ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1611.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1611/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně R. S. proti žalovanému označenému jako Okresní úřad Olomouc, referát státní sociální podpory, se sídlem v Olomouci, tř. Kosmonautů 10, o peněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Nc 144/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. srpna 1999 č.j. 12 Co 548/99-17, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 4. 1999 č.j. 7 Nc 144/99-9 podle §43 odst. 2 o.s.ř. zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně podala soudu podání, které nesplňovalo náležitosti žaloby, a nedoplnila je a neopravila ani přes výzvu soudu s poučením, jak je třeba odstranit vady, které brání řádnému pokračování v řízení.
Odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 1999 č.j. 12 Co 548/99-17 odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud vycházel z obsahu spisu a zjistil, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno dne 28. 4. 1999 uložením u pošty při zachování postupu podle §46 odst. 2 o.s.ř., toto usnesení osobně převzala dne 21. 5. 1999 poté, kdy okresní soud znovu napadené usnesení doručoval, a odvolání podala osobně u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 6. 1999. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sama potvrdila, že v době doručování dne 28.4.1999 se v místě svého bydliště zdržovala, platí podle §46 odst. 2 o.s.ř., že zásilka se považuje za doručenou uložením, a od následujícího dne počala běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která skončila dnem 13. 5. 1999. Uzavřel proto, že odvolání bylo podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá, že usnesení soudu prvního stupně řádně převzala prostřednictvím pošty dne 21. 5. 1999, a že tedy své odvolání podala dne 4. 6. 1999 v řádné odvolací lhůtě. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně aplikoval ust. §46 odst. 2 o.s.ř., neboť nebylo prokázáno, že byla vyzvána pracovníkem pošty k převzetí zásilky na poště. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že lhůta k podání odvolání uplynula dnem 13. 5. 1999 vzhledem k tomu, že soud prvního stupně jí doručoval usnesení v době, kdy podle odvolacího soudu již odvolací lhůta uplynula. Navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací / §10 a o.s.ř./ po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Podle §46 odst. 1 o.s.ř. lze adresátu doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. V ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř. je upraveno náhradní doručování zásilek, které nejsou určeny do vlastních rukou. Podle tohoto ustanovení nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno uložením u pošty dne 28. 4. 1999 ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř., neboť nešlo o písemnost, kterou by bylo třeba doručovat do vlastních rukou (§45, §47 o.s.ř.). Následující den začala běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, jež končila dnem 13. 5. 1999 (čtvrtek). Okolnost, že - jak vyplývá z připojené doručenky - žalobkyně zásilku osobně převzala až po opětovném doručení dne 21.5.1999, není rozhodující, neboť lhůta k podání odvolání nepočíná běžet až ode dne, kdy si adresát, jemuž bylo doručováno, zásilku osobně převzal poté, co mu byla opětovně doručována. Opětovné doručení téhož rozhodnutí totiž účastníkům novou (další) lhůtu k podání odvolání nezakládá. V tomto směru je názor odvolacího soudu zcela správný a správný je i jeho závěr, že odvolání žalobkyně, jež bylo podáno u soudu prvního stupně osobně dne 4. 6. 1999, bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty.
K námitce dovolatelky, že v řízení nebylo prokázáno, že byla vyzvána k vyzvednutí zásilky na poště, je třeba uvést, že základním předpokladem pro doručení zásilky podle ust. §46 odst. 2 o.s.ř. je, že se adresát v místě doručení zdržuje, což nebylo dovolatelkou zpochybněno, údaje pošty na doručence jsou zcela jednoznačné a ani dodatečně nebyla doložena nesprávnost postupu pošty při náhradním doručení. Písemnost se proto považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl. Ostatně z obsahu spisu (z doručenky od předmětného usnesení a ze zprávy Pošty O. 9) vyplývá, že adresátka byla o uložení této zásilky dne 28. 4. 1999 vyrozuměna vložením oznámení do poštovní schránky v domě.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti /§242 odst. 3 o.s.ř./, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. srpna 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková