ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1791.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1791/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. D. proti žalovanému JUDr. E. B., o 200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 24 C 255/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. září 1998 č.j. 8 Co 1387/98-32, takto:
Řízení o dovolání žalobkyně proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni, se zastavuje.
Dovolání žalobkyně proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. září 1998 č.j. 8 Co 1387/98-32 potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 1998 č.j. 24 C 255/97-20, kterým nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno její žádosti o ustanovení zástupce.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že dle jejího názoru s ohledem na své osobní a majetkové poměry splňuje zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení právního zástupce, což odvolací soud řádně neprojednal a nezjišťoval.
Usnesením ze dne 22. 2. 1999 č.j. 24 C 255/97-58 Okresní soud v Ostravě žalobkyni vyzval, aby odstranila vady dovolání, a aby si do 8 dnů zvolila advokáta pro své zastoupení pro dovolací řízení, a doručila soudu dovolání zpracované advokátem. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno uložením na poště dne 8. 3. 1999 ( §46 odst. 2 o. s. ř.).
Žalobkyně si advokáta pro své zastoupení v dovolacím řízení nezvolila.
Podle ust. §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ust. §241 odst. l o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Podle §241 odst. 2 o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Přestože byla žalobkyně o povinném právním zastoupení poučena, právního zástupce si nezvolila.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst.1 věty druhé o.s.ř. nebyl přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně směřující proti výroku usnesení odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zastavil, aniž bylo třeba řešit otázku dalších náležitostí podaného dovolání a jeho přípustnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř. ) se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž jí nebyl na její žádost ustanoven zástupce.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a/ změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e/ odvolání odmítnuto,
f/ odvolací řízení zastaveno.
Ustanovení §239 o.s.ř. upravuje případy přípustnosti dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, příp. účastník učinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno.
V dané věci dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, přičemž nejde o žádný z případů přípustnosti dovolání podle §238a o.s.ř., nebyla vyslovena přípustnost dovolání podle §239 odst. 1 o.s.ř. a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. nebyl učiněn.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž jí nebyl na její žádost ustanoven zástupce, zákon nepřipouští.
Z hlediska ust. §238a a §239 o.s.ř. není dovolání proti usnesení odvolacího soudu přípustné. Vzhledem k tomu, že dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., dovolací soud se zabýval námitkami uplatněnými v dovolání z hlediska uvedeného ustanovení.
Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami taxativně vyjmenovanými pod písm. a/ až g/. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Dovolatelka ve svém podání z 22. 1. 1999 vznáší námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Č. M. z důvodu, že žalovaný je jeho kolega, se kterým se denně střetává na pracovišti a se kterým udržuje kolegiální vztahy. S poukazem na usnesení sp. zn. 8 Co 1105/85 a 8 Co 1106/85 je dovolatelka přesvědčena, že od r. 1985 tento soudce „usiloval, aby byla pozbavená svéprávnosti\", a dalším usnesením č.j. 8 Co 798/93-43 „úmyslně a záměrně porušil její práva a práva jejích rodičů\".
Podle ustanovení §237 písm. g/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce.
Podle §14 o.s.ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaného soudce ze dne 7.3.2000 a 23. 6. 2000, k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah. Žalobkyni osobně nezná, vzpomíná si, že předsedal odvolacímu senátu v četných věcech, kde ona byla účastnicí řízení, žalovaného JUDr. E. B. zná výhradně ze služebního styku, kdy po dobu asi 19 let s ním byl zařazen na občanskoprávním úseku Krajského soudu v Ostravě, každý v jiném senátě. Mimo služebního styku s ním žádné jiné vztahy neudržuje, jedná se pouze o vztahy kolegiální, a o této konkrétní věci s žalovaným nikdy nehovořil.
Nejsou tedy dány okolnosti ve smyslu §14 o.s.ř., pro které by byl jmenovaný soudce vyloučen z rozhodování pro jeho poměr k věci (zainteresovanost na výsledku řízení), k účastníkům nebo jejich zástupcům (vztah k osobě blízké, vztah přátelský či nepřátelský apod.), a ostatně žádné takové konkrétní okolnosti netvrdí ani dovolatelka. Jí namítaná okolnost, že JUDr. Č. M. působí na stejném soudě jako žalovaný, není sama o sobě způsobilá vzbuzovat pochybnost o nepodjatosti uvedeného soudce pro jeho vztah k žalovanému. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že v dané věci není skutečnost, že soudce JUDr. Č. M. je zaměstnán na stejném pracovišti jako žalovaný, důvodem pro jeho vyloučení a takovým důvodem nemůže být ani nesouhlas účastníka řízení s postupem či s rozhodnutím téhož soudce v jiném řízení.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. není tedy dán. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu ve výroku o ustanovení zástupce z řad advokátů, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, a proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly /§142 odst. 1, §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř./.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. září 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová