ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1364.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1364/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. V., proti žalované M. S., o zaplacení částky 22.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 828/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 1999 č. j. 12 Co 589/97-37, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 4. 4. 1997 č. j. 5 C 828/96-18 zamítl žalobu na zaplacení částky 22.840,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 9. 1999 č. j. 12 Co 589/97-37 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované částku 5.600,-Kč, a uložil žalobci povinnost nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 2.956,60 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž s odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení - ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl ve výroku ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně; dovolání proti výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení, zákon nepřipouští (srov. §238a, §239 o.s.ř.). Jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku svého rozsudku nevyslovil a žalobce ani ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. před vydáním potvrzujícího výroku nepodal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (§241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.). Dovolatel však netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by napadený rozsudek, resp. řízení, které mu předcházelo, trpělo některou z vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. srpna 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková