ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1190.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1190/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. Ž., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, Vyšehradská 16, Praha 2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 5 C 46/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. prosince 1999 č. j. 14 Co 1121/99-41 a usnesení téhož soudu ze dne 28. února 2000 č. j. 14 Co 202/2000-50, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. prosince 1999 č. j. 14 Co 1121/99-41 se zamítá.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2000 č. j. 14 Co 202/2000-50 se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 23. 11. 1999 č. j. 5 C 46/99-38 podle §43 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni, aby ve lhůtě sedmi dnů podala soudu řádný návrh ve dvojím vyhotovení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že podaná žaloba na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nesplňuje náležitosti uvedené v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř., zejména neobsahuje přesné vylíčení rozhodujících skutečností ani označení důkazů, jichž se žalobkyně dovolává, a nelze z ní zjistit výši škody a její specifikaci k jednotlivým naznačovaným skutečnostem; podání je třeba předložit na listě obvyklých rozměrů a nikoli na obrácené straně tiskopisu. Soud žalobkyni poučil o možnosti zastavení řízení, nebudou-li nedostatky žaloby odstraněny, a o nepřípustnosti odvolání ve smyslu ustanovení §202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.
Odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 12. 1999 č. j. 14 Co 1121/99-41 odmítl podle §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. s odůvodněním, že se odvoláním nemůže zabývat, neboť usnesení soudu prvního stupně je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a proto není proti němu odvolání přípustné (§202 odst. 2 o.s.ř.), o čemž byla žalobkyně v napadeném usnesení řádně poučena.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolá-ní, v němž namítá, že její podání z 10. 9. 1997 splňuje náležitosti podle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř., zatímco soudy obou stupňů v rozhodnutí neuvedly, v čem přesně spatřují nedostatky žaloby. Výši škody, kterou má určit soud podle §136 o.s.ř., nemůže žalobkyně specifikovat, neboť nemá k dispozici spisy okresního soudu Plzeň - jih sp. zn. E 61/95 a okresního soudu Plzeň - město sp. zn. E 1705/94, jež jsou důkazem o jejích tvrzeních uvedených v žalobě. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 21. 2. 2000 č. j. 5 C 46/99-46 uložil žalobkyni odstranit ve lhůtě sedmi dnů vady tohoto dovolání a současně i odvolání, podaného proti předchozímu usnesení okresního soudu, jímž bylo řízení zastaveno. Dospěl k závěru, že podání nemá náležitosti odvolání ani dovolání podle §42 odst. 4, §205 odst. 1 a §241 odst. 2 o.s.ř., je nepřehledné, obsahuje na jedné listině odvolání i dovolání a není podáno v potřebném počtu stejnopisů. Z podání dále není patrno, v čem žalobkyně spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a z jakých důvodů jsou rozhodnutí napadána. Soud žalobkyni poučil o možnosti zastavení odvolacího i dovolacího řízení, nebudou-li nedostatky podání odstraněny, a o nepřípustnosti odvolání.
Odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 2. 2000 č. j. 14 Co 202/2000-50 odmítl podle §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. s odůvodněním, že usnesení soudu prvního stupně je rozhodnutím, jímž bylo vráceno podání k opravě, a není proto proti němu přípustné odvolání (§202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), o čemž byla žalobkyně v napadeném usnesení řádně poučena.
Žalobkyně v dovolá-ní proti tomuto usnesení odvolacího soudu namítá, že jí soud svým nesprávným postupem v průběhu řízení odňal možnost projednat žalobu ze dne 10. 9. 1997 (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 1999, 26. 1. 2000 a 21. 2. 2000 a usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 12. 1999 a 28. 2. 2000 zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, přezkoumal napadená usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání proti oběma usnesením odvolacího soudu jsou sice přípustná (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), avšak nejsou opodstatněná.
Dovolatelka výslovně uplatnila jako jediný dovolací důvod vadu řízení uvedenou v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu uvedeného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzovaném případě v tomto směru nedošlo k pochybení, neboť odvolací soud byl v obou případech oprávněn projednat odvolání proti usnesení a rozhodnout o něm bez nařízení jednání (srov. §214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odnětí možnosti jednat před soudem v dané věci nelze spatřovat ani v okolnosti, že odvolací soud nerozhodl o odvolání meritorně, neboť postupem soudu v průběhu řízení ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. se rozumí pouze činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jenž má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, ročník 1998).
K odmítnutí odvolání žalobkyně došlo v této věci proto, že odvolací soud v souladu s občanským soudním řádem odmítl v obou případech odvolání pro jejich nepřípustnost podle §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž mohl přezkoumat správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoliv proto, že by nesprávným postupem soudu byla účastníku v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že obě usnesení odvolacího soudu, jimiž byla odvolání žalobkyně odmítnuta, nejsou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. postižena; dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěla jinými vadami uvedenými v ustanovení §237 o.s.ř. či jinými vadami (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), ke kterým by soud musel přihlédnout z úřední povinnosti podle §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. Dovolatelka pak nenapadá ani správnost závěrů, jimiž odvolací soud svůj výrok odůvodnil (nemá výhrady proti závěru odvolacího soudu, že odvolání proti usnesení, jímž bylo podání účastníka vráceno k opravě, musí být podle §218 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. odmítnuto, neboť není podle §202 odst. 2 o.s.ř. přípustné). Se zřetelem k tomu, že dovolací soud je uplatněným dovolacím důvodem vázán (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly a že řízení dovolatelkou uplatněnou vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jak bylo již shora vyloženo, netrpí, Nejvyšší soud obě dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková