ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1812.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1812/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Č. s. z. d., proti žalované R., společnost s r. o., o zaplacení 334.723,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 34/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. dubna 2000 č. j. 20 Co 554/97-182, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 371.103,80 Kč sestávající z částky 165.394,80 Kč s příslušenstvím ve výši 49.147,- Kč s odůvodněním, že žalovaná mu dluží kupní cenu za zásoby a zařízení převzaté v souvislosti s převodem nemovitosti (budovy rekreačního zařízení Z.) na základě kupní smlouvy ze dne 3. 12. 1992, a z částky 140.000,- Kč s příslušenstvím ve výši 16.562,- Kč, kterou žalovaná dluží na kupní ceně za zmrzlinový stroj CARPIGIANI typ 141/bar podle kupní smlouvy uzavřené dne 18. 11. 1992.
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 6. 10. 1995 č. j. 8 C 34/95-93 žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ohledně částky 140.000,- Kč s příslušenstvím vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 18. 11. 1992 kupní smlouvu, kterou žalobce prodal žalované zmrzlinový stroj CARPIGIANI typ 141/bar za cenu 140.000,- Kč; podle čl. III smlouvy kupující převzal stroj v dobrém stavu. Kupní smlouvu však za žalovanou podepsal pouze jeden společník, ač podle zápisu v obchodním rejstříku písemné úkony žalované musí podepisovat dva jednatelé. Soud dále dovodil, že žalovaná nenabyla ke zmrzlinovému stroji vlastnické právo (podle §133 odst. 1 obč. zák. se vlastnictví k movité věci nabývá převzetím věci a v daném případě právní předpis nestanovil jiný způsob nabytí vlastnictví, ani nebylo prokázáno, že by si jiný způsob účastníci dohodli), neboť bylo prokázáno, že v rozporu s čl. III smlouvy jej vůbec nepřevzala - na základě nezjištěného právního důvodu stroj převzal jiný subjekt (P. - V. spol. s r. o.). Žalovaná proto není povinna uvedenou částku žalobci platit.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 9. 1996 č. j. 20 Co 1/96-115 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 36.380,- Kč a ve zbývajícím rozsahu rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že k uzavření platné kupní smlouvy v písemné formě byl potřebný podpis dvou jednatelů žalované. Podepsal-li ji však jen jeden jednatel, získala žalovaná na úkor žalobce bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§451 odst. 2 obč. zák.), pokud stroj skutečně převzala. Podle odvolacího soudu z obsahu dokazování před soudem prvního stupně nelze spolehlivě zjistit, zda žalovaná od žalobce zmrzlinový stroj převzala či nikoliv. Svědek M. P. nebyl při výslechu veden k tomu, aby vysvětlil rozpor mezi svou výpovědí a obsahem kupní smlouvy a aby vysvětlil obsah listiny datované dnem 1. 3. 1993, v níž prohlásil, že zmrzlinový stroj žalované nepředal. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby po vyřešení věcné aktivní legitimace žalobce doplnil dokazování k okolnostem předání zmrzlinového stroje podrobným výslechem svědka Pipka, případně dalšími důkazy.
Poté, co žalobce při jednání soudu prvního stupně dne 15. 8. 1997 změnil důvody žaloby tak, že částku 140.000,- Kč požaduje z titulu bezdůvodného obohacení žalované, Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 19. 8. 1997 č. j. 8 C 34/95-167 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 277.939,80 Kč, ohledně částky 56.784,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dovodil věcnou aktivní legitimaci žalobce ve sporu a dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 18. 11. 1992 je neplatná podle §40 odst. 1 a 3 obč. zák. pro nedostatek písemné formy, protože za žalovanou byla podepsána pouze jedním z jednatelů. Písemné prohlášení svědka Milana Pipky ze dne 1. 3. 1993 podporující tvrzení žalované, že ve skutečnosti nikdy zmrzlinový stroj nepřevzala, soud po doplnění dokazování nepovažoval za dostatečně přesvědčivý důkaz, přičemž ani výpověď tohoto či dalších svědků celou záležitost nevysvětlila. Soud přihlédl i k dopisu žalované žalobci ze dne 1. 10. 1993, v němž zmiňuje, že M. P. donutili prohlášení podepsat. Žalované se tedy nepodařilo vyvrátit údaj obsažený v čl. III kupní smlouvy ze dne 18. 11. 1992 a soud vzal za prokázané, že převzala zmrzlinový stroj od žalobce bez právního důvodu. Protože však žalovaná stroj už k dispozici nemá, náleží žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 140.000,- Kč (§457, §458 odst. 1 obč. zák.), které na jeho úkor žalovaná získala.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. 4. 2000 č. j. 20 Co 554/97-182 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit 140.000,- Kč, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a za situace, kdy v kupní smlouvě ze dne 18. 11. 1992, byť neplatné z formálních důvodů, jednatel žalované L. J. potvrdil, že zmrzlinový stroj převzal, a nyní tvrdí opak, ačkoliv z provedených důkazů nelze takový závěr učinit, vycházel odvolací soud shodně se soudem prvního stupně z uvedeného písemného potvrzení o převzetí stroje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ a §239 odst. 2 o.s.ř. a s poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. namítá, že při posuzování oprávněnosti nároku žalobce (vydání bezdůvodného obohacení ve výši 140.000,- Kč) je třeba vycházet nejen z čl. III neplatné kupní smlouvy, ale i z dokladů a výpovědí, které by osvědčovaly, že žalovaná skutečně mohla zmrzlinový stroj fyzicky převzít. Poukazuje na to, že v inventarizačních protokolech (dokladech o předání a převzetí) ze dne 30. 9. 1992 tento ani žádný jiný zmrzlinový stroj uveden není. Žalovaná jej nepřevzala a při podpisu neplatné kupní smlouvy ze dne 18. 11. 1992 byl její jednatel uveden v omyl osobou, která jednala za oba účastníky a kryla majetkové schodky vzniklé v době, kdy odpovídala za provoz střediska Z. Namítá, že odvolací soud chybně posoudil provedené důkazy a dospěl tak k nesprávnému rozhodnutí. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle posledně citovaného ustanovení je kromě jiného i to, že soud prvního stupně pozdějším rozsudkem rozhodl jinak proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí. Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně bylo vyloučeno nebo omezeno tím, že byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor byl jedině a výhradně určující pro rozhodnutí ve věci. Právní názor musí mít na rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé. Tam, kde není takovýto vliv na pozdější rozsudek soudu prvního stupně (mezi závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí a pozdějším odlišným rozsudkem soudu prvního stupně není vztah příčinné souvislosti), nelze dovozovat ani přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst.1 písm. b/ o.s.ř. Bude tomu tak zejména v případech, kdy se v dalším řízení před soudem prvního stupně změní skutkový stav, z něhož vycházel odvolací soud při zrušování dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně a při formulování svého právního názoru; za této situace se totiž vázanost právním názorem odvolacího soudu neuplatní, neboť při změněném skutkovém stavu již nemá opodstatnění. Uložil-li odvolací soud ve zrušovacím rozhodnutí soudu prvního stupně provést další dokazování za účelem zjištění skutkových okolností, jež bude třeba po právní stránce posoudit, nelze hovořit o tom, že by vyslovil právní názor, který by byl určující pro pozdější rozhodnutí věci soudem prvního stupně. Takový „právní názor\" obsahuje jen pokyny, jak dále postupovat v řízení, a v právním posouzení skutkového stavu nijak soud prvního stupně neomezuje.
V posuzovaném případě nelze přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst.1 písm. b/ o.s.ř. dovodit. Soud prvního stupně rozhodl novým rozsudkem jinak poté, co podle pokynů odvolacího soudu obsažených ve zrušujícím rozsudku doplnil dokazování k otázce předání a převzetí zmrzlinového stroje a po zhodnocení provedených důkazů dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná zmrzlinový stroj převzala. Pokynem odvolacího soudu k doplnění dokazování nebyl soud prvního stupně vázán v právním posouzení věci, když od počátku se soudy obou stupňů shodovaly v názoru, že pro úspěšnost žaloby je rozhodující, zda došlo k předání a převzetí věci. Nelze tedy dovodit, že by novým rozsudkem soud prvního stupně rozhodl jinak než v rozsudku předchozím proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V dané věci odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a dovolatelka ani takový návrh v odvolacím řízení neučinila. Proto dovolání z hlediska ustanovení §239 o.s.ř. přípustné není.
Protože z obsahu spisu nevyplývá (a dovolatelka ani netvrdí), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová