ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1370.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1370/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I, společnost s ručením omezeným, proti žalované V. Š., o 33.065,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 250/97, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000 č. j. 14 Co 78/2000 - 57, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. 11. 1999 č. j. 10 C 250/97 - 47 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 33.065,- Kč a na nákladech řízení 13.049,- Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2000 č. j. 14 Co 78/2000 - 517 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.375,- Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení, a to výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. Namítá, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 1999 č. j. 10 C 250/97 - 47, stejně jako odvolání žalobce, nebylo doručeno její zástupkyni JUDr. E. P., a z tohoto důvodu nemohla žalovaná podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterým nesouhlasila, a ani se vyjádřit k odvolání žalobce. Má proto za to, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z hlediska procesních předpisů řádně nepřezkoumal, neboť bylo namístě, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno. Tímto postupem odvolacího soudu byla proto žalovaná zkrácena na svých procesních právech, jak má na mysli ust. §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci (§242 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo: a/ změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e/ odvolání odmítnuto, f/ odvolací řízení zastaveno.
Ustanovení §239 o.s.ř. upravuje případy přípustnosti dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, příp. účastník učinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno.
V dané věci nejde o žádný z uvedených důvodů přípustnosti dovolání. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není dovolání podle §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné a dovolání proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, zákon vůbec dovolání nepřipouští.
Protože však je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. a dovolatelka výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. Přitom přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu řízení ve smyslu cit. ustanovení však jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. Tak je tomu zejména, jestliže účastník nebyl řádně přibrán do řízení (§94 odst. 2 o.s.ř.), účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoli podmínky podle ustanovení §29 odst. 2 o.s.ř. nebyly splněny, soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka, nebo jestliže odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání.
V dané věci žalovaná spatřuje naplnění dovolacího důvodu upraveného v ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. v tom, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 1999 č. j. 10 C 250/97 - 47, stejně jako odvolání žalobce, nebylo doručeno její zástupkyni JUDr. E. P., a z tohoto důvodu nemohla žalovaná podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ani se vyjádřit k odvolání žalobce.
Podle §158 odst. 2 o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (§49 odst. 1 o.s.ř.). Podle ust. §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Soud prvního stupně zcela správně doručoval rozsudek ze dne 25. 11. 1999 advokátce JUDr. E. P. prostřednictvím pošty do vlastních rukou, neboť této právní zástupkyni udělila žalovaná procesní plnou moc pro celé řízení (§49 odst. 1 o.s.ř.).
Jak vyplývá z obsahu spisu (z doručenky od rozsudku a ze zprávy pošty P. ze dne 28. 1. 2000 a ze dne 31. 1. 2000), první pokus doručovatele dodací pošty P. o doručení zásilky zástupkyni žalované byl učiněn dne 12. 1. 2000, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 13. 1. 2000; toho dne byla písemnost uložena na poště a zanecháno oznámení o uložení zásilky. Dne 31. 1. 2000 byla zásilka vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako nevyžádaná. Postup předpokládaný ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. byl tedy v daném případě dodržen, neboť adresátkou ani dodatečně nebylo tvrzeno, tím méně doloženo, že by závěr pošty, že se v době doručování v místě doručování zdržovala, byl nesprávný.
Vzhledem k tomu, že odvolání žalobce směřovalo jen proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, nabyl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé samostatně právní moci (§206 odst. 3 o.s.ř.) dne 1. 2. 2000.
Doručit odvolání ostatním účastníkům řízení je pak podle §210 odst. 1 o.s.ř. povinností soudu prvního stupně pouze tehdy, jedná-li se o odvolání proti rozsudku. Z tohoto ustanovení však nevyplývá povinnost soudu doručovat opisy odvolání podaného proti usnesení; to platí i tam, kde odvolání směřuje jen proti výroku rozsudku, který má povahu usnesení (výrok o nákladech řízení - §152 odst. 1 věta první, §167 odst. 1 o.s.ř.). Nelze proto za nesprávný považovat postup soudu, jestliže stejnopis odvolání žalobce proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení nedoručil před rozhodnutím odvolacího soudu žalované (resp. její zástupkyni) a že o odvolání žalobce bylo rozhodnuto bez vyjádření žalované.
Protože v posuzovaném případě nelze dovodit, že by se soud prvního nebo druhého stupně dopustil v řízení nesprávného procesního postupu, kterým by zkrátil žalovanou na jejích procesních právech, dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. není dán.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Proto bylo dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1, neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová