ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.103.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 103/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupeného advokátem, o zaplacení 24.772,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 302/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 1999 č. j. 12 Co 294/97 - 34, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 1.450,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23.1.1997 č. j. 1918 C 302/96 - 14 zamítl žalobu o zaplacení 24.772,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 11.10.1995 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 2.10.1993 pod č. 670045 kupní smlouvu ohledně nádobí značky D - 110 Standart v ceně 1.299,-DEM, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal kupní cenu zaplatit v Kč dle kurzovního lístku ČNB podle kurzu valuta - prodej ve 24 měsíčních splátkách od 10.11.1993 do 10.10.1995. Účastníci také ujednali, že „v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny\". Dopisem ze dne 1.11.1994 požádal žalovaný žalobce o „odklad plnění této smlouvy\" s odůvodněním, že od ledna do října 1993 byl bez zaměstnání a ocitl se tak v nepříznivé finanční situaci, na nějž reagoval žalobce dopisem ze dne 11.11.1993, v němž žalovaného informoval o možnosti poskytnutí odkladu placení splátek. Dále bylo zjištěno, že žalovaný na kupní cenu ničeho nezaplatil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení kupní ceny není důvodná, neboť dopis žalovaného ze dne 1.11.1993 považoval - v souladu s vyjádřením žalovaného při jednání před soudem - za úkon, jímž žalovaný od smlouvy odstoupil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.1.1999 č. j. 12 Co 294/97 - 34 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 24.772,- Kč se 16 % úrokem od 11.10.1995 do zaplacení, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a řízení dále doplnil přílohou ke kupní smlouvě a vyžádáním kurzu devizového trhu ČNB. Dovodil, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, kterou kvalifikoval jako smlouvu o prodeji věci na objednávku ve smyslu ust. §613 obč. zák. Za neopodstatněnou považoval odvolací soud námitku žalovaného o neplatnosti smlouvy z důvodu, že ji žalovaný uzavřel bez vědomí a souhlasu své manželky, neboť podle jeho názoru by se mohlo jednat jen o neplatnost relativní ve smyslu ust. §40a obč. zák., jíž by se manželka žalovaného musela navíc dovolat, k čemuž však v daném případě nedošlo, jak ze skutkových zjištění vyplývá. Stejně tak nelze podle závěru odvolacího soudu mít za to, že smluvní ujednání o splatnosti kupní ceny je v rozporu s dobrými mravy a se zákonem, když žalovaný na základě svobodného projevu vůle souhlasil s tím, že předmět koupě mu bude dodán do 28 dní po zaplacení poslední splátky kupní ceny, a rovněž ujednání o splatnosti kupní ceny v přepočtu z DEM na Kč neodporuje zákonu, neboť výše kupní ceny je zřejmá. Ohledně výkladu ujednání, podle kterého „v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího, je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle §544 obč. zák. ve výši 25% smluvní ceny\", však odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - zaujal názor, že je nelze vyložit jako dohodnutou možnost od smlouvy odstoupit, a proto uzavřel, že smlouva účastníků takové ujednání neobsahuje. I kdyby tedy bylo možno považovat dopis žalovaného ze dne 1.11.1993 za projev vůle směřující k odstoupení od smlouvy, jednalo by se podle krajského soudu o právní úkon neúčinný; dopis žalovaného však s ohledem na jeho obsah za takovýto projev vůle považovat nelze, neboť žalovaný jím žalobce požádal jen o odklad splátek.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že předmětná kupní smlouva neobsahuje ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy ze strany kupujícího, a že jeho dopis ze dne 1.11.1993, adresovaný žalobci, nelze v souladu s jeho vyjádřením před soudem vyložit jako jednostranné odstoupení od smlouvy. Dále namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu, a poukazuje na to, že z uzavřené kupní smlouvy nevyplývá, který subjekt je prodávajícím, neboť na tiskopise kupní smlouvy není uvedeno jeho IČO, a že smlouva obsahuje čtyři různá označení prodávajícího. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a proto navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání je přípustné (§236 odst. l o.s. ř.), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. l písm. a/ o. s. ř.). Bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou oprávněnou, účastníkem řízení (§240 odst. l o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. l o. s. ř., a opírá se i o přípustné dovolací důvody podle ust. §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř..
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. posuzuje dovolací soud, jímž je Nejvyšší soud ČR (§10 a o.s.ř.), z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. l o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolání není důvodné.
Dovolatel sice podává dovolání z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) však uplatňuje jen dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Podle §48 odst. l obč. zák. může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak (§48 odst. 2 obč. zák.). Zrušení smlouvy nastává zrušovacím projevem, kterým je odstoupení od smlouvy jako jednostranný právní úkon, jsou-li pro něj zákonné důvody, nebo bylo-li odstoupení dohodnuto mezi subjekty smlouvy.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je právní úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Pokud oprávnění od smlouvy odstoupit není založeno zákonem (např. dle §518 obč. zák.), jako je tomu v daném případě, lze možnost odstoupení dohodnout. Přitom není rozhodující, zda písemné ujednání účastníků o možnosti odstoupení je obsaženo přímo v kupní smlouvě, nebo v rámci jiného ujednání. Podstatné je jen to, zda projev vůle obou účastníků (písemný) směřoval ke sjednání možnosti kupní smlouvu zrušit.
Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu; byla-li však smlouva uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné (§40 odst. 2 obč. zákoníku). Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektní již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu.
S názorem odvolacího soudu, že předmětná smlouva účastníků neobsahuje ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy pro kupujícího, se dovolací soud neztotožňuje.
Ujednání účastníků obsažené v předmětné kupní smlouvě ze dne 2.10.1993, podle kterého „v případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu\", nelze totiž vyložit (§35 odst. 2 obč. zák.) jinak, než že tato možnost ve prospěch kupujícího dohodnuta byla, neboť pojem zrušení smlouvy je občanským zákoníkem běžně užíván (srov. např. §48 odst. 2, §457, §507 odst. 1, §518, §648 odst. 2 obč. zák.). Zamýšlený účinek zrušení smlouvy nastává zrušovacím projevem, kterým je odstoupení od smlouvy jako jednostranný právní úkon. Pojmu zrušení uvedeném v předmětné smlouvě lze rozumět jen v tom smyslu, že kupující je oprávněn od smlouvy odstoupit a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas prodávajícího.
Pokud však odvolací soud dovodil, že dopis žalovaného ze dne 1. 11. 1993 nelze podle jeho obsahu (§35 odst. 2 obč. zák.) považovat za projev vůle směřující k odstoupení od smlouvy nebo k jejímu zrušení, pak jde o závěr správný.
V posuzované věci vycházely soudy obou stupňů ze zjištění, že dne 1. 11. 1993 zaslal žalovaný do sídla žalobce dopis bez data, jehož celý obsah zní: „Vážená firmo, bereme na vědomí vaši upomínku na smlouvu č. 670045. Chtěli bychom vás však požádat o odklad plnění této smlouvy. Manželka je od května 93 na MD a já jsem byl bez zaměstnání od ledna do října letošního roku. V současné době už pracuji a budu se snažit, abych plnil co nejdříve závazky vůči vaší firmě. Doufám, že pochopíte moji finanční situaci a že se dohodneme na řešení přijatelné pro obě strany\".
S ohledem na obsah tohoto dopisu nelze mít za to, že by tento právní úkon žalovaného připouštěl jiný výklad, než takový, jaký učinil odvolací soud, tedy, že žalovaný projevil vůli směřující k odložení splátek, či ke změně jejich splatnosti. Jazykový projev vyjádřený v dopise žalovaného ze dne 1. 1. 1993 je v tomto směru jednoznačný a nezanechává žádné pochybnosti. Úmysl (vůli) zrušit smlouvu nejenže v něm žalovaný neprojevil, ale takový výklad psaného projevu neodpovídá ani gramatickému a logickému významu použitých slov („Chtěli bychom vás však požádat o odklad plnění této smlouvy. .....budu se snažit, abych plnil co nejdříve závazky vůči vaší firmě\"). V daném případě je tedy tvrzená vůle žalovaného zrušit smlouvu v rozporu s jeho jazykovým projevem ve zmíněném dopise vyjádřeným a výkladem pak nelze obsah tohoto právního úkonu doplňovat či dokonce měnit; obsah projevu vůle žalovaného nelze tedy ani za použití ust. §35 odst. 2 obč. zák. vyložit tak, že směřoval k odstoupení či zrušení smlouvy, nebo že žalovaný chtěl jinak dát najevo, že svůj závazek ze smlouvy nehodlá splnit.
Dovolatel dále namítá, že se odvolací soud nezabýval aktivní věcnou legitimací žalobce, jejíž existenci současně zpochybňuje.
Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace znamená, že podle hmotně právních ustanovení není žalobce subjektem (nositelem) tvrzeného práva a žaloba jím vedená nemůže být proto úspěšná.
Žalobce je ke dni 16. 10. 1991 zapsán v obchodním rejstříku jako obchodní společnost s obchodním jménem Z. I. společnost s ručením omezeným se sídlem v Č. Přestože v kupní smlouvě žalobce, jako prodávající, uvedl nepřesně své obchodní jméno, když v jeho kmeni chybí slovo I. a povinný dodatek je uveden ve zkratce spol. s r. o., místo společnost s ručením omezeným, nelze dospět k závěru, že by na základě této nepřesnosti vznikly pochybnosti ohledně subjektu na straně prodávajícího. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že adresy žalobce, co by prodávajícího, vyznačené na předmětné kupní smlouvě předtiskem a razítkem, nejsou souhlasné, a že na tiskopise kupní smlouvy není uvedeno IČO prodávajícího. Součástí obchodního jména totiž není sídlo podnikatele, ani IČO podnikajícího subjektu. Pokud žalobce na formulářovém návrhu kupní smlouvy má uvedeno své tehdejší sídlo a na připojeném razítku odlišnou adresu své provozovny, což bývá v obchodí praxi obvyklé, nemůže tato skutečnost vést k pochybnostem o osobě prodávajícího.
Námitce dovolatele, že kupující nebyl v kupní smlouvě jednoznačně a nezaměnitelně označen a že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, není tedy možno přisvědčit.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. není tedy naplněn. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaného podle §243b odst. 1, věta prvá před středníkem, o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci v dovolacím řízení vznikly náklady v souvislosti s jeho právním zastoupením advokátem (§6 odst. 1, §7, §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). Jednalo se o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) při tarifní hodnotě 1.375,- Kč a jednu paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. září 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková