ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.1690.2000.1
sp. zn. 23 Cdo 1690/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. č. P. 1, proti žalované M. Ch., o určení neplatnosti dohody o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 359/92, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2000, č.j. 13 Co 138/2000-413, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2000, č.j. 13 Co 138/2000-413, potvrdil usnesení ze dne 8. února 2000, č.j. 13 C 359/92-390, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh, jímž žalobkyně požadovala připuštění přístupu České republiky - Obvodního úřadu M. č. P. 1 do řízení jako dalšího účastníka na straně žalující.
Žalobkyně - zastoupena advokátem - rozhodnutí odvolacího soudu napadla včasným dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"), a namítajíc tak existenci dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Odnětí možnosti jednat před soudem (jako důsledek právních závěrů odvolacího soudu vedoucích k potvrzujícímu rozhodnutí) spojuje dovolatelka pouze se subjektem, jehož přístup do řízení v pozici dalšího žalobce navrhla. Dovolacím návrhem vyslovila požadavek na zrušení usnesení odvolacího soudu.
Žalovaná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání s poukazem na to, že subjektu, který se účastníkem řízení postupem podle §92 odst. 1 o.s.ř. nestal, nelze odejmout možnost před soudem jednat.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné není proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 pod písmeny b/ až f/ o.s.ř. Podmínky stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. daná věc (bez zřetele k tomu, že odvolací soud přípustnost dovolání výrokem napadeného usnesení nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla) rovněž nesplňuje, neboť napadené rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně nepřipouštějící přístup dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o.s.ř.), není usnesením odvolacího soudu ve věci samé.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jež spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Protože jiné vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je postiženo vadou, na niž poukazuje žalobkyně v dovolání.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení (nikoli jinému subjektu, který ve sporu jako účastník nevystupuje a o jehož právech a povinnostech soud nerozhodl) realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Za „postup soudu v průběhu řízení\" je ovšem možno považovat jen činnost, která vydání rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení, popřípadě vyřešení určité procesní otázky zhodnotit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Hodnotící úsudek soudu (zde závěr o tom, že předpoklady pro připuštění přístupu dalšího účastníka do řízení nejsou splněny) tedy nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení\" být nemůže.
Přehlédnout nelze ani okolnost, že osoba, jejíž přístup do řízení dosavadní žalobce navrhl, se dalším účastníkem řízení stává vykonatelností usnesení, jímž soud její přístup do řízení připustil (§92 odst. 1, §171 odst. 2 o.s.ř.). Protože v daném případě bylo o přístupu do řízení rozhodnuto negativně, nestal se stát účastníkem řízení, takže - vztahuje-li dovolatelka zmatečnost ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. výslovně pouze k tomuto subjektu - je pojmově vyloučeno, aby napadené rozhodnutí tvrzenou vadou trpělo.
Jelikož dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval ve věci jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. srpna 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á ,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková