ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1316.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1316/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců: A/ H. H., a B/ I. H., proti žalovaným: 1/ J. V., a 2/ R. Š., o 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod. sp. zn. 7 C 69/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 1999 č.j. 15 Co 268/99-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 8. 9.1998 č.j. 7 C 69/96-93 uložil každému ze žalovaných povinnost zaplatit žalobcům po 10.000,- Kč, a to prvnímu žalovanému se 17 % úrokem od 25. 8. 1994 do zaplacení a druhému žalovanému se 17 % úrokem od 22. 8. 1994 do zaplacení. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 1999 č.j. 15 Co 268/99-132 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. a jeho přípustnost dovozují z ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci, když dovodil, že žalobci nejsou ve sporu aktivně legitimováni. Namítají, že odvolací soud při svém rozhodování pominul další rozhodné skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, a v této souvislosti poukazují na to, že výpověď P. V. jako obžalovaného v trestním řízení odporuje dalším provedeným důkazům. Navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a aby mu byla věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust.§237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst.1 písm. a/ o.s.ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč.
V dané věci žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž předmětem řízení před soudy obou stupňů byl nárok žalobců proti každému ze žalovaných ve výši 10.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti jednotlivým výrokům je třeba posuzovat samostatně, neboť není rozhodující, že o nárocích žalobců vůči oběma žalovaným bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím. Rozsudkem odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání, bylo rozhodnuto o peněžitých nárocích žalobců, z nichž žádný nepřevyšuje 20.000,- Kč, nehledě k tomu, že ani součet peněžitého plnění požadovaného proti oběma žalovaným nepřevyšuje částku 20.000,- Kč (k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží). Z toho důvodu je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 2 o.s.ř.
Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ( §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.). Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., přičemž omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. srpna 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková