ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1761.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1761/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. K. proti žalovanému J. P., o 179.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 315/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2000 č.j . 14 Co 221/2000 - 115, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2000 č. j. 14 Co 221/2000 - 115 ve výroku, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 11. 11. 1999 č. j. 15 C 315/97 - 86 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 49.669,- Kč se 16 % úrokem od 17. 9. 1996 do zaplacení, žalobu ohledně další částky 129.381,- Kč se 16 % úrokem od 17. 9. 1996 do zaplacení zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalovaného směřujícího proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně příslušenství pohledávky, proti výrokům o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a k odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2000 č. j. 14 Co 221/2000 - 115 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně 16 % úroku z částky 49.669,- Kč od 17. 9. 1996 do zaplacení potvrdil, řízení o odvolání žalobce dle ust.§211 a §43 odst. 2 o.s.ř. zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a vůči státu. Své rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení o odvolání žalobce proti rozsudku obvodního soudu odůvodnil odvolací soud tím, že trpí vadami, pro něž není možno v odvolacím řízení pokračovat, neboť neobsahuje náležitosti požadované ust. §205 odst. 1 a 2 o.s.ř. (není v něm uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, ani z něj není zřejmé, čeho se odvolatel domáhá), a přes výzvu k doplnění odvolání s poučením o případném zastavení odvolacího řízení zůstaly vady neodstraněny. Městský soud poukázal na to, že usnesením obvodního soudu ze dne 24. 2. 2000 č. j. 15 C 315/97 - 103 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení své odvolání doplnil tak, aby splňovalo náležitosti uvedené v ust. §42 odst. 4 o.s.ř., §205 odst. 1 a 2 o.s.ř., a současně jej poučil o tom, že pokud výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude odvolací řízení dle ust. §43 odst. 2 o.s.ř. zastaveno. Přestože toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 15. 3. 2000, odvolání nedoplnil a to ani v dodatečné lhůtě, která mu byla obvodním soudem poskytnuta, a neučinil tak ani v další lhůtě do 19. 4. 2000.
Proti výroku rozsudku odvolacího řízení o zastavení řízení podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm.b/ a d/ o.s.ř. Namítá, že je nesprávný závěr odvolacího soudu, že se nepodařilo odstranit vady odvolání, a že se jednalo o takové vady, které bránily jeho věcnému projednání. Podle názoru dovolatele vyhovuje podané odvolání ust. §42 odst. 4 o.s.ř., protože je z něj patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a je podepsáno a datováno; rovněž tak splňuje i požadavky dle ust. §205 odst. 1 o.s.ř., neboť je v něm uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována jeho nesprávnost, včetně postupu soudu, a že se odvolatel domáhá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Má rovněž za to, že z odvolání je patrné, že nesouhlasil se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně ceny díla, které byly učiněny na základě nesprávně vedeného dokazování, že v odvolání uplatnil námitky proti zadání úkolu znalci a též námitky proti postupu soudu, neboť ten podle jeho názoru převzal závěry nekvalitního znaleckého posudku; v důsledku toho byla jeho žaloba ohledně částky 129.381,- Kč zamítnuta a nesprávně bylo rozhodnuto též o nákladech řízení. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla v napadeném výroku vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo zamítnuto.
Dovolání v této věci je přípustné, neboť bylo podáno proti pravomocnému výroku rozsudku odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.), jímž bylo odvolací řízení zastaveno (§238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 2 věta druhá o. s. ř.); dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 věty prvé o. s. ř. a je v něm uplatněn přípustný dovolací důvod, jehož prostřednictvím dovolatel - vymezeno obsahově - odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho právního závěru o nutnosti zastavení odvolacího řízení. Dovolání je důvodné.
O zastavení řízení a o nákladech řízení rozhoduje soud usnesením (§152 odst. 1 věta prvá, §167 odst. 1 o.s.ř., §211 o.s.ř.).
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Již ze starší judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. března 1979, 3 Cz 18/79, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1980, sešit 9-10, pod poř. č. 37) je zřejmé, že k zastavení řízení u odvolacího soudu pro nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání přikročí soud jen tehdy, jde-li o vady, které brání věcnému vyřízení odvolání, tedy jestliže účastníkem podané odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně svou neúplností nebo nesprávností neumožňuje v řízení pokračovat. Soudní praxe (viz Sborník NS IV, str. 763) také dovodila, že je-li z odvolání jasné, který rozsudek a v jakém rozsahu se napadá a čeho se odvolatel domáhá, neuvedení důvodů odvolání ( tj. v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí) nemůže mít za následek zastavení odvolacího řízení podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., i když účastník nevyhověl výzvě k doplnění podání.
Které rozhodnutí soudu napadá, vymezil žalobce v odvolání zcela přesně, totiž uvedením jeho jednacího čísla a datem rozhodnutí. Okolnost, že napadl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně (a v důsledku toho také souvisící výroky o nákladech řízení) lze z obsahu odůvodnění odvolání dovodit. Domáhá-li se totiž žalobce podanou žalobou zaplacení částky 179.050,- Kč s příslušenstvím a odůvodňuje-li své odvolání námitkami vztahujícími se k věci samé, pokud jeho návrhu nebylo soudem prvního stupně vyhověno v plném rozsahu (např., že nesouhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně ceny díla, které podle jeho názoru byly učiněny na základě nesprávného znaleckého posudku vyžádaného soudem přesto, že žalobce vznesl konkrétní námitky již ohledně zadání úkolu znalci, s nimiž se soud nevypořádal, a že soud převzal závěry nekvalitního znaleckého posudku, na základě něhož pak ve věci rozhodl), nelze rozsah odvolání vyložit jinak, než že jím je napaden - kromě výroků o nákladech řízení - výrok, jímž byla rozsudkem soudu prvního stupně žaloba zamítnuta, přičemž z odvolání žalobce vyplývají i důvody, pro které žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasí. Přestože v souzené věci jde o dělitelné plnění, je z obsahu odvolání patrné, v jakém rozsahu je rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno (a v důsledku toho i výroky o náhradě nákladů řízení). Co se týče tzv. kvalitativní stránky odvolání, tj. návrhu na změnu, potvrzení či zrušení napadeného rozhodnutí, uvedl žalobce ve svém odvolání výslovně, že se domáhá zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Jestliže odvolací soud naopak dospěl k závěru, že podané odvolání neobsahuje náležitosti požadované ust. §205 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť v něm není uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, ani z něj není zřejmé, čeho se odvolatel domáhá, a že jde o takové vady podání, které brání věcnému vyřízení odvolání, je jeho posouzení neúplnosti odvolání jako nedostatku bránícího dalšímu pokračování odvolacího řízení (§43 odst. 2 a §211 o. s. ř.) nesprávné ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř., věty za středníkem.
Protože na tomto posouzení napadený výrok rozsudku odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání žalobce spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř., věta za středníkem, a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta prvá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. září 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová