ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1745.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1745/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. R. proti žalovanému Zemědělskému podniku R., s. p., právnímu nástupci Zemědělského podniku R., s. p., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Opavě pod sp. zn. 8 C 249/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2000 č.j. 16 Co 59/2000-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 25. 11. 1999 č.j. 8 C 249/95-32 poté, co připustil změnu návrhu, uložil tehdy žalovanému Zemědělskému podniku R., s. p. povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku za měsíce duben 1994 až září 1995 včetně částku 15.165,- Kč s 19 % úrokem od 1. 10. 1995 do zaplacení, pokud se žalobkyně domáhala za uvedené období zaplacení další částky 20.837,- Kč s příslušenstvím a 19 % úroku z 15.165,- Kč od 19. 9. 1995 do 30. 9. 1995, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 3. 2000 č.j. 16 Co 59/2000-51 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení 15.165,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé zůstal odvoláním nedotčen. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný není v řízení o nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví pasivně legitimován.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a podává jej z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, neboť jeho rozsudek vychází z nesprávného právního názoru, že žalovaný není v této věci pasivně legitimován. Dovolatelka zejména nesouhlasí se závěrem, že delimitace provedená ve S. p. p. je pro daný případ bezvýznamná, neboť podle jejího názoru státní podnik touto delimitací nejen zřídil vnitřní organizační jednotku, nýbrž tuto jednotku pověřil také plněním veškerých pracovněprávních závazků k žalobkyni. Poukazuje na to, že v dané věci nejde dovolatelce pouze o částku 15.165,- Kč, ale i o rentu, při jejímž vyčíslení dochází k překročení zákonem stanovené hranice hodnoty sporu pro podání dovolání. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Zemědělský podnik R., s. p. ve svém vyjádření sdělil, že původně žalovaný Zemědělský podnik R., s. p. zanikl sloučením se Zemědělským podnikem R., s. p. ke dni 10. 5. 2000. Dále vyslovil názor, že dovolání není přípustné, a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, Zemědělský podnik R., státní podnik, byl k 10. 5. 2000 vymazán z obchodního rejstříku, přičemž právním důvodem výmazu bylo rozhodnutí ministra zemědělství České republiky č.j. 285/2000-3030 ze dne 22. 2. 2000, kterým byl majetek tohoto státního podniku převeden na Zemědělský podnik R., s. p.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž předmětem řízení před soudy obou stupňů v napadené části byl nárok žalobkyně proti žalovanému ve výši 15.165,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. K námitce dovolatelky, že jde v řízení i o rentu, při jejímž vyčíslení hodnota sporu tuto hranici převyšuje, je třeba uvést, že nárok žalobkyně na placení částky 2.643,- Kč měsíčně od 1. 10. 1995 vždy do 25. dne v měsíci byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 1999 č.j. 8 C 249/95-31 vyloučen k samostatnému řízení, takže ani rozsudkem odvolacího soudu, jehož přezkoumání se dovolatelka domáhá, ani rozsudkem soudu prvního stupně nebylo o něm rozhodnuto, proto také nemůže být předmětem tohoto dovolacího řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující, zda dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč či nikoliv, a není významnou otázka, zda se mezi účastníky tohoto řízení vedou další soudní spory.
Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., neboť omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. Vzhledem k tomu, že původně žalovaný zanikl, bylo rozhodnuto ve vztahu k jeho právnímu nástupci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k výsledku dovolacího řízení nemá žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. září 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová