ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.1248.2000.1
sp. zn. 23 Cdo 1248/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) H. Č., a B) K. S., proti žalovanému Č. a. d. h. m. P., státnímu podniku „v likvidaci\", o vydání nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 88/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, č. j. 13 Co 99/95-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 380,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. dubna 1995, č. j. 13 Co 99/95-104, potvrdil (v tam uvedeném správném znění) ve výroku o povinnosti žalovaného vydat žalobcům „dům čp. 1271 se stav. pozemkem č. 178 o výměře 367 m2 zapsaných v katastru nemovitostí P. - N. M.\" a ve výroku o soudním poplatku rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 2. září 1994, č. j. 28 C 88/92-89. Současně připustil zpětvzetí žaloby o určení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání uvedených nemovitostí, v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o „poučení odvolacího soudu v souladu s §238 odst. 1 a §238 odst. 2 lit. a)\" zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 1996 zákonem č. 238/1995 Sb. (dále jen „o.s.ř.\"). V dovolání pak uplatnil dovolací důvody ve smyslu §241 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud - v napadené části - zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu (v tomto rozsahu) vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 15. srpna 1995 a soudu prvního stupně doručeno dne 2. května 1996, namítli, že dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu nemůže být přípustné podle §238 odst. 1, resp. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., neboť jde o výrok, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrzen (nikoliv změněn), a odvolací soud dovolání ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil. Jinak se ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, in eventum ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř. zamítnuto.
Podle §10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 238/1995 Sb. (s přihlédnutím k redakčnímu sdělení o opravě chyb publikovanému pod položkou 1 v částce 69/1995 Sb.), je dovolacím soudem od 1. ledna 1996 Nejvyšší soud, který podle článku II. odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb. před 1. lednem 1996 zahájená řízení o dovolání, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto právě do tohoto data, dokončí podle dosavadních předpisů, tedy podle o.s.ř. To se týká i dané věci, v níž bylo dovolací řízení zahájeno podáním dovolání dne 9. června 1995, avšak do 1. ledna 1996 o něm rozhodnuto nebylo. Na tom nic nemění ani skutečnost, že Nejvyšší soud - po postoupení věci Vrchním soudem v Praze k rozhodnutí o dovolání - dne 11. července 1997 spis vrátil soudu prvního stupně bez věcného vyřízení za účelem odstranění vad dovolání a že soud prvního stupně spis opětovně předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání až dne 22. května 2000.
Dovolání bylo sice podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.) včas a subjektem k tomu oprávněným (žalovaným), řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), avšak není v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v §237 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ustanovením §238 o.s.ř. Jde - li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání jen ve dvou případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. V druhém případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku.
Protože v dané věci odvolací soud v dovoláním napadené části svého rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého rozsudku za podmínek stanovených v §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. vyslovil, že je dovolání přípustné, a protože nejde ani o případ přípustnosti dovolání upravený v §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (v dané věci odvolací soud v této části potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu), není dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl pro nepřípustnost podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšným žalobcům vznikly v dovolacím řízení náklady v souvislosti se sepisem vyjádření k dovolání. I když vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), byla s účinností od 1. července 1996 zrušena předchozí vyhláška č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb. (srovnej §16 a §17 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), bude odměna advokáta - vzhledem k době sepisu vyjádření k dovolání - ve smyslu ustanovení §15 vyhlášky č. 177/1996 Sb. stanovena podle vyhlášky č. 270/1990 Sb., ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb. V daném případě jde o úkon právní pomoci v částce 160,- Kč pro každého z žalobců ve smyslu §16 odst. 1 písm. c/ citované vyhlášky, celkem 320,- Kč (§13 odst. 6 ve spojení s §17 odst. 2 této vyhlášky). Dále jde o paušální náhradu při zastupování dvou osob v částce 60,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní - li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 6. září 2000
JUDr. Miroslav F e r á k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová