke dni rozvodu. Uvěřil přitom tvrzení žalovaného, že účastníci měli u jeho matky M. K. dluh na opravu auta ve výši 20 000 Kč a na stavbu obytného přívěsu ve výši 17 000 Kč. Tento druhý dluh žalovaný své matce uhradil po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Vzhledem k tomu, že dluh na opravu automobilu nebyl dosud uhrazen, bylo žalovanému uloženo, aby tento dluh vyrovnal. Stejně tak soud uvěřil tvrzení žalovaného, že jeho matka zaplatila dluh J. D. Jedná se však o peníze, které byly použity na přestavbu nemovitosti žalovaného. Poněvadž ze společných prostředků účastníků nebylo nic na úhradu tohoto dluhu použito, je na žalovaném, aby se s matkou ohledně tohoto dluhu vypořádal. Soud se rovněž zabýval otázkou, co ze společných prostředků účastníků bylo vynaloženo na výlučný majetek jednoho z nich, v daném případě co bylo vynaloženo do domu žalovaného. Dovodil, že jde o částku 28 000 Kč, kterou účastníci celkem zaplatili k datu právní moci rozvodu na úhradu dluhu u Č. s. s., o částku 30 000 Kč, která byla za trvání manželství vynaložena ze společných peněz na úhradu dluhu z FKSP OÚNZ D. a o obnos 9 600 Kč, který byl ke dni rozvodu zaplacen na úhradu půjčky z FKSP ONV D. Takto účastníci do domu žalovaného vložili celkem částku 67 600 Kč a žalobkyni z těchto peněz patří jedna polovina, tudíž 33 800 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má z věcí, které patří do BSM, věci v hodnotě 700 Kč, kdežto žalovaný věci v hodnotě 33 958 Kč. Hodnota celého majetku je 34 658 Kč. Hodnota jednoho podílu je tudíž 17 329 Kč. Žalobkyně by měla zaplatit žalovanému na dluhy u jeho matky částku 18 500 Kč. Naproti tomu žalovaný by měl žalobkyni zaplatit částku 33 800 Kč. Žalovaný tudíž musí zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 31 929 Kč.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil potud, že do vlastnictví žalovaného kromě věcí přikázaných mu okresním soudem přikázal ještě selskou jizbu a televizor Tesla Color a že částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů činí 64 829 Kč. V ostatním v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud rovněž rozhodl o úhradě soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení odvolacího.
Odvolací soud doplnil řízení opětovnými výslechy účastníků zaměřenými zejména na objasnění sporných otázek týkajících se selské jizby, televizoru Tesla Color, sporných dluhů účastníků vůči matce žalovaného a investic vynaložených společně na přestavbu domu žalovaného, když zjištění soudu prvního stupně ohledně ostatního majetku i jeho ceny považoval za správná, přičemž účastníci tato zjištění ani nezpochybnili. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že kromě věcí uvedených ve výroku soudu prvního stupně patří do BSM ještě selská jizba a televizor Tesla Color. Vycházel přitom z toho, že předmětné věci měl ve výhradní dispozici žalovaný, který za ně také odpovídal. Ve výpovědích žalovaného před soudem prvního stupně jsou zejména ohledně selské jizby rozpory, které žalovaný neobjasnil ani před odvolacím soudem a není možno dospět k závěru, který učinil soud prvního stupně, totiž že věci v době zániku manželství neexistovaly. Odvolací soud vyšel z toho, že s těmito věcmi žalovaný disponoval (což je potvrzováno i svědky J. K. a F. P.). Tyto věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného v cenách, na nichž se účastníci shodli již před okresním soudem (8 000 Kč selská jizba a 7 000 Kč televizor Tesla Color). Celková hodnota věcí v BSM je tedy 49 558 Kč, z toho byly žalobkyni přikázány věci v hodnotě 700 Kč a žalovanému v hodnotě 48 858 Kč. Pokud se týká existence dluhů účastníků u matky žalovaného, dospěl odvolací soud ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, tedy že činí, resp. činily částku 37 000 Kč. Protože se jedná o dluhy na společný majetek, které uhradil nebo je povinen uhradit žalovaný ze svých prostředků, je třeba tuto skutečnost zohlednit ve vypořádání tak, že v prospěch žalovaného bude počítáno s polovinou takto vynaložených prostředků - tedy s částkou 18 500 Kč. V případě půjčky poskytnuté účastníkům J. D. a použité výhradně na opravu domu žalovaného, dospěl odvolací soud k opačnému závěru než soud okresní. Odvolací soud má za to, že nebylo prokázáno, že půjčka byla hrazena matkou žalovaného. V tomto ohledu považuje za přesvědčivé tvrzení žalobkyně, že peníze na úhradu půjčky, kterou pan D. poskytl účastníkům, byly placeny účastníky. Do právní moci rozsudku o rozvodu účastníků bylo takto zaplaceno na zmíněnou půjčku ze společných prostředků 18 500 Kč. Zbytek uhradil žalovaný po rozvodu ze svých výhradních prostředků. Investice, které účastníci vynaložili ze společných prostředků do výlučného majetku žalovaného posuzoval odvolací soud s ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků neměl k dispozici doklady o pořízení materiálu a o provedených pracích, volnou úvahou. Vycházel přitom z toho, že přestavba domu žalovaného probíhala za trvání manželství účastníků a že sami účastníci shodně vymezili minimální rozsah investic částkou 110 000 Kč. Přihlédl dále k výpovědi svědků B. a Ž. o rozsahu přestavby domu, rozpočtových nákladech, odhadu skutečné ceny investic, prokázaných poskytnutých půjček použitých na přestavbu a dopěl k závěru, že celková výše investic činila nejméně 150 000 Kč. Od této částky odečetl investice vynaložené z jiných než společných prostředků, a to 20 000 Kč, které dala žalovanému jeho matka, 1 500 Kč, kterými uhradil žalovaný ze svých prostředků zbytek půjčky u pana D. po rozvodu a přibližně 10 000 Kč na zůstatcích půjček, které uhradil nebo ještě musí uhradit žalovaný ze svých prostředků. Tak dospěl k závěru, že ze společných prostředků vynaložili účastníci na majetek žalovaného částku 118 500 Kč a že polovina těchto prostředků náleží při vypořádání žalobkyni. Odvolací soud uzavřel, že celková hodnota majetku účastníků činí ke dni zániku manželství 49 558 Kč, takže podíl každého z nich by měl činit 24 779 Kč. Ze společného majetku účastníků bylo na majetek žalovaného vynaloženo 118 500 Kč. Žalovaný odpovídá za dluhy u své matky M. K. v celkové výši 37 000 Kč. Žalobkyni se dostává majetek v hodnotě 700 Kč, žalovanému majetek ve výši 48 858 Kč. Rozdíl v podílech činí 24 079 Kč, přičemž žalobkyni dále náleží na vypořádání společných prostředků vynaložených na majetek žalovaného částka 59 250 Kč a naopak žalobkyně je povinna na vypořádání společných dluhů uhradit žalovanému částku 18 500 Kč, takže konečná částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na celkové vypořádání podílů, představuje 64 829 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování /§241 odst. 3 písm. c) o.s.ř./. Žalovaný v dovolání uvedl, že pokud se týká selské jizby, vyplývá z dokazování před okresním soudem, že oba účastníci shodně prohlásili, že selská jizba se ztratila ještě před zánikem manželství. Protože nebylo prokázáno, že by tato věc v době zániku manželství ještě existovala, nemohla patřit do BSM. Ztrátu selské jizby potvrdila před okresním soudem i svědkyně M. K. Ohledně televizoru jsou tvrzení účastníků rozporná, avšak účastníci se shodují v tom, že se televizor ztratil z uzamčeného pokoje. To potvrzuje i svědkyně M. K. Svědek J. K. ve své výpovědi pouze uvedl, že o vánocích 1988 hrála v obývacím pokoji televize, aniž však uvedl, o jakou televizi šlo. Žalovaný navíc vysvětlil, jakým způsobem se mohlo stát, že syn J. viděl podobný televizor v bytě o vánocích v roce 1988. Ani v tomto případě tedy na základě provedeného dokazování nelze učinit závěr, že v době zániku manželství tato věc existovala a tudíž spadala do BSM. Skutečnost, že se v domě ztrácely věci, potvrdili i svědci F. P. a A. P. Navíc i sama žalobkyně uvedla že byt v domě nebyl dobře zajištěn. Pokud odvolací soud argumentuje, že svědci J. K. a F. P. potvrzují, že s těmito věcmi žalovaný disponoval, je třeba doplnit, že v době výpovědi před okresním soudem byli v přátelském vztahu k žalobkyni a naopak s žalovaným neměli dobré vztahy. Odvolací soud vyšel z toho, že půjčku poskytnutou účastníkům panem D. platili sami účastníci. Přitom z výpovědi svědkyně M. K. plyne, že tento dluh splatila ona sama. Tato skutečnost je rovněž potvrzována svědkem J. H. a svědkyní R. (dcerou pana D.).
Ohledně společných investic do výlučného vlastnictví žalovaného vycházel odvolací soud ze své volné úvahy a s přihlédnutím k výpovědím účastníků a výpovědím svědků B. a Ž. dospěl k závěru, že celková výše investic činila nejméně 150 000 Kč. V podstatě tak odvolací soud dává za pravdu žalobkyni. Odvolací soud přitom nevzal v úvahu, že žalovaný jako bývalý stavební technik se na rekonstrukci domu podílel nemalou měrou svou prací, a skutečnost, že velká část materiálu byla použita z demolice, čímž jsou náklady vynaložené na dům výrazně snižovány. Odhad svědka B. je pouze odhadem laickým. Navíc tento svědek potvrdil použití materiálu z demolice. Svědek Ž. vypověděl pouze, že věděl, že přístavba byla prováděna, aniž měl představu o jejích nákladech a o placení těchto nákladů. Potvrdil rovněž, že účastníci na stavbě hodně pracovali sami. Navíc i kdyby byla pravda, že výše investic ze společného majetku činila 118 500 Kč, nešlo by o vynaložení celé této částky na výlučný majetek žalovaného. Stavební úpravy předmětného domu probíhaly od roku 1983 do roku 1985. Do 17. února 1984 byl však dům ve spoluvlastnictví žalovaného a dcery žalovaného A. Z. (dříve P. a V.), přičemž podíl každého spoluvlastníka činil 1/2. Tuto skutečnost uplatňuje žalovaný až nyní, při jednání u okresního soudu však předal kopii stavebního povolení. V tomto dokladu je vedle žalovaného uvedena i A. P. Z této listiny lze tudíž dovodit, že dům byl ve spoluvlastnictví uvedených osob. Soud se skutečností, zda žalovaný byl po celou dobu vynakládání prostředků na uvedený dům jeho výlučným vlastníkem, vůbec nezabýval. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Žalovaný uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z stanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo; protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo; protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor; nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3písm. c) o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (například namítat, že soud neměl uvěřit svědecké výpovědi nebo výpovědi účastníka řízení, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z těchto hledisek proto Nejvyšší soud v rozsahu vymezeném dovolatelem posoudil skutková zjištění učiněná odvolacím soudem. Dovolací soud současně z úřední povinnosti podle §242 odst. 3 o.s.ř. posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o.s.ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Pokud se týká skutkového zjištění odvolacího soudu, že selská jizba v době zániku manželství existovala a že s ní žalovaný disponoval, je třeba konstatovat, že v tomto bodě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Odvolací soud ke svému skutkovému závěru dospěl na základě zhodnocení důkazů, zejména výpovědí účastníků řízení, přičemž přihlédl i k výpovědím svědků J. K. a F. P. Jde tedy o výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž v hodnocení důkazů odvolacím soudem v této části neshledal dovolací soud z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor.
Stejný závěr však již dovolací soud nemohl učinit u obdobného skutkového zjištění odvolacího soudu týkajícího se televizoru Tesla Color. Odvolací soud se totiž nevypořádal s tvrzením svědkyně M. K. (matky žalovaného) v její svědecké výpovědi na č. l. 16, že se jednou se synem vrátili z K. a zjistili, že ze zamčené místnosti zmizel barevný televizor a ještě nějaké drobnosti.
Dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. je rovněž dán v části, ve které dovolací soud učinil skutkové zjištění, že nebylo prokázáno, že půjčka poskytnutá účastníkům panem D. byla placena matkou žalovaného. Odvolací soud se v tomto bodě rovněž nevypořádal s tvrzením svědkyně M. K. na č. l. 17, že předmětný dluh zaplatila panu D. ona sama. Pominul rovněž výpověď svědkyně H. R. (dcery J. D.) na č. l. 47 verte. Tato svědkyně uvedla, že jednu splátku předala J. D. matka žalovaného M. K. Ta rovněž několikrát jejího otce ujišťovala, že mu peníze vrátí.
Naproti tomu není dán předmětný dovolací důvod v části, ve které odvolací soud dovodil, že celková výše investic do domu žalovaného činila nejméně 150 000 Kč a že ze společných prostředků vynaložili účastníci na majetek žalovaného částku 118 500 Kč. Odvolací soud totiž tuto částku určil vlastní úvahou podle §136 o.s.ř., přičemž odvolacímu soudu nelze vytknout, že by nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Výše této částky může být ovšem v dalším řízení ovlivněna skutkovým zjištěním o tom, kdo platil půjčku J. D.
Námitka žalovaného, že předmětný dům byl do 17. 2. 1984 ve spoluvlastnictví žalovaného a jeho dcery A. Z. (tehdy V.), přičemž spoluvlastnické podíly činily jednu polovinu a že tudíž do této doby investovali účastníci nejen do výlučného vlastnictví žalovaného, je novou skutečností, kterou uplatnil žalovaný až v dovolacím řízení. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu však vyplývá, že na rozdíl od odvolacího řízení, které je v naší právní úpravě založeno na systému úplné apelace, pro který je příznačná přípustnost novot, nemohou být v dovolacím řízení uplatňovány nové skutečnosti a důkazy. Dovolací soud se proto touto námitkou žalovaného nemohl zabývat. Žalovaný však má možnost tuto námitku uplatnit v dalším řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného je důvodné, neboť ve shora uvedeném rozsahu byl shledán dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř., dovolací soud podle §243b odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle §243b odst. 2 prvé věty o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2000
JUDr. Zdeněk D e s, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová