ECLI:CZ:NS:2000:24.CDO.2341.99.1
sp. zn. 24 Cdo 2341/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. S. proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1,Těšnov 17, o 9,982.460 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 30 C 128/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.4.1999, čj. 20 Co 590/98-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25.9.1998, čj. 30 C 128/97-67, jímž byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení částky 9,982.460 Kč s příslušenstvím, požadované žalobcem jako náhradu za živý a mrtvý inventář, odebraný v roce 1940.
Žalobce podal proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm.f) o.s.ř., toto tvrzení však ničím neodůvodňuje. Dovolací důvody spočívají dle obsahu dovolání v nesprávném právním posouzení věci soudem ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm.d) o.s.ř.; dovolatel navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k dovolání tak, že je nedůvodné. Tvrzení, že je dán důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm.f) o.s.ř. nemá oporu v ukončeném soudním řízení, a ani z dovolání nevyplývá, v jakém směru měla být procesní práva žalobce omezena. Dále se zabývá vyjádřením ke skutečnostem uváděným dovolatelem, pokud směřují k právnímu posouzení věci.
Dovolací soud může věcně projednat dovolání jen v případě, že dovolání je v dané věci přípustné ( §236 odst. 1 o.s.ř.). Protože rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a šlo o první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení §238 odst. 1 písm.a) ani b) o.s.ř. Odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ( §239 odst. 1 o.s.ř.) a žalobce ani neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ( §239 odst. 2 o.s.ř.). Zbývá proto posoudit, zda v řízení nedošlo k vadě, která by měla za následek jeho zmatečnost
(§237 odst.1 o.s.ř.). Dovolací soud proto dne 4.11.1999 vyzval zástupkyni žalobce, aby upřesnila, v čem žalobce spatřuje naplnění ustanovení §237 odst. 1 písm.f) o.s.ř. Podáním, došlým dovolacímu soudu dne 3.12.1999, doplnila zástupkyně žalobce tvrzení obsažené v dovolání tím, že ze záznamu z jednání odvolacího soudu, které přiložila, je patrné, že žalobce „neměl možnost před tímto soudem podat účastnickou výpověď, neboť řekl asi dvě věty soudu, byl soudem přerušen a byla mu odebrána možnost se jasně vyjádřit k projednávané věci. Rovněž v důsledku tohoto postupu MěS v Praze nemohl předložit žádné další důkazy, kterými chtěl doložit oprávněnost žaloby„.
Odnětím možnosti jednat před soudem rozumí dovolací soud takový postup soudu, kterým účastníka omezí v realizaci jeho procesních práv, daných mu občanským soudním řádem, např. jej nepřizve k jednání. Jednání řídí dle občanského soudního řádu předseda senátu, který také rozhoduje o tom, jaké důkazy budou provedeny, včetně toho, zda je třeba opakovat výpověď účastníka řízení. Z obsahu protokolu o jednání odvolacího soudu ze dne 1.4.1999, který jako veřejná listina je pro dovolací soud směrodatný, vyplývá, že žalobce byl jednání přítomen, učinil přednes ( zřejmě na výzvu soudu) o tom, že trvá na odvolání. Dále učinil vlastní přednes týkající se skutečností, z nichž dovozuje svůj nárok. V dalším přednesu odpovídal na dotazy soudu, týkající se upřesnění návrhu a odůvodněnosti uplatněného nároku, posléze pak učinil závěrečný přednes. Ze spisu dále vyplývá, že žalobce měl v řízení možnost se průběžně vyjadřovat ústně i písemně, čehož mnohokrát využil a rovněž navrhoval provedení důkazů.
Z obsahu spisu nelze proto nijakým způsobem usuzovat na to, že by žalobci byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, jak má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm.f) o.s.ř. Poněvadž dovolací soud neshledal, že by v řízení došlo případně k jiné vadě ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a jiné důvody přípustnosti dovolání nebyly shledány, bylo třeba postupovat podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Žalovanému, který by jinak s ohledem na výsledek dovolacího řízení měl nárok na náhradu jeho nákladů, náklady tohoto řízení nevznikly. Náhrada nákladů řízení proto nebyla uložena žádnému z účastníků ( §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2000
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová