ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.687.99.1
sp. zn. 22 Cdo 687/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. K. proti žalovaným: l) J. M. a 2) M. M., o určení vlastnictví nemovitostí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 344/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. listopadu 1998 č.j. 16 Co 385/96-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní J. M. a M. M. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 575,- Kč k rukám advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. dubna 1996 č.j. 45 C 344/94-34, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí ideálních 9/10 nemovitostí pro k.ú. B. - T. a tam specifikovaných jako parcela č. 1468 zastavěná plocha o výměře 173 m2 s domem č.p. 277, or. č. 17, na R. ulici v B. a parcela č. 1469 zahrada o výměře 112 m2, vedených v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Brno - město, a kterým bylo zastaveno řízení ve vztahu k žalovanému S. F.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nabylo dne 10. prosince 1998 právní moci, podali žalovaní z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. a/ a d/ o.s.ř dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. l písm. f/ o.s.ř. Uvádějí, že odvolací řízení proběhlo způsobem, který je v rozporu s §215 o.s.ř., když žalovaným bylo znemožněno vyjádřit se k věci a přednést procesní návrhy. Odvolací soud v kusém řízení pouze shrnul obsah spisu, nevzal na zřetel návrhy zástupkyně žalovaných na doplnění dokazování výslechem svědka K. B. a právním zástupcům účastníků nebylo umožněno přednést závěrečné návrhy, v jejichž rámci měli žalovaní v úmyslu navrhnout mimo jiné i přípustnost dovolání. Nesprávné právní posouzení věci dovolatelé spatřují v posouzení darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a S. F., která je neplatná pro neurčitost. Dále byly splněny zákonné podmínky pro vrácení daru podle §630 občanského zákoníku, k čemuž dárce činil kroky včetně vydědění žalobkyně a byl nejméně od roku 1982 až do své smrti v roce 1994 v dobré víře, že je vlastníkem předmětných nemovitostí a proto také s žalovanými 1.9.1992 uzavřel ohledně nich kupní smlouvu. Postupem soudu byla zástupkyni žalovaných odňata možnost poukázat na způsob nabytí vlastnického práva žalovaných k nemovitostem vydržením. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že dovolání je nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. l, §241 odst. l o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští ( §236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníkům řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. l písm. f/ o. s. ř.). Podle §215 o. s. ř. podá předseda nebo pověřený člen senátu odvolacího soudu zprávu o dosavadním průběhu řízení. Potom se vyjádří účastníci a přednesou své návrhy. Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno (§134 o. s. ř.). Veřejnou listinou je i protokol o jednání před odvolacím soudem.
Právní zástupkyně dovolatelů při jednání u Městského soudu v Brně, konaném dne 2. května 2000 k prokázání důvodů dovolání, k dotazu soudu nepopřela pravdivost údajů, uvedených v protokolu o jednání před odvolacím soudem ze 17. 11. 1998.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze 17. 11. 1998 vyplývá, že soud postupoval v souladu se zákonem. Pověřený člen senátu nejprve přednesl zprávu o stavu věci podle obsahu spisu soudu prvního stupně a sdělil dosavadní průběh řízení. Bylo přečteno odvolání žalovaných a vyjádření žalobkyně k němu. Poté se zástupkyně žalovaných vyjádřila k doplnění odvolání a navrhla vyslechnout jako svědky K. B. a dr. P. Zástupce žalobkyně nenavrhoval doplnění dokazování. Právní zástupkyně žalovaných a po ní právní zástupce žalobkyně přednesli závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu. Z uvedeného plyne, že účastníkům řízení nebyla odvolacím soudem odňata možnost před ním jednat.
Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, lze konstatovat totéž. Oba žalovaní byli v řízení před ním zastoupeni obecným zmocněncem, jemuž dne 10. 9. 1995 udělili plnou moc. Vyjádřili se písemně k žalobě a byli soudem vyslechnuti. Z obsahu spisu neplyne, že by jim soud prvního stupně odňal možnost před ním jednat a sám by jednal v rozporu s postupem, upraveným v části třetí o. s. ř. Skutečnost, že se ústního jednání 25. 4. 1996 nezúčastnil právní zástupce žalovaných z důvodu pooperačního stavu, přičemž byla jeho nepřítomnost omluvena žalovaným J. M., který se jednání uvedeného dne zúčastnil, neznamená, že žalovaným byla odňata možnost před soudem jednat. Přítomný žalovaný J. M. soudu sdělil, že netrvá na výslechu svědka B. a závěrem přednesl se souhlasem soudu závěrečný návrh písemně vypracovaný obecným zmocněncem žalovaných. Navíc případné námitky mohli žalovaní uplatnit v odvolacím řízení.
K tvrzení dovolatelů, že v rámci závěrečného návrhu měli v úmyslu navrhnout odvolacímu soudu připuštění dovolání, nutno poznamenat, že takový návrh učiněn nebyl, přičemž skutečnost, že jim bylo umožněno závěrečný návrh přednést, vyplývá z protokolu o jednání.
Z uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání nelze v dané věci o ustanovení §237 odst. l písm. f/ o. s. ř. opírat.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné ani z důvodů existence jiných závažných vad uvedených v §237 odst. l o. s. ř., a jeho přípustnost nelze opřít ani o jiné ustanovení občanského soudního řádu, nezbylo, než dovolání odmítnout jako nepřípustné (§243b odst. 4, §218 odst. l písm.c/ o. s. ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná a přísluší jí proto podle §243b odst. 4, §224 odst. l, §151 odst. l a §142 odst. l o. s. ř. náhrada nákladů řízení. Výše nákladů, které jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně žalobkyni nahradit, jsou dány částkou 575,- Kč, která představuje odměnu advokáta za sepsání vyjádření k dovolání, to je za jeden úkon právní služby ve výši 500,- Kč (§7, §9 odst. l, §11 odst. l písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb.- advokátní tarif) a paušální částkou náhrady hotových výdajů 75,- Kč (§13 odst. l, 3 cit. vyhlášky).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2000
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková