ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.1074.2000.1
sp. zn. 24 Cdo 1074/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Josefa Rakovského právní věci žalobců A/ Z.I., B/ F. H., C/ J. H., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1/ P. N., a 2/ L. N., zastoupených advokátem, o zrušení darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 5 C 216/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.1.2000, čj. 5 Co 3654/99 – 129, takto:
I. Dovolání se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2000, čj. 5 Co 3654/99-129 byl v odvolacím řízení potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20.9.1999, čj. 5 C 216/99-115; jím byla zrušena kupní a darovací smlouva ze dne 12. 3. 1985, kterou žalobci prodali žalovaným dům čp. 16 v D. a darovali zemědělské pozemky v katastrálním území D., ve výroku rozsudku blíže specifikované, a k domu náležející. Své rozhodnutí odůvodnil soud ustanovením §8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě„). Žalovaní podle názoru okresního soudu neprokázali, že by za zemědělské pozemky zaplatili, když částka, která byla tehdy žalobcům vyplacena, nezahrnovala cenu těchto pozemků, užívaných zemědělským družstvem.
Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že Okresní soud ve Strakonicích úplně a správně zjistil skutkový stav a rovněž po právní stránce jej bezchybně posoudil; ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že bylo zaplaceno pouze za dům s příslušenstvím, nikoli za pozemky v užívání zemědělské organizace, které byly bezúplatně spolu s domem převedeny na žalované. Za situace, kdy se oprávněné osoby domáhaly u soudu zrušení smlouvy, kterou byly bezúplatně převedeny pozemky na fyzickou osobu v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, musel soud, v souladu s ustanovením §8 odst. 4 zákona o půdě, žalobě vyhovět. Odvolací soud potvrdil i výrok soudu prvního stupně, že žalobcům se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že zvláštní okolnosti svědčí pro to, aby o náhradě nákladů nebylo rozhodováno podle úspěchu ve věci; poukázal především na okolnost, že i když žalobci neměli jinou možnost jak se domoci svého vlastnictví než podat žalobu, jinou možnost, než ponechat věc na rozhodnutí soudu, neměli ani žalovaní. Za této situace považoval za spravedlivé, aby si každý z účastníků sám hradil náklady, které mu v řízení vznikly. Stejným způsobem rozhodl odvolací soud i o nákladech odvolacího řízení.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalovaní včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opírají o skutečnost, že původní žaloba byla rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích čj. 3 C 584/93-23 ze dne 7. 2. 1995 zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 795/95-33 ze dne 19.5.1995 byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Soud prvního stupně pak rozhodl novým rozsudkem tak, že žalobě vyhověl. Dovolání pak odůvodňují odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., tj. nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem. Podle mínění dovolatelů v řízení bylo prokázáno, že zaplatili v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou vyšší cenu, než byla stanovena znaleckým posudkem, a dovozují, že v řízení také nebylo vyvráceno, že zaplacená částka byla i cenou za zemědělské pozemky, když v tomto směru se účastníci smlouvy dohodli. Poukazují i na to, že cena byla navýšena plněním žalovaných v souvislosti s poplatkovými povinnostmi, které stíhaly žalobce, ale které žalovaní převzali. Nesouhlasí ani se soudním hodnocením jimi předloženého důkazu o tom, že z vkladní knížky byla vybrána určitá částka právě na zaplacení předmětných nemovitostí. Konečně argumentují i tím, že i když žádný předpis nebránil případnému převodu zemědělských pozemků za úhradu, prakticky to bylo vyloučeno vzhledem k administrativním překážkám, a nadto zde sehrávala roli i otázka případných poplatků. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 o.s.ř., je přípustné podle ustanovení 238 odst. 1 písm.b) o.s.ř., a opírá se o přípustný dovolací důvod podřaditelný pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř. nebyly namítány, ani dovolacím soudem zjištěny. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v rámci uplatněného dovolacího důvodu ( §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolacím důvodem, který dovolatelé uplatnili, je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm.d) o.s.ř. V dovolacím řízení proto nemohl být napadený rozsudek přezkoumáván z toho hlediska, zda skutková zjištění odvolacího soudu mají oporu v provedeném dokazování. I když dovolatelé správnost skutkových zjištění v odůvodnění svého dovolání napadají, netvrdí, že by neměla oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ostatně vyplývá, že odvolací soud vycházel z provedených důkazů, jež objektivně hodnotil, a z jeho skutkových zjištění je proto třeba vycházet.
Za této situace odvolací soud nepochybně učinil správný právní závěr v souladu s ustanovením §8 odst. 4 zákona o půdě věci . Je nesporné, že dle písemné smlouvy žalobci převedli na žalované zemědělské pozemky užívané zemědělskou organizací darem, tedy bezúplatně, a to v souvislosti s prodejem budovy bývalé zemědělské usedlosti, k níž patřily. I kdyby žalovaní zaplatili za budovy, stavební pozemek a zahradu více, než činila jejich odhadní cena, nebylo by možno tuto platbu posuzovat automaticky za platbu na zemědělské pozemky, které v tehdejší době neměly pro vlastníky v podstatě cenu. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, opírající se i o judikaturu Ústavního soudu, by za této situace bylo možno dojít k závěru o úplatném převodu zemědělských pozemků jen v případě, kdyby žalovaní prokázali, že – přes výslovné znění písemné smlouvy - na základě dohody účastníků smlouvy byla za pozemky poskytnuta přiměřená náhrada, odpovídající jejich ceně. Nic takového v řízení žalovaní neprokázali, a právní závěr odvolacího soudu, opírající se o znění smlouvy o převodu předmětných nemovitostí, je tedy správný.
Dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl.
Žalobcům, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, nevznikly prokazatelné náklady dovolacího řízení a jejich náhrada proto nebyla uložena žádnému z účastníků řízení ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27.června 2000
JUDr. Ema B a r e š o v á,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová