ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1121.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1121/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Bezpečnostní informační služby, P.O. BOX 1, 158 80 Praha 58, proti žalovanému V. L., o 10.856,90 Kč s příslušenstvím, za účasti Č. p., a. s., jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 276/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 1999 č. j. 51 Co 164/99-62, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 1999 č. j. 51 Co 164/99-62 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 1. 1998 č. j. 38 C 276/97-21 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10.856,90 Kč s příslušenstvím, ohledně části příslušenství řízení zastavil a rozhodl o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 28. 9. 1998 č. j. 53 Co 419/98-39 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výrocích o soudním poplatku a o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. 12. 1998 č. j. 38 C 276/97-49 řízení zastavil. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení (§103 o.s.ř.), neboť na žalující straně vystupuje subjekt bez procesní způsobilosti i způsobilosti být účastníkem řízení (§20 a §19 o.s.ř.). Podle soudu Bezpečnostní informační služba není právnickou osobou ve smyslu §18 obč. zák., byla zřízena jako ozbrojená zpravodajská služba ČR zákonem č. 154/1994 Sb. a podle §17 odst. 1 tohoto zákona za škodu jí způsobenou odpovídá stát a odškodnění poskytuje v zastoupení státu. Ani zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, nebyly Bezpečnostní informační službě přiznány vlastnosti právnické osoby. Soud proto dovodil, že řízení trpí nedostatkem, který nelze odstranit, když způsobilost být účastníkem řízení v dané věci může mít jen stát, tedy Česká republika.
Odvolání žalobkyně bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 1999 č. j. 51 Co 164/99-62 odmítnuto pro opožděnost (§218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že stejnopis usnesení, proti němuž odvolání směřuje, byl podle doručenky žalobkyni doručen dne 13. ledna 1999 na adresu, kterou žalobkyně sama označila jako způsobilou k přijetí písemností; odvolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. února 1999, ačkoliv lhůta k podání odvolání uplynula marně dne 28. ledna 1999. Žalobkyně přitom byla v usnesení soudu prvního stupně o lhůtě k podání odvolání řádně poučena.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání a s poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. namítá, že odvolací soud chybně zhodnotil postup pro doručení zásilky státnímu orgánu upravený ustanovením §48 o.s.ř. a přílohou č. 6 Poštovního řádu vyhlášky č. 78/1989 Sb. Dovolatelka má u České pošty pronajatu uzamykatelnou poštovní přihrádku, ze které denně odnáší pověřený příslušník žalobkyně zásilky, jež jsou následně předávány zástupci oprávněnému za žalobkyni jednat. Ten doručenku podepíše, vyznačí na ni datum a opatří ji razítkem; v daném případě tak učinil dne 25. ledna 1999, jak vyznačil i v kolonce „potvrzuji převzetí této zásilky dne" na předmětné doručence, která obsahuje i podpis a razítko žalobkyně a kulaté razítko pošty P. se stejným datem, které jedině je důležité pro počátek běhu odvolací lhůty (odvolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. února 1999, tedy včas). Oproti tomu datum 13. leden 1999, které někdo napsal do kolonky „zásilka uložena dne", nemá právní význam, neboť pro dovolatelku ustanovení §47 o.s.ř. neplatí, zásilky doručované do vlastních rukou se na poště neukládají a uložení se neoznamuje. Dovolatelka navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 o.s.ř.) a řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o.s.ř.), a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal podle §242 o.s.ř. napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Podle §48 odst. 1 o.s.ř. písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o tom nedozvěděl.
Bezpečnostní informační služba, která je ozbrojenou zpravodajskou službou České republiky, má postavení státního orgánu a je zároveň i právnickou osobou ve smyslu ustanovení §18 odst. 2 písm. d/ obč. zák. (srov. stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 1999 Cpjn 27/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1999). Z toho důvodu se doručování písemností žalobkyni v soudním řízení řídí ustanovením §48 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Odvolací soud při zkoumání včasnosti odvolání dovodil, že žalobkyni bylo usnesení soudu prvního stupně doručeno ve smyslu ustanovení §48 odst. 1 o.s.ř. dne 13. ledna 1999. Z doručenky založené ve spise je však zřejmé, že žalobkyně zásilku převzala dne 25. ledna 1999; datum 13. leden 1999 není na doručence uvedeno jako datem převzetí zásilky adresátem, nýbrž je uvedeno jako den uložení zásilky na poště, což by odpovídalo postupu při náhradním doručování fyzickým osobám podle §46 odst. 2 o.s.ř. (podle tohoto ustanovení nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.). Náhradní doručení podle tohoto ustanovení je však u státních orgánů a právnických osob pojmově vyloučeno, neboť nelze uvažovat o tom, zda se „zdržují" v místě sídla; proto zákon u těchto subjektů na doručení uložením na poště (u orgánu obce) nepamatuje, nýbrž zakládá (právě v ustanovení §48 odst. 2 o.s.ř.) zvláštní pravidlo náhradního doručení za použití fikce doručení na adresu právnické osoby v obchodním či jiném rejstříku. U státního orgánu se nedoručení zásilky na adresu sídla vůbec nepředpokládá a předpis náhradní doručení ani neupravuje. S případným uložením zásilky určené právnické osobě nebo státnímu orgánu na poště (u orgánu obce) tedy zákon žádné účinky nespojuje a proto jím nemůže ani být založena fikce doručení.
Ze všech těchto důvodů vyplývá, že závěr odvolacího soudu o tom, že lhůta k odvolání počala žalobkyni běžet dne 13. 1. 1999, není správný, neboť uvedeného dne stejnopis rozhodnutí soudu prvního stupně žalobkyni doručen nebyl, a to ani předepsanou formou náhradního doručení. Správné proto není ani napadené usnesení odvolacího soudu a Nejvyšší soud České republiky je podle §243b odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. června 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková