ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1539.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1539/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. P., proti žalované M. K., o 1.070.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 171/95, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 1999 č.j. 16 Co 581/99-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 12. 1998 č.j. 5 C 171/95-50 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1.070.000,- Kč s 3 % úrokem od 7. 9. 1992 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, co do dále požadovaných úroků žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalované proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 1999 č.j. 16 Co 581/99-88 odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalobkyni doručován prostřednictvím pošty dne 8. 2. 1999, žalovaná nebyla tohoto dne v místě bydliště zastižena a byla jí zanechána výzva. Dne 9. 2. 1999 při opětovném pokusu o doručení nebyla znovu zastižena, bylo jí zanecháno vyrozumění a zásilka byla tento den uložena na poště. Podle ust. §47 odst. 2 o.s.ř. se tedy za den doručení považuje 12. 2. 1999. Protože konec patnáctidenní lhůty k podání odvolání připadl na sobotu 27. 2. 1999, je posledním dnem pondělí 1. 3. 1999. Vzhledem k tomu, že - jak bylo zjištěno z výpovědi svědka M. B., u něhož žalovaná v té době pobývala, - do svého bytu docházela „jednou za tři dny nebo jednou za týden\", odvolací soud dovodil, že nešlo o nepřítomnost natolik dlouhou, aby jí objektivně bránila převzít zásilku, nehledě k tomu, že byla přítomna vyhlašování rozsudku soudu prvního stupně a mohla jeho doručení očekávat. Nelze proto dospět k závěru, že se žalovaná v době doručování v místě svého bydliště nezdržovala, a jelikož nepožádala svou doručovací poštu o dosílání na jinou adresu, počítala zřejmě s tím, že si poštovní zásilky bude nadále přebírat ve svém bydlišti. Vložení výzvy či vyrozumění do společné schránky na vchodových dveřích domu je „vhodným způsobem vyrozumění\" ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř., který nelze omezovat pouze na vložení vyrozumění do soukromé poštovní schránky adresáta, navíc za situace, kdy je dům trvale uzamčen. Okolnost, že se toto vyrozumění nedopatřením nedostane do sféry adresáta, nemá vliv na účinnost fikce doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř., a námitka žalované, že hodina opětovného pokusu o doručení není uvedena na vrácené obálce, není podstatná, neboť tento údaj musí být pouze na doručovatelem zanechané výzvě. Protože odvolání bylo podáno na poště až dne 4. 5. 1999, bylo podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř., ve kterém namítá, že se napadené usnesení nevypořádává s tím, proč nebyly provedeny veškeré jí navrhované důkazy k prokázání, že jí rozsudek soudu prvního stupně nebyl řádně doručen, a že odvolací soud otázku řádného doručení rozsudku soudu prvního stupně nesprávně posoudil po stránce právní. Opakuje námitku, že hodina, kdy bude doručovatelem proveden opakovaný pokus o doručení, není uvedena na obálce od rozsudku, a dovozuje, že uvedení tohoto údaje pouze na výzvě je nelogické. S poukazem na §37 odst. 3 vyhlášky č. 78/1989 Sb. (poštovního řádu), podle nějž pošta doručí zásilku do odevzdávacího místa, kterým je zejména byt, domovní schránka, ubytovací zařízení, poštovní přihrádka, listovní nebo balíková doručovací schránka, namítá, že zanechání výzvy ve společné schránce není vhodným způsobem vyrozumění o uložení zásilky na poště, neboť dovolatelka má svou vlastní poštovní schránku, a neobstojí argument pošty, že je dům trvale uzamčen, navíc, jak uvedl i svědek B., společná schránka je uvnitř domu. Namítá nesprávné hodnocení výpovědi svědka B., který své údaje o frekvenci návštěv dovolatelky v jejím bytě („jednou za tři dny nebo jednou za týden\") uvedl slovem „asi\", což dává této výpovědi jiný charakter. Někdy se totiž mohlo stát, že šla do bytu dva dny po sobě, jindy tam třeba 14 dní nebyla, většinou do bytu chodila o víkendech, přes den chodila do práce, pak na nákupy a musela pečovat o p. B. K prokázání těchto skutečností navrhla výslech svědka M. H., který však nebyl proveden. Okolnost, že si dovolatelka nezřídila dosílku, není podstatná vzhledem k tomu, že předmětnou zásilku by jí nebylo možno doslat. Protože nebyly v daném případě splněny podmínky ust. §47 odst. 2 o.s.ř., navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací / §10 a o.s.ř./ po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §158 odst. 2 věty první o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Podle ust. §47 odst. 1 o.s.ř. je do vlastních rukou třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z údajů na doručence, první pokus doručovatele o doručení zásilky, určené do vlastních rukou žalobkyně, byl učiněn dne 8. 2. 1999, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus dne 9. 2. 1999; toho dne byla písemnost uložena na poště a adresátka byla o tom vyrozuměna. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel dále ze zprávy Č. p., s.p. z 8.7.1999 a z protokolu o výpovědi svědka M. B., u něhož žalovaná v době doručování pobývala. Závěr odvolacího soudu, že nebylo doloženo tvrzení žalované o tom, že by se v době doručování v místě bydliště nezdržovala, když občas do svého bytu docházela, má oporu v obsahu spisu; ostatně jiné skutkové okolnosti, než jaké vyplynuly z výpovědi svědka B., netvrdila ani žalovaná.
Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že náhradní doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř. předpokládá, že se adresát zdržuje v místě bydliště. Jestliže se adresát v době pokusu o doručení v místě bydliště nezdržuje, nelze mu písemnost u pošty uložit s důsledkem vzniku fikce doručení pro případ nevyzvednutí zásilky do tří dnů od uložení zásilky. Náhradnímu doručení tak brání vedle dlouhodobé absence adresáta v místě bydliště i stav zcela přechodný a krátkodobý (i několikadenní), např. z důvodu hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, dovolené či služební cesty. Musí však jít o nepřítomnost natolik odůvodněnou a svým trváním natolik dlouhou, že adresátu objektivně brání, aby mohl zásilku převzít nebo vyzvednout. Existence takové překážky nebyla doložena a je třeba souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě se nejedná o tak dlouhou nepřítomnost v místě bydliště, která by žalované objektivně bránila zásilku vyzvednout.
Okolnost, že písemné vyrozumění doručovatele o opětovném pokusu o doručení a o uložení zásilky na poště bylo vloženo do společné schránky nájemníků v domě a nikoliv do soukromé schránky adresáta, neznamená, že by postup předpokládaný ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl dodržen, a v tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nelze vytýkat nesprávný právní názor, pokud dovodil, že na účinnost fikce doručení posledním dnem třídenní lhůty ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nemá vliv, jestliže se písemné vyrozumění o uložení zásilky na poště nedopatřením do rukou adresáta nedostane.
Je tedy správný závěr odvolacího soudu, že ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. se za den doručení rozhodnutí soudu prvního stupně žalované považuje 12.2.1999.
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud neprovedl důkazy, které navrhovala k prokázání toho, že jí rozsudek soudu prvního stupně nebyl řádně doručen, je třeba uvést, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy, nýbrž je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede ( srov. §120 odst. 1 o.s.ř. - soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede).
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti /§242 odst. 3 o.s.ř./, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. usnesením odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. září 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková