ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1641.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1641/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a/ P. S. a b/ H. S. proti žalovaným 1/ Z. N. a 2/ Z. N., o zaplacení částky 2.500,- Kč, a o vzájemném návrhu žalované 2/ proti žalobci a/ o zaplacení částky 2.500,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 145/92, o dovolání žalované 2/ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2000 č. j. 17 Co 208/98-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a/ a žalovanou 2/ žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 15. 12. 1997 č. j. 6 C 145/92-87 zamítl žalobu obou žalobců, aby jim obě žalované byly povinny zaplatit částku 2.500,- Kč na náhradě škody, a žalobci P. S. uložil povinnost zaplatit žalované Z. N., částku 2.500,- Kč s příslušenstvím z titulu vrácení kupní ceny a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 4. 2000 č. j. 17 Co 208/98-115 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby proti oběma žalovaným potvrdil, ve výroku o platební povinnosti žalobce a/ vůči žalované 2/ změnil tak, že se žaloba zamítá, změnil jej i ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně o platební povinnosti žalobce a/ změněn a jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná 2/ dovolání, v němž namítá, že jí jako účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), neboť nebyla soudem prvního stupně ve věci vyslechnuta a nemohla se tak sama a bezprostředně u soudu vyjadřovat k věci ani podrobněji k aktuální argumentaci žalobců; její výslech provedený v rámci odvolacího řízení již nemohl podle dovolatelky tuto procesní vadu zhojit. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání i v ustanovení §239 o.s.ř., když odvolací soud měl podle jejího názoru sám připustit dovolání vzhledem k dopadu ustanovení §403 obč. zák. v tehdejším znění na daný případ, a vytýká dále rozsudku odvolacího soudu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.), a že spočívá v nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), se nejdříve zabýval otázkou, zda dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ - g/ o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle §239 odst. 3 o.s.ř. platí ustanovení §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 obdobně.
V posuzovaném případě žalovaná 2/ napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 2.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 2 písm. a/ a §239 odst. 3 o.s.ř. a založit by ji nemohlo ani případné připuštění dovolání výrokem rozsudku odvolacího soudu, jehož vydání se dovolatelka nyní, aniž by takový návrh učinila v odvolacím řízení, domáhá. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení, zákon nepřipouští (srov. §238a, §239 o.s.ř.).
Zbývalo proto posoudit podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť omezení uvedené v §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí; žalobkyně namítá, že v řízení došlo k vadě uvedené v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím takovou vadou skutečně trpí.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům apod.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná 2/, která svůj nárok na vrácení kupní ceny uplatnila samostatně v řízení vedeném původně pod sp. zn. 6 C 986/94, se po spojení této věci s věcí vedenou pod sp. zn. 6 C 145/92 o nároku žalobců na náhradu škody (usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 2. 1997 č. j. 6 C 145/92-61) zúčastnila osobně i se svým zástupcem jednání soudu prvního stupně ve dnech 20. 6. 1997, 22. 8. 1997 a 5. 12. 1997 a měla možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, navrhnout provedení důkazů a prostřednictvím zástupce přednesla i závěrečný návrh. Zástupce žalované 2/ se k věci vyjádřil i při odvolacím jednání dne 27. 3. 2000, tedy soudy obou stupňů jí umožnily realizovat uvedená procesní práva (dovolatelka v tomto směru ani námitky nevznáší) a svým postupem jí možnost jednat před soudem neodňaly.
Dovolatelka spatřuje odnětí možnosti jednat před soudem v tom, že důkaz jejím výslechem nebyl proveden soudem prvního stupně, nýbrž až v řízení odvolacím. Účastník řízení, byť je povinen tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich prokázání důkazní prostředky, nemá v procesním slova smyslu právo na to, aby byl soudem proveden jím navržený důkaz (např. jeho výslech podle §131 o.s.ř.). Výpověď účastníka v rámci jeho výslechu nelze zaměňovat s jeho vyjádřením či přednesem k věci. Jde pouze o jeden z možných důkazních prostředků (srov. §125 o.s.ř.), o jejichž provedení rozhoduje podle své úvahy soud (§120 odst. 1, věta druhá o.s.ř.). Případné neprovedení důkazu (např. výslechu účastníka) navrženého ve sporném řízení procesní stranou zatíženou důkazním břemenem k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci nemůže představovat vadu řízení uvedenou v §237 odst. 1 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 1998 sp. zn. 23 Cdo 75/98 publikované v časopise Soudní judikatura 20/98, pod č. 146). Provedení důkazu odvolacím soudem, který podle §213 odst. 2 o.s.ř. může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů, rovněž není nesprávným postupem soudu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. K jiným (tj. v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. neuvedeným) vadám při provádění dokazování před soudy obou stupňů, které by naplňovaly dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., lze v dovolacím řízení přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod není dán a dovolání podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. není přípustné; dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by napadený rozsudek, resp. řízení, které mu předcházelo, trpělo některou z dalších vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř., proto dovolání žalované 2/ směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud z tohoto důvodu dovolání odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska dalších námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná 2/ neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci a/ náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. srpna 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková